Ojedinělý nález se v posledních dnech podařil vědcům na Sibiři. Našli tělo mamuta, na čemž není nic mimořádného, zajímavé je, že našli mimořádně zachovalé tělo. Zhruba 50letá samice chobotnatce před 10 000 lety patrně zapadla do bažiny, kde zůstala uvězněna. Zamrzla tak v ledu na Novosibiřských ostrovech v Severním ledovém oceánu, který od té doby zřejmě nikdy úplně nerozmrzl, a tak bylo tělo velmi dobře chráněno. Jeho vyčnívající část ohryzaly mrchožrouti, ale části zapadlé a zamrzlé v bažině jsou ve velmi dobrém stavu. Největší podiv (a to i mezi odborníky) vzbudila zpráva, že se vědcům podařilo nabrat do zkumavky i tekutou mamutí krev. „Krev je velmi tmavá,“ citovaly agentury šéfa výzkumu Semjona Grigorjeva ze Severovýchodní federální univerzity v Jakutsku, který expedici vedl: „Našli jsme ji v ledových dutinách, které měl savec z čeledi slonovitých pod břichem. Když jsme je prorazili krumpáčem, začala krev vytékat.“ Vědci podle něj odebrali všechny možné vzorky: krve, cév, žláz a dalších měkkých tkání. Zvláště zprávy o tekuté krvi znějí zcela neuvěřitelně. Ale kupodivu nemusí jít ani o omyl, ani o novinářskou zkratku. Příčin je několik: za prvé je Grigorjev v oboru známou postavou a je těžké si představit, že by šlo o nějaký podvod. Za druhé, nemrznoucí krev není nic neznámého: v živočišné říši se najde řada tvorů, kteří mají tělní tekutiny s příměsí nemrznoucích látek, a ty je udržují tekuté i pod bodem mrazu. Jde hlavně o zástupce bakterií a dalších jednoduchých organismů, ale také hmyzu nebo ryb. Na druhou stranu, u savců takový mechanismus zatím popsaný není, alespoň ne pro tak nízké teploty, jaké panovaly v místě uložení těla mamuta a v laboratoři (nalezená tekutina podle zpráv nezmrzla ani v mrazáku při –17 °C). Nejnižší teplota zaznamenaná u savců jsou necelé tři stupně u arktických veverek a zatím není ani jasné, jak přesně se jejich tělo proti zamrznutí krve brání. Není vyloučeno, že krev mamutů obsahovala také nemrznoucí látky, a některé výzkumy skutečně naznačují, že alespoň jejich červené krvinky se přizpůsobily hlubokému mrazu. Lze si podle odborníků představit i to, že během dlouhého rozkladu se část krve odpařila a koncentrace těchto látek dosáhla takového stupně, že tekutina má nyní velmi nízký bod tuhnutí. Vzhledem k tomu, že v době zveřejnění zprávy nebyly hotové chemické analýzy nalezeného materiálu, je možné, že krev vlastně krví není a jde o tekutinu zcela změněnou bakterií v daném prostředí. Pak by nebylo překvapivé, že se mezi nimi najdou kmeny vyrábějící látky bránící mrznutí. Už nyní je ale jasné, že jde o jeden z nejlépe vypadajících nálezů mamuta vůbec. Což bohužel neznamená, že se podaří najít buňky s nepoškozenou (nereálné) nebo jen málo poškozenou genetickou informací. To záleží na konkrