Z vlastní zkušenosti musím předeslat, že k pochopení toho, co je kvalita, vede dlouhá cesta. Kvalita je totiž komplexní pojem, v němž je integrováno vše: jsou to vlastnosti výrobku nebo služby, je to způsob jejich výroby či přípravy, forma nabídky a doručení k zákazníkovi, cena, design… A cílem toho všeho je uspokojit zákazníka.
 Ing. Ivan BaťkaČeský podnikatel, generální ředitel a jediný akcionář břeclavské společnosti Fosfa. Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po roce 1989 začal podnikat, v roce 2002 převzal silně předluženou břeclavskou chemičku, které hrozil bankrot, a s vizí vybudovat světově úspěšný podnik ji začal transformovat do moderní podoby současné výrobně inovativní společnosti se širokým záběrem. Je obdivovatelem baťovských podnikatelských principů a idejí, které uplatňuje v praxi. Jeho názory formovali a dodnes formují také zakladatel Kaizen institutu Masaaki Imai a česko-americký ekonom Milan Zelený, kteří patří k jeho mentorům a osobním přátelům. |
Na škole nás bohužel o procesní kvalitě neučili, a když jsem začínal podnikat, nevěděl jsem o ní vlastně nic. Teprve postupně jsem objevoval, že cesta za kvalitou mého produktu začíná pochopením a pokračuje vědomým uchopením toho všeho, co se skrývá za ním. Především pak optimalizací, tedy zkracováním, zjednodušováním a optimalizací procesů nezbytných i odstraňováním, respektive zánikem, těch zbytných.
PROČ INTUICE NESTAČÍ
Na základě vlastní zkušenosti jsem přesvědčen, že intuitivně se kvality v podnikání můžete možná dotknout, ne ji však v dlouhodobém horizontu dosahovat opakovaně. Řízení je totiž založeno na stabilitě procesů, a pochopit procesy v jejich komplexnosti, to už je trochu vědní disciplína. Přes to všechno je intuice nesmírně důležitá.
Na začátku jsem ani já neměl o mnoho víc než intuici, nadšení a touhu. Touhu něčeho dosáhnout, prosadit se, porazit konkurenci a dosáhnout svobody, o níž jsem tehdy ani netušil, jak tvrdě je vykoupena prací. Na začátku je tato touha nezbytná, ale když počáteční nadšení opadne, když je zkoušeno prvními neúspěchy, je potřeba procesy optimalizovat, standardizovat a pracovat s nimi systémově, opakovat je. A na to už nadšení, touha ani intuice nestačí.
KDY HNIJÍ ZDRAVÁ JABLKA
Neodvážím se hodnotit český průmysl z hlediska kvality a už vůbec ne v nějakém zobecnění, jako celek. Je tu bezpochyby řada skutečně skvělých podniků, jejichž lidé odvádějí obdivuhodnou práci. Možná se o tom neprávem mluví méně, než by nám slušelo. Rozhodně má český průmysl předpoklady i schopnosti zrodit špičkové firmy světové úrovně.
Bohužel, možná trochu doplácíme na limity prostředí, na umělé zásahy státu a institucí do prostoru, v němž se pohybujeme. V Česku, ale i v Evropě je řada úžasných, silných a zdravých firem. Jejich problém je, že jsou součástí určité platformy, která je ovšem nefunkční a shnilá. A je jen otázkou času, než i tyto zdravé firmy začnou také hnít. Dejte zdravé jablko do košíku, kde jsou ta shnilá. Je jen otázka času, než shnije také. A všechno komplikuje skutečnost, že ten nefunkční systém nelze úsilím jedince změnit. To je špatná zpráva.
PODNIKÁNÍ PODLE FOTBALOVÝCH PRAVIDEL
Nevolám předešlými slovy po bezvládí, stát i odborné instituce mají právo i povinnost věci ovlivňovat, ale formou vytváření prostředí a podmínek. Vezměme jako příklad světově nejoblíbenější a nejrozšířenější sport. Fotbal má jasně, srozumitelně a dlouhodobě definovaná pravidla, rozměry hřiště, počet hráčů, povolené a nepovolené zákroky. Na regulérnost dohlížejí rozhodčí, dnes často i s pomocí technologií. Hráči to vše musejí znát a respektovat. Ale jakou předvedou hru, jak odehrají zápas v definovaném prostředí, to již musí záviset jen na jejich talentu, kreativitě a schopnostech. A samozřejmě na strategii, kterou určuje trenér.
Tak nějak si představuji stát a jeho instituce. Není přece fér, aby někdo z tribuny rozhodoval o tom, jaké bude mít ten který fotbalový tým výhody či nevýhody. A už vůbec nepřijatelné je, aby někdo předem domlouval výsledek. To je ve sportu zakázáno. V podnikání se ovšem, bohužel, často právě ocitáme v tom prostředí, které ve fotbale vnímáme jako nežádoucí.
