V loňském roce se uskutečnil již
druhý ročník soutěže o nejlepšího
programátora CNC strojů, kterou
naše redakce připravuje spolu
s několika partnerskými firmami.
Mezi spolupořadateli je i společnost
Siemens, která uspořádala
pro vítěze jednotlivých soutěžních
kategorií speciální poznávací cestu
do svých výrobních provozů
v německém Erlangenu. Využili
jsme příležitost, že se této zajímavé
studijní cesty zúčastnil také loňský
vítěz kategorie Profesionál Ing.
Zdeněk Hlávka, vývojový pracovník
firmy ADAST, a zeptali jsme
se jej na jeho dojmy a postřehy ze
soutěže, na jeho současný profesní
život a v neposlední řadě i na skutečnost,
jak vnímá současné postavení
CNC programátorů v naší
společnosti a na trhu práce.
? Kde jste se naučil programovat,
jaká byla vaše dosavadní profesní
dráha?
S programováním NC strojů jsem
začal už v posledním roce vysoké
školy na VUT Brno, kde bylo programování
jedním z volitelných předmětů
v technologii obrábění. Protože se
zde spojovala moje oblíbená matematika,
logika, geometrie a s tím potřebná
představivost. Zde jsem viděl
i své budoucí praktické uplatnění,
v provozu ve strojírenské firmě. Po
nástupu do zaměstnání jsem se pak
dostal do skupiny vývojové technologie,
kde jsem se mohl spolupodílet na
racionalizaci a zproduktivnění výroby,
s hlavním důrazem na zpracování
programů pro frézování a vyvrtávání
vybraných součástí u stávajících či
tehdy nově zaváděných NC obráběcích
strojů. Bylo to v době zavádění
českých systémů řady NS, v čase děrných
pásek.
O něco později jsem měl příležitost
programovat obráběcí centrum s řídicím
systémem Sinumerik Sprint 8
a u dalšího stroje i ještě novější Sinumerik
850. Zde už byla výborná
možnost programovat či upravovat
program přímo u stroje a hned si jeho
fungování ověřit. Tím jsem získal
základní přehled o řídicích systémech
Siemens, ale neměl jsem zatím
příležitost programovat v té době
nejnovější systémy. Takže má praxe
pokrývá více než 20 let programování
v ISO. Navíc i nyní používám převážně
programování v DialoguTNC.
? Řídicí systémy se neustále
prudce vyvíjejí, jak si doplňujete
své znalosti v daném oboru?
Přímé vzdělávání nemám, snažím
se občasně získávat informace z technického
tisku, a hlavně při každoročních
návštěvách strojírenského veletrhu
v Brně věnuji pozornost kromě
řezných nástrojů i obráběcím strojům
a vystavovaným řídicím systémům.
Proto jsem velice přivítal v roce 2005
možnost zúčastnit se celostátní soutěže
programátorů CNC - jak zkusit si
něco nového, tak i s možností poznat
styl programování jiných programátorů
a při setkání si pak sdělit vlastní
zkušenosti. Protože každý programátor
má jakoby svůj vlastní rukopis.
? Pociťujete ve své každodenní
praxi nedostatek vzdělaných lidí
v oboru CNC?
Ohledně dostatku či nedostatku
vzdělaných lidí nemám představu,
za dobu své dlouhé praxe pouze vím,
že existuje určitý pohyb pracovníků
vyvolaný (poměrně častým) nedoceněním
dosti náročné a odpovědné
práce CNC programátora.
? Znáte některého z kolegů, který
se k CNC programování dostal
na základě absolvování rekvalifikačního
kurzu?
Neznám.
? Myslíte si, že by se měly samy
podniky podílet na výchově CNC
programátorů (myslím podporou
odborného školství, pořádáním
rekvalifikačních kurzů atd.)?
Nemohu posoudit. Sám jsem se
ke svému oboru technologa dostal
absolvováním střední průmyslové
školy, kdy programování tehdy bylo
teprve v úplných začátcích. A dneska
jsou podstatně jiné možnosti.
