Drony můžou pomoci rychle zmapovat radioaktivitu v rozsáhlém nebo obtížně přístupném území, například při radiační havárii. Jak ale zajistit, aby měření různých přístrojů byla přesná a vzájemně porovnatelná? Právě na to se zaměřilo první mezinárodní srovnávací měření, které na konci října uspořádaly Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT v Praze (FJFI ČVUT) a Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (PřF UK). Na speciálně připravených referenčních plochách své technologie prověřilo šest týmů z Česka i zahraničí, včetně odborníků z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).



Bezpilotní letouny vybavené detektory ionizujícího záření nacházejí stále širší uplatnění při monitorování životního prostředí, geologickém průzkumu i v oblasti radiační bezpečnosti. Oproti pozemnímu měření dokážou rychleji pokrýt větší území a dostat se také do míst, která můžou být pro člověka obtížně přístupná nebo nebezpečná. Zároveň umožňují podrobnější mapování vybraných oblastí než měření z pilotovaných letadel.
S rozvojem těchto technologií roste také potřeba ověřovat spolehlivost získaných dat. Různé dronové systémy totiž můžou využívat odlišné detektory i způsoby zpracování naměřených hodnot. Důležité proto je zjistit, nakolik jsou jejich výsledky vzájemně porovnatelné a jak přesně údaje získané ze vzduchu odpovídají množství radionuklidů v půdě.
„Srovnatelnost dat mezi systémy a zejména možnost provázání výsledků s měřeními jiným způsobem jsou klíčové pro širší využití dronů ve všech aplikacích - pro většinu aplikací potřebujeme získat výsledky přímo srovnatelné s pozemním měřením či daty z pilotovaných letadel," komentuje Ing. Václav Štěpán, Ph.D. z katedry dozimetrie a aplikace ionizujícího záření FJFI ČVUT v Praze.
Unikátní referenční plochy pro měření radioaktivity v jižních Čechách
Právě tyto otázky pomáhají řešit referenční plochy, které společně připravili odborníci z FJFI ČVUT a PřF UK. Vědci vybrali a podrobně charakterizovali čtyři přírodní lokality s rozdílným zastoupením přírodních radionuklidů i zbytkové kontaminace cesiem 137 po černobylské havárii.
„Jde o vůbec první veřejně přístupnou referenční infrastrukturu svého druhu - v zahraničí zatím podobný systém ploch pro UAV radiometrii neexistuje. Díky geologické pestrosti Českého masivu se nám navíc podařilo soustředit všechny čtyři lokality s dominancí jednotlivých radionuklidů na kompaktním území v jižních Čechách," komentuje RNDr. Ondřej Šálek, Ph.D. z Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky PřF UK.
Díky podrobnému proměření těchto míst můžou výzkumníci i výrobci technologií ověřovat celý proces leteckého radiometrického průzkumu - od plánování letu přes samotný sběr dat až po jejich vyhodnocení a tvorbu map radioaktivity.
Pro využívání referenčních ploch vznikla také metodika certifikovaná Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Ta umožňuje provádět měření podle jednotného postupu a vytváří podmínky pro objektivní porovnávání různých systémů.
Sedm systémů testovalo radioaktivitu na třech lokalitách
První mezinárodní srovnávací měření se uskutečnilo ve dnech 27.-29. října 2026. Zázemí bylo v Třeboni, samotné testování probíhalo na třech referenčních lokalitách - v Kunžaku, Černém údolí a Slavoňově.
Do měření se zapojilo šest týmů se sedmi bezpilotními měřicími systémy. Vedle FJFI ČVUT se účastnily české společnosti NUVIA a Georadis, švýcarská společnost Arktis Radiation Detectors, italská společnost CAEN a společný tým MAAE a Vysokého učení technického v Brně.
Jednotlivé systémy měřily radioaktivitu dvěma způsoby. Při prvním drony setrvávaly nad vybranými body ve výškách 15 až 45 metrů, při druhém systematicky prolétávaly vymezené území a pořizovaly data pro tvorbu radiometrických map.
Aby bylo možné výsledky co nejlépe vyhodnotit, organizátoři doplnili letecká měření o pozemní gama spektrometrii a sledování dalších podmínek, například půdní vlhkosti, koncentrace radonu ve vzduchu nebo počasí. Právě tyto faktory totiž mohou výsledky měření ovlivňovat.
Přesnější měření může pomoct i při radiačních mimořádných událostech
Cílem mezinárodního srovnání není určit jediný nejlepší dron, ale především zjistit, nakolik jsou výsledky různých měřicích systémů porovnatelné a jaké faktory ovlivňují jejich přesnost.
Vyhodnocení získaných dat se očekává do konce roku 2026. Odborníci porovnají výsledky jednotlivých systémů mezi sebou, s pozemními měřeními a případně také s dlouhodobými daty z referenčních lokalit.
„Každý tým používá pro vyhodnocení data a přepočet na situaci na zemi vlastní postup. Protože pro bezpilotní gamaspektrometrické systémy neexistuje standardní postup, jak přesnost a nejistoty systému ověřit, je společné měření na referenčních plochách unikátní příležitost říct, jak se lišíme mezi sebou - a jak pokračovat, aby měření pomocí dronů byla plnohodnotnou alternativou pozemním měřením," dodává Václav Štěpán.
Získané poznatky můžou přispět ke sjednocování měřicích postupů a k dalšímu rozvoji metrologie letecké radiometrie. V praxi to může znamenat spolehlivější využívání dronů při dlouhodobém sledování radioaktivity v životním prostředí i při mapování území v případě radiační mimořádné události.
Spolupráce FJFI ČVUT a Univerzity Karlovy přitom nekončí říjnovým měřením. Referenční plochy jsou k dispozici i dalším výzkumným týmům, výrobcům a provozovatelům bezpilotních měřicích systémů, kteří mají zájem své technologie ověřit. K porovnávacím měřením se mohou přihlásit po celý rok.
Referenční plochy vznikly v projektu SS06010467 „Referenční plochy pro letecký bezpilotní radiometrický průzkum", spolufinancovaném se státní podporou Technologické agentury ČR a Ministerstva životního prostředí v rámci Programu Prostředí pro život.