BOLESTNÁ ZTRÁTA ZNALOSTÍ
Navzdory podmínkám, které nejsou ideální, si český průmysl rozhodně nezaslouží zatracení. Na druhé straně, přiznávám, nejsem přílišným obdivovatelem české kreativity, kterou mnozí vyzdvihují. Ano, zasazena do systému může pomoci vytvořit jedinečný organismus. Ale někdy se jí spíše bojím, protože anarchistická kreativita obvykle vede k rozkladu.
A ještě jeden moment mi rezonuje při úvaze o kvalitě v českém průmyslu. Velké množství podniků formovala privatizace. Ale zdaleka ne všechny podniky byly privatizovány ve prospěch této země. Textilní, keramický, sklářský či dřevařský průmysl a jistě i další jsou toho důkazem. Mnoho podniků bylo v rámci privatizace zavřeno a došlo k zániku znalostí, které jsme si předávali z generace na generaci a budovali někdy i po staletí. To je nenapravitelná škoda. Um lidí a jejich znalosti by se prodávat neměly, na těch bychom naopak měli stavět. Soustředit se na konečný produkt v naší jedinečné a nejlépe nenapodobitelné kvalitě.
S BAŤOVSKÝMI GENY V TĚLE
Toho dnes příliš schopni nejsme, ačkoliv to máme v genech již od Baťů. Jejich impérium nebylo totiž pouhou největší a nejlepší obuvnickou firmou na světě, bylo excelentním světovým exportérem celých integrovaných systémů, které měly svou inspiraci v přírodě a daly by se přirovnat k živým organismům, schopným adaptovat se na své okolí i podmínky, v nichž se vyskytují. Oni přesně pochopili, že kvalita je něco, co určuje zákazník. Že on je v centru všeho podnikání, že vše je podřízeno službě lidem a veřejnosti. A to je přístup, o který se snažili nejen Baťové, ale i Fordové, Teslové, Edisonové a další.
Přístup, o který se snažíme i my ve Fosfě. Nepodřizovat podnikání moci a penězům, ale službě společnosti. Ta cesta nebyla krátká ani snadná. Ale dovolím si s hrdostí říct něco, co bych ještě před pár lety sám považoval za aroganci. Totiž, že v našem byznysu patříme ke světové špičce, že naším cílem je vytvořit nejlepší produkt na světě. Cesta k tomu je jediná: vědět, co to znamená. A to nám řekne jenom zákazník. Jsou firmy, žijící v přesvědčení, že dělají nejlepší produkt na světě, jen to zákazník neocení. A snaží se ho uchlácholit a získat ho na svou stranu reklamou. To je snad možné na krátký čas. Ale v dlouhodobém horizontu se prosadí jen skutečná kvalita. Tu ovšem budujete léta. A povede se to jen tehdy, když pochopíte, že pro kvalitu na výstupu je nezbytná kvalita na vstupu. Na to se u nás často zapomíná.
ZLATÝ GRÁL BYZNYSU
Dlouhá léta jsem se snažil objevit tajemství podnikání. A našel jsem ho v jedné z Baťových knih, kde je popisována scéna, v níž Alexandr Veliký navštíví nejbohatšího a nejúspěšnějšího kupce své doby a ptá se ho na tajemství jeho úspěchu. „Nakupuji draze a prodávám levně,“ zní odpověď. Což každý, komu to řeknete, bude považovat za nesmysl. Nedivím se, je to v podstatě oxymóron. Podobně tajemná byla věta, kterou mi kdysi řekl Masaaki Imai: „Nejlepší proces je ten, který ne-existuje.“ Dlouhá léta mi trvalo, než jsem obě ta sdělení pochopil. Cesta se mi otevřela ve chvíli, kdy jsem do epicentra všeho podnikání umístil zákazníka a společně s ním i naše lidi. Můžete totiž chtít budovat cokoliv, ale bez kvalitních lidí a kvalitních procesů je to nemožné.
V kontextu toho všeho musím souhlasit se Stevem Jobsem, který se držel ve své filozofii toho, že nejlepší produkt či design je ten, od kterého už nelze nic ubrat. A s určitým smutkem vnímám, že svět se ve své většině bláhově snaží jít cestou opačnou, procesy i produkty vylepšovat tím, že k nim stále něco přidává v naději, že pak už to konečně bude dokonalé. Tím se ovšem věci nestanou lepšími, pouze komplikovanějšími. A složitost takových systémů nás nakonec dovede k zániku. Zvednout samurajský meč a rozetnout tento gordický uzel, to je z mého pohledu jedna z největších výzev současnosti. I pro český průmysl a jeho kvalitu.
Ivan Baťka