Ministerstvo průmyslu a obchodu
ČR vydalo materiál s honosným
názvem Zpět na vrchol, který pojednává
o chabé konkurenceschopnosti
ČR a nabízí, jak se autoři domnívají,
řešení. Je to více než 60 stran
slohového cvičení v úrovni stranických
materiálů roku 1980. Přínosný
je snad jen v tom, že po 20 letech
liberalismu přichází s myšlenkou,
že je třeba učinit mnohá opatření
k nastavení ekonomiky řádem a legislativou
státu a nikoliv volnou
rukou trhu.
Materiál rovněž uznává hodnotu
technologií (už tedy ne Infernet, IT
pro ekonomiku nepodstatný jev, neomezené
zdroje a nepotřebnost spolupráce
se zeměmi EU atd.). Leč to
je asi tak všechno.
Shodou okolností vyšla v současnosti,
jak jsme psali již v TT č.10,
kniha Start-up Nation, Příběh izraelského
hospodářského zázraku, kde
je popsáno podhoubí tohoto nesporného
úspěchu. Umocněného i tím, že
mnozí Izraelci považuji dnes plnění
svých závazků v rozvoji technologií
svým partnerům za jedinou možnou
odpověď fanatikům války.
Základy izraelského úspěchu
jsou jasné. Podpora vzdělání a vědy,
podpora lidí, kteří chtějí něco
dokázat a jasné právní prostředí,
která chrání investice a autorská
práva. Takže chce se říci, pane ministře,
tento materiál měl vzniknout
v lepším vydání před 20 lety a nejmenoval
by se Zpět na vrchol, ale
Lopotná cesta z průměru.
Stačilo by, kdyby se ve vydaném
materiálu objevily konkrétní
kroky, jimiž bude zajištěna
bezpečnost rizikového kapitálu
a jak se budou politici vyhýbat
průmyslovým aktivitám,
aby je nepokazili. Měly by
definovat potřebu infrastruktury
a vzdělaných lidí.
V roce 2006 tehdy jen předseda
ODS hovořil na setkání
podnikatelů v Praze o tom,
že až bude vládnout, bude se
snažit zrušit MPO. Bylo to
jistě nadnesené prohlášení,
ale naznačovalo, že úřad není
to nejpodstatnější, co by
mělo hýbat ekonomikou.
Pravdou je, že MPO podporuje
možná až příliš projektů (o masovém
subvencování průmyslu se nehovoří
ani šeptem ), takže i když mu
to nelze formálně vyčítat, vrací se
zpět do plánovaného hospodářství.
Takhle neoliberální ekonomika vypadat
neměla, je to cesta v kruhu.
Mnohé podniky jsou spokojené
jen s tím, že dokázaly peníze státu
využít a ztvárnit ve výrobek. Ale neprodají
jej. Není o něj zájem. A někdo
by měl mít tu odvahu definovat
to, co bude tato země potřebovat
a v čem uspěje za 50 let. Ale to bohužel
rozhodně není ani MPO ani
politici všeobecně. To je největší
problém této země. Jan Baltus