? Byla pro vás soutěž o Nejlepšího
CNC programátora v nějakém
směru přínosná? Domníváte se, že
podobná akce poskytuje příležitosti
načerpat zájemcům nové profesní
informace?
Soutěž je pro mne velkým přínosem
především pro možnost seznámit
se i s novými věcmi. V prvním ročníku
soutěže jsem v rámci možností
využil příležitost zkusit si základy
programování se systémem Gibbs-
CAM, protože vývoj jde stále dále
a je potřeba se v rámci oboru neustále
vzdělávat. Velkým přínosem
z druhého ročníku soutěže byla možnost
seznámit se přímo s výrobním
závodem Siemens a rovněž možnost
absolvovat základní školení, kde
jsme studovali výukový software
Sinutrain.
? Jaké jste měl pocity, když jste
se dověděl, že jste absolutní vítěz
druhého ročníku soutěže o Nejlepšího
CNC programátora?
Rozhodně to bylo pro mě velké
překvapení, protože jednotlivé práce
byly velmi vyrovnané. A pochopitelně
i neskrývaná radost z ocenění,
z nových přátel, či úžasné atmosféry
slavnostního předávání Zlatých
medailí na MSV. Příjemné bylo
uspokojení, že vynaložené úsilí bylo
nakonec vysoce zhodnoceno a určitě
nahradilo večery ukradené rodině
v časové tísni. Doma totiž máme
čtyři školáky a uzávěrka soutěže
byla právě počátkem školního roku.
I když každé úsilí věnované vzdělávání
by mělo ve svůj čas přinést
ovoce. Nechtěl jsem totiž v žádném
případě nechat odesílání práce na
poslední den. Ale protože mozek nelze
jednoduše vypnout, tak mysl dále
pracovala, jestli nebylo lépe program
ještě více zkontrolovat či uskutečnit
další úpravy. Takže skutečný klid
nastal až po doručení velmi příjemné
zprávy od pořadatelů, že jsem mezi
nominovanými uchazeči o vítězství.
O to větším překvapením pak bylo
mé vítězné umístění.
? Protože se náš rozhovor odehrává
během návštěvy výrobního
areálu Siemens v Erlangenu, nemohu
se vás nezeptat, jak se vám líbí
firma, a co vás zde nejvíce zaujalo?
Přitom samozřejmě předpokládám,
že jste na návštěvě v Erlangenu
poprvé?
Ano, jsem zde opravdu poprvé, ale
přesto to není mé první seznámení
s tímto městem a závodem. Již před
více než 20 lety, když jsem nastupoval
poprvé do zaměstnání a měl za sebou
již základní kontakty s NC technikou,
získala moje zaměstnavatelská firma
(prý na základě nerealizovaného
exportu) do svého vlastnictví horizontální
obráběcí centrum, osazené
tehdy nejmodernějším CNC řídicím
systémem Sinumerik. Zaškolení
obsluhy i programátorů pro novou
horizontku se mělo následně uskutečnit
právě zde v Erlangenu. Ovšem
z mnoha různých důvodů (zejména
v důsledku tehdejší politické situaci
v Československu) z plánovaného
školení, které mělo probíhat v kapitalistické
cizině, úplně sešlo. Nezbylo
nám než se spokojit s vlastními silami
a s cennými radami od tehdejšího
kolegy, programátora zaměstnaného
v ZPS Zlín. Takto vyzbrojeni jsme
uskutečnili první testování funkčnosti
systému na základě metody pokusomyl.
Vše v kombinaci s důsledným
samostudiem přiloženého návodu
k obsluze. Ano, i tak se kdysi podporoval
vědeckotechnický rozvoj
u nás.
