V době, kdy se svět nachází uprostřed 4. průmyslové revoluce a kdy technologický pokrok mění podobu celých odvětví rychlostí, jakou jsme dosud nezažili, stojí české technické vzdělávání před zásadními výzvami. Je proto nezbytné zamyslet se nad tím, kam směřuje příprava budoucích inženýrů, techniků a odborníků v naší zemi — a zda jsme skutečně připraveni čelit nárokům 21. století.
Česká republika má dlouhou a slavnou tradici technického školství. Naše technické vysoké školy, zejména ČVUT, VUT, TUL, VŠB-TUO, ale i další, vychovaly generace vynikajících odborníků, kteří se uplatnili nejen doma, ale i v zahraničí. Střední průmyslové školy byly po desetiletí zárukou kvalitní přípravy pro technické profese. Přesto se dnes potýkáme s paradoxní situací: zatímco zaměstnanost absolventů technických oborů dosahuje 88,8 % a převyšuje evropský průměr, celková míra terciárního vzdělání u mladých lidí v Česku klesá. Zájem o technické obory sice místy roste, ale systém jako celek čelí strukturálním problémům, které ohrožují jeho konkurenceschopnost.
Nejzávažnějším problémem je propast mezi teorií a praxí. Zatímco průměr Evropské unie vykazuje 64,5 % absolventů odborného vzdělávání se zkušeností s učením se prací, v České republice je to pouhých 16,1 %. Tento alarmující rozdíl vypovídá o tom, že náš vzdělávací systém stále příliš spoléhá na tradiční model výuky v učebnách a v laboratořích, zatímco reálné propojení s průmyslem a praxí zůstává mnohde, nikoliv všude, nedostatečné.
Neznamená to, že by se změny k lepšímu neděly, ale obávám se, že probíhají pomalu a ne vždy správným směrem. Problémem je např. nedostatečné ohodnocení špičkových kantorů udržujících si reálný kontakt s potřebami praxe, a tím i nedostatečný počet opravdu kvalitních vyučujících. Takových, kteří vědí, umějí naučit a dovedou i motivovat.
Problémem stále ještě mnohde je také nedostatečné a nekvalitní vybavení. A tady bych se rád pozastavil nad tím, že sice existuje řada dotačních programů, které cestu k potřebnému vybavení otevírají, ale není vždy plně propojena se zájmy tuzemského a evropského průmyslu. Opravdu je nutné vypisovat podmínky tak, že například ve výběrových řízeních na dodávky výukových obráběcích strojů uspějí snáze levnější, ale méně kvalitní stroje čínské produkce, když máme v Evropě, a dokonce i přímo v České republice kvalitnější výrobce, kteří umějí lépe reflektovat potřeby tuzemských škol i tuzemského průmyslu? Opravdu evropskými dotacemi musíme v rámci nerovně „rovných“ podmínek podporovat asijskou produkci namísto evropské?
Praxe i různé studentské soutěže však ukazují, že tu máme školy, které umějí získat kvalitní kantory, moderní vybavení, a z jejich lavic pak vycházejí absolventi výrazně motivovanější a schopnější. V jejich laboratořích a učebnách vzniká často i mnoho zajímavých nápadů a projektů uplatnitelných v praxi. A jelikož dobré příklady táhnou, chceme dát v Technickému týdeníku takovým školám a projektům větší prostor. Napište nám, pokud si myslíte, že se máte čím pochlubit, ale i pokud máte pocit, že vás něco brzdí, ovšem dalo by se s tím něco udělat, pokud se o daném problému bude více vědět a „mluvit“.
