Těžko dnes říci, nakolik si Albert Einstein v roce 1917, kdy poprvé oficiálně popsal princip laseru, uvědomoval široké možnosti budoucího uplatnění tohoto vynálezu. Jisté je, že se nedočkal ani jeho funkčního prototypu. Ten totiž prvně v USA sestrojil a předvedl až v roce 1960 Theodore H. Maiman. Jako aktivní prostředí tehdy použil krystal rubínu s využitím tří energetických hladin. Laser proto mohl pracovat pouze v pulsním režimu. Einstein se však dva roky před svou smrtí dočkal alespoň zrození masteru, předchůdce pracujícího na stejném principu (stimulované emise), avšak generujícího mikrovlnné záření. Jeho prototyp, který rovněž ještě nebyl schopný fungovat nepřetržitě, sestavili Charles Townes, J. P. Gordon a H. J. Zeiger v roce 1953.
Od té doby bylo na poli laserových technologií učiněno mnoho dalších pokroků a vynálezů, laserové technologie se rozštěpily do mnoha vývojových proudů a našly uplatnění snad ve všech oborech lidské činnosti na Zemi i ve vesmíru. Připomeňme, že bez laserů by nevznikl ani dnes už překonaný kompaktní disk, natož mnoho pokrokových diagnostických či operačních metod v segmentu zdravotnictví. Laserové paprsky dnes v přeneseném či pravém slova smyslu umějí hrát, číst, přenášet informace i energii, snímat, hlídat, řezat, tvářet i zhutňovat materiály, sloužit ve výzkumu i jako zbraň. A to jsem ani zdaleka nevyjmenoval všechny možnosti využití, které lasery v dnešním světě nacházejí, natož jaký potenciál uplatnění budou mít v příštích letech.
Průměry paprsků či celých jejich svazků, barvy (tedy vlnová délka), výkony i další parametry se od sebe silně liší právě v závislosti na jejich aplikacích.
Momentálně nejsilnějším vysokoenergetickým laserem na světě disponují Spojené státy americké. Je součástí zařízení NIF (National Ignition Facility) pro inerciální zadržení fúze (ICF — inertial confinement fusion), umístěného v Lawrence Livermore National Laboratory v kalifornském Livermore. Jeho 192 samostatných paprsků se zde spojuje ve výsledný o výkonu 1,8 MJ s posláním dosáhnout fúzního zapálení s vysokým energetickým ziskem. Vysoká koncentrace energie totiž dokáže extrémně zvýšit teplotu a tlak na úroveň potřebnou k zahájení jaderné reakce.
Ještě silnější laser je už 10 let stavěn v Rusku. Také on by měl mít co do činění s jadernou reakcí, poslouží však spíše vývoji jaderných zbraní. V objektu vysokém až 10 pater o rozloze dvou fotbalových hřišť má vzniknout takzvaný „car všech laserů“ schopný dodat ozařovaným objektům energii až 2,8 MJ. Při tomto výkonu pak postačí použití nepatrného množství štěpného materiálu a vědci jen dopočítají účinky projektované jaderné pumy. Využit by tedy měl být ke studiu účinků jaderných bomb bez nutnosti jejich reálného testování.
Tolik pro představu o možnostech laserů. Technologie, jež vám představujeme v tématu aktuálního vydání Technického týdeníku, se ovšem zaměřují čistě na mírové využití v různých sférách průmyslu.
