Správně investované peníze do vědy, výzkumu ani vývoje se sice zpravidla nevracejí rychle, zato však pomáhají dlouhodobě a jejich přínos je často až nevyčíslitelný a dlouhodobý. Nebo si snad někdo myslí, že profesor Antonín Holý došel ke svým objevům a patentům za rok, či dokonce přes noc? Nikoliv! Za výsledky jeho práce je mnoho usilovné a poctivé námahy, vlastně zdaleka nejen jeho! Stálo to hodně lidského úsilí, času a někdy i „prošlapávání slepých uliček“; bez toho to ani nejde. Ale podívejme se na výsledky tohoto snažení dnes. Díky němu v současnosti strach z ještě poměrně nedávné noční můry v podobě viru HIV a nemoci AIDS téměř vymizel, a nejen z nich. A uvědomme si, jak z tohoto úsilí ještě dnes prosperuje a vzkvétá Ústav organické chemie a biochemie v pražských Dejvicích, o přínosech do státního rozpočtu nemluvě. Ale i v tomto případě by byla veškerá snaha marná, pokud by profesor Holý a jeho tým neměli dostatečnou podporu a nezískali dostatek financí nezbytných pro svou práci.
S vědou se to má podobně jako se školstvím. Máme jen takové odborníky, jaké školy, respektive jejich učitelé a profesoři během mnoha a mnoha let vypiplali, příležitosti motivovaly a nejen motivační prostředky udržely. Ti, do kterých investujeme úsilí dnes, budou k dispozici až za mnoho let, ale pokud se jim věnovat nebudeme, ani za těch mnoho let toho příliš „nesklidíme“.
Více se však o potřebě investovat do VVI, jak jsou dnes věda s výzkumem a inovacemi ve zkratce nazývány, ale také, jak lépe systém nastavit, aby vložené prostředky byly investovány účelně, dozvíte v rozhovoru Technického týdeníku s Michalem Pazourem, vedoucím Oddělení strategických studií Technologického centra Praha.
Ani ten nejlepší nápad však nemá šanci na uplatnění, pokud nenajde správné využití a dostatečnou oporu v praxi. O tom vědí své třeba vědečtí pracovníci na Technické univerzitě v Liberci, kteří tento problém snad úspěšně (což prověří až čas) vyřešili založením společnosti The University Company TUL, jejímž účelem je zajistit, aby kvalitní práce výzkumníků nekončila v archivech a zásuvkách.
Aktuální vydání Technického týdeníku je však také apelem. Vzpomínky na svržení atomové bomby na japonské město Hirošima jsou totiž rovněž nezbytným připomenutím toho, že pokrok a výdobytky vědy mají i stinné stránky, na které nelze zapomínat.
Je ovšem třeba si také uvědomit, že pokrok či výzkum nelze zastavit ani v tak ožehavých oblastech. Nebo si dovedete představit, jak by svět vypadal, kdyby se atomovou bombu podařilo dovyvinout už hitlerovskému Německu? A vlastně kdyby se k této zbrani dopracovala s obrovským předstihem jen jedna, kterákoliv, z velmocí?
Podobně – jako na hrozbu – můžeme nahlížet také na dnes populární umělou inteligenci. V mnohých po vzoru vědecko-fantastických knih i filmů vzbuzuje obavy, a dlužno dodat, že nikoliv neopodstatněné. Řešením ale není rozvoj této oblasti zastavit, protože jiní tak neučiní. A pokud budeme stát mimo, ani se nebudeme umět účinně bránit.
Zkrátka, štěstí přeje připraveným! To platí o vzdělávání, VVI i jiných oblastech lidského snažení a bytí.
