Slovo ticho, asi nejvýstižnější výraz pro bezdozvukové komory. Alespoň pro ty, které staví odborníci z Experimentální hlukové a klimatizační laboratoře (EHAKL) Centra pokročilých inovačních technologií Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO).
„Už jsme postavili 16 akustických komor, z toho jednu na Slovensku. Stavbu druhé jsme tam zahájili nedávno," popsal vedoucí EHAKL Petr Zamarský s tím, že komoru vždy vyvíjí a přizpůsobují tomu, pro jaký typ výrobku je primárně určena. Ty nejmenší mohou vypadat jako lednička a jsou určeny pro měření mobilních telefonů. „Ale postavili jsme i takovou, ve které se měří jeden z největších bagrů. Má rozměry 22krát 18 metrů," prozradil.
Díky ostravským vědcům mohla vzniknout i jedna z nejtišších bezdozvukových komor v Česku. Vlastní ji společnost Honeywell v Brně a hluk uvnitř místnosti je minus pět decibel. „Před nedávnem jsme předali tři komory Boschi v Českých Budějovicích. Prostředí v té nejtišší by mělo být kolem minus deseti decibelů," poukázal Zamarský.
Akustickou komoru popsal jako místnost, která pohlcuje hluk nebo zvuk, který vyzařuje měřený zdroj. Měření prováděné uvnitř akustické komory pak není ovlivněno odrazy od obvodových konstrukcí. Akustický obklad pohlcuje frekvenční složky od těch nejnižších až po ty nejvyšší, vysoko nad rámec slyšitelného spektra. Když upustíte špendlík, tak slyšet to je, ale bez ozvěny, která je v místnosti jinak běžná", vysvětlil a doplnil, že člověk v takové komoře mluví, ale sám sebe špatně slyší a někteří lidé se v ní necítí dobře," řekl. Fyzicky jde o místnost obloženou akustickým obkladem ve tvaru klínů vyrobených z akusticky pohltivého materiálu o délce 30 až 120 centimetrů. Bezdozvukové komory jsou velmi podobné zkušebnám klučičích kapel majících na zdech plata od vajec. „Ale oni mají trabant, my Ferrari," směje se Zamarský.
Sedmičlenný tým ostravských odborníků buduje komory od návrhu přes realizaci díla, až po závěrečná měření. Stavba jedné komory trvá podle velikosti a technologické úrovně dva měsíce až rok. „Máme vlastní měřící software, staráme se i o údržbu komor, děláme školení na novinky a metody měření," nastínil vedoucí laboratoře. Přiznal, že při plnění úkolů od zákazníků mají zakázáno říkat, že něco nejde. „Buď nechci nebo neumím," upozornil.
Vývoj a stavba akustických komor je ale jen třetinou toho, co vědci z EHAKL dělají. Sami měří a testují pro zájemce ve vlastní bezdozvukové komoře, termokomoře a hlukové laboratoři na VŠB-TUO). Nejčastěji pro firmy v automotive. „S rozvojem elektromobility registrujeme i výrazný nárůst poptávky po našich službách. Jednoduše je toho čím dál víc. V podstatě ještě před deseti lety nikoho nenapadlo, že by byly slyšet nějaké motorky ve světlometech. Dnes se takovými hluky zabývají celé týmy vývojových techniků," naznačil. Protože je EHAKL akademickým pracovištěm, své místo v něm mají také studenti. Laboratoř je využívá například pro praktická měření na studentských pracích, dále pro testy dle zákaznických specifikací a opakovaná měření. „Test jednoho výrobku trvá v řádu hodin, a když spěcháme, testujeme i ve třísměnném provozu," uzavřel Zamarský.
Pavel Karban