V roce 1820 dánský fyzik Hans Christian Oersted a francouzský fyzik André Marie Ampère nezávisle na sobě experimentálně prokázali, že okolo vodiče, kterým prochází elektrický proud, vzniká magnetické pole. Na tento objev pak navázal Michael Faraday, kterému se už o rok později podařilo pomocí elektrického proudu a magnetického pole uvést vodič do trvalého pohybu. V podstatě tak položil základy prvního elektromotoru. Až o deset let později se mu podařilo prokázat, že to jde i obráceně, tedy že změnou magnetického pole vzniká ve vodivé smyčce vlivem elektromagnetické indukce elektrický proud.
Faradayův model však ani zdaleka nevypadal jako dnešní elektromotory a kromě důkazu o tom, že lze elektrickou energii přeměnit na pohyb, nenašel ani jiné uplatnění. Vlastně šlo jen skleněnou misku s vodivou rtutí, do níž byl jedním koncem vložen tyčový elektromagnet a volně zavěšený drát, který pak vlivem působení elektrického proudu procházejícího mezi rtutí a drátem vyvolal jeho rotaci kolem magnetu. Dnešní elektromotory mají nepopsatelně větší účinnost a spektrum využití. Existují jejich obrovská provedení pro výkonově náročné aplikace, stejně jako provedení tak malá, že většina z nás ani netuší, že je má třeba i v mobilních telefonech, kde zajišťují vibrace. Lineární elektromotory umějí dokonce namísto rotačního pohybu vykonávat pohyb přímočarý.
Ložiska mají historii ještě mnohem starší. První zpráva o nich pochází již z antiky. Zhruba kolem roku 330 př. n. l. řecký konstruktér Diadés z Pelly využil ložiska založená pravděpodobně na kluzném principu při konstrukci dobývacích strojů. První nákresy válečkových či kuličkových ložisek pak vytvořil slavný renesanční génius Leonardo da Vinci. Také ložiska se od svého vzniku neustále zdokonalují a nacházejí široké možnosti uplatnění.
A neustálým zdokonalování procházejí také maziva. Historii těch přírodních ani nelze dohledat, protože vliv různých látek, zpočátku hlavně kapalin, na tření museli dozajista pozorovat už vývojoví předchůdci Homo sapiens sapiens.
Motory, ložiska a maziva, nebo chcete-li lubrikanty, mají mnoho společného. Bez nich by se svět doslova zastavil, průmysl a dopravu nevyjímaje. Do všech těchto oblastí navíc pronikají moderní inteligentní technologie, s jejichž pomocí lze nejen sledovat, ale i predikovat jejich stav, a v návaznosti na to i prodlužovat jejich životnost. I díky inovacím v těchto oblastech lze vyrábět čím dál efektivněji, rychleji a ekologičtěji
