Enormní zdražování energií související nejen s napadením Ukrajiny vyvolalo hlavně zpočátku vlnu nevole vůči „zelené“ politice Evropské unie jakožto základu problému postaveného na „slepé cestě k ekologii za každou cenu“. A prodlužování či dokonce obnovování chodu některých fosilních elektráren (nebo i jaderných elektráren v Německu) či těžby uhlí jako by těmto názorům dávaly zdánlivě za pravdu. ČR skutečně díky uhlí byla energeticky nezávislou zemí, to nelze zpochybnit, stejně jako fakt, že potenciál obnovitelných zdrojů v podobě slunce, větru, vody či biomasy využívaných s pomocí stávajících technologií v našich podmínkách tuzemskou potřebu ještě dlouho nepokryje. Zvláště ne, pokud se snažíme souběžně prosazovat masivní růst elektromobility a další podobné trendy zvyšující spotřebu.
Problém však není až tolik v samotné cestě k ekologii, ale spíše v polovičatém, nedostatečně koncepčním přístupu, navíc silně ovlivněném výraznou převahou argumentů peněz nad bezpečností. Jako příklad může posloužit donedávna masivně protěžovaná snaha nahrazovat uhlí zemním plynem. Nejen že šlo o vytlačování jednoho vyčerpatelného fosilního paliva druhým, byť méně škodlivým. Především šlo o substituci domácího zdroje zdrojem státu, který už v té době vyvolával obavy. Země, z jejíhož vlivu jsme se po několik desetiletí snažili vymanit, ale pod jejíž vliv jsme se tímto krokem v energetické rovině naopak podsouvali.
Jistě, ani jaderná energetika nám nezajistí úplnou energetickou nezávislost. Surovinové zdroje bychom sice měli, ale palivo si sami vyrobit neumíme. Nicméně jaderná energetika skýtá více možností dodavatelů paliva v dostatečném množství než plyn. Odborníci se navíc v drtivé převaze shodují nad tím, že pro Českou republiku jaderná energetika je, a na dlouhou dobu ještě bude, základním pilířem soběstačnosti, stability a nepopiratelně i ekologické cesty naší energetiky. Jenom jsme však, jako stát, v této oblasti žel příliš dlouho přešlapovali na místě a mezi tím i ztráceli zkušenosti a odborníky. Samozřejmě nelze podceňovat ani rizika, ale i v tomto ohledu je naše zemně jedním z takřka ideálních míst z pohledu seismické aktivity i dalších hrozeb.
Stávající situace ale nakonec může energetice a EU na její ekologické cestě pomoci. Jaderná energetika se teď bude lépe prosazovat a lidé i firmy se též ve větší míře poohlížejí po obnovitelných, tedy vpravdě spíše z dnešního pohledu ekonomičtějších a na energetických burzách nezávislých zdrojích energií. Firmy vyrábějící takové zdroje hlásí enormní růst poptávky, realizační firmy nestíhají uspokojovat zájem o instalace. Příznivější podmínky dostávají i mnohé výzkumné projekty či dříve opomíjené možnosti. Velký potenciál se skrývá např. v účinnější „těžbě“ větrné energie, získávání energie z menších vodních toků či sluneční energie pomocí organických fólií, dále také v ukládání energie do pískových akumulátorů nebo i v účinném čištění povrchů, např. vysokotlakým proudem vody. O těchto a dalších technologiích se dočte více v tomto vydání Technického týdeníku.
