Český elektrotechnický průmysl se nachází v zajímavém rozpoložení. Na jedné straně stojí desetiletí budovaná průmyslová základna, silná exportní pozice a více než 100 000 kvalifikovaných pracovníků. Na druhé straně tlak na inovace, rostoucí ceny energií a globální konkurence, která nespí. Výsledkem je odvětví na prahu skutečné transformace — a otázka zní, zda ji česká elektrotechnika zvládne naplno využít.
Statistické údaje za loňský rok ještě nejsou k dispozici, ale jistý obrázek o segmentu dávají předchozí data. Tržby v letech 2020—2024 zaznamenaly růst o 13 % (z 607 na 689 mld. Kč). Přičemž segment elektronika, optika dosáhl v roce 2024 321 mld. Kč tržeb, což znamená, že se odvětví po poklesu v předchozích letech stabilizovalo. Nejvíce rostly měřicí a zkušební přístroje (+38 %), naopak prudce klesla spotřební elektronika (−46 %). To segment elektrická zařízení je stabilnější, i když po vrcholu v roce 2023 (410 mld. Kč) zaznamenal v roce následujícím pokles na 369 mld. Kč (−10 %). Tahouny jsou zde výroba motorů a transformátorů, kabely, baterie (+58 % za 5 let). Přesto lze tento segment z pohledu indexu průmyslové výroby označit za jeden z nejdynamičtějších v rámci EU (2020—2024 růst +18 %) a Česko zde překonalo Německo, Rakousko i Polsko.
Celé odvětví je přitom silně provázáno se zahraničními trhy, dlouhodobě se pohybuje zhruba na 15 % celkového průmyslového exportu ČR. To není zanedbatelná pozice — je to základ, na kterém lze stavět.
A stavět je třeba rychle. Trendy, které formují globální elektrotechniku a elektroniku, nenechávají prostor pro váhání. Digitalizace výrobních procesů, průmyslový internet věcí, prediktivní údržba řízená umělou inteligencí — to vše přestává být vizí budoucnosti a stává se podmínkou konkurenceschopnosti.
Zvláštní kapitolou je rozvoj polovodičového průmyslu. Evropská unie si stanovila ambiciózní cíl: do roku 2030 pokrýt 20 % světové produkce čipů. Česká republika se do této strategie aktivně zapojuje: vzniká národní centrum pro polovodiče se zaměřením na optoelektroniku a snižování závislosti na asijských dodavatelích. Jde o příležitost, která se neobjevuje dvakrát. Pokud se podaří přitáhnout investice a propojit akademický výzkum s průmyslovou praxí, může Česko v tomto segmentu hrát roli, která dalece přesáhne jeho dosavadní pozici montážní dílny.
Elektromobilita pak představuje přirozené propojení elektrotechniky s automobilovým průmyslem — tradičně nejsilnějším pilířem české ekonomiky. Poptávka po elektrických pohonech, výkonové elektronice a dobíjecí infrastruktuře otevírá českým firmám nové trhy doma i v zahraničí.
Rok 2026 nebude snadný. Energetické náklady rostou, regulatorní tlak z Bruselu sílí a globální trh s elektronikou zůstává nepředvídatelný. Přesto — nebo právě proto — je to rok, kdy se rozhodne, které české firmy přejdou od výroby k inovacím a od subdodávek k vlastním produktům s vysokou přidanou hodnotou. Potenciál tu je. Teď záleží na odvaze ho využít.