O to více jsem nyní rád, že jsem se
mohl do Erlangenu podívat, účastnit
se exkurze po firmě a shlédnout
moderní výrobní provozy. Musím
konstatovat, že technický pokrok,
který se uskutečnil během posledních
20 let, je až neuvěřitelný. Obrovský
technologický skok velmi dobře
symbolizuje nedaleká výstavka, která
mimo jiné srovnává až obří velikost
obslužného panelu ŘS z doby
před 20 lety, s kompaktními rozměry
dnešních běžných ovladačů.
V neposlední řadě musím také
vyzdvihnout proslulý německý smysl
pro pořádek na každém pracovišti,
důslednou organizaci práce či zdravou
soutěživost pracovních kolektivů
prezentovanou na nástěnkách ve
výrobních provozech.
? Náš šéfredaktor nedávno
požádal téměř všechny zaměstnavatele,
aby podpořili své vítězné
pracovníky na jejich studijní cestě
do Erlangenu. Domníval se přitom,
že zaměstnavatelé stojí o to, aby
jejich nejlepší programátoři mohli
načerpat co možná nejvíce znalostí,
aby co nejpodrobněji poznali
nové technologie. Jaká byla odezva
na tuto snahu, která má mimo jiné
také co možná nejvíce zpopularizovat
velmi důležitou a žádanou profesi
strojního programátora?
Pro naši firmu nebyla vaše nabídka
příliš prioritní. Systémy Siemens se
totiž využívají výhradně u soustruhů
a zde leží programování zcela v kompetenci
obsluhy stroje. Technologie
nijak neovlivňuje přípravu programů
pro optimální využití schopností stroje
a řídicího systému či nasazení produktivních
řezných nástrojů. Zpracováváme
programy především pro frézovací
centra a zde dosud používáme nejvíce
řídicí systém TNC426. I z tohoto důvodu
jsem mohl Erlangen navštívit pouze
v rámci své vlastní dovolené. V kontrastu
s tímto přístupem proto ještě více
oceňuji pečlivou přípravu a dokonalou
organizaci ze strany našich hostitelů,
představitelů firmy Siemens. Zejména
chci poděkovat vedoucí naší skupiny,
paní Evě Klocové, za její veškerou starostlivost,
se kterou se nám věnovala
a dosud věnuje, i za její pečlivou snahu
o přesné tlumočení složitých německých
technických výrazů.
Velmi příjemně nás překvapil
i vstřícný přístup zástupců firmy Siemens
Erlangen, kteří pro nás zorganizovali
nejenom prohlídku závodu,
ale umožnili nám absolvovat krátké
technické školení v (pro nás srozumitelnějším)
anglickém jazyce. Velkým
přínosem pro nás byla také následná
prezentace vypracovaných programů
na vynikajícím simulátoru Sinutrain.
Při vší této chvále nesmím ani
zapomenout na perfektní ubytování,
které nám bylo poskytnuto, vynikající
jídlo i nádhernou atmosféru historické
části Norimberku. V neposlední
řadě chci poděkovat i redakci Technického
týdeníku za obětavou snahu
při organizaci soutěže, zejména paní
Michaele Fialové.
? Jste spokojen, jistě tedy plánujete
účast i v letošním, třetím ročníku
CNC soutěže?
Ano, na letošní již třetí ročník, se
samozřejmě těším. Úkol pro první rozřazovací
kolo mám již vypracovaný.
Loňské vítězství bylo pochopitelně
velice povzbudivé a v mnohém i zavazující,
ale přesto předpokládám, že
soutěže se letos zúčastní mnohem více
odborníků, a já budu rád když zaujmu
alespoň některé postupových míst. Ale
to je nyní ještě zcela předčasné, protože
k vypracování soutěžního úkolu si
budu opět muset vyčlenit spoustu volného
času a vynaložit pořádný kus práce.
O skutečnosti, že především časová
náročnost na vypracování soutěžní
práce je hlavním limitujícím faktorem
v celém klání, jsem se shodl se všemi
svými spolusoutěžícími. /f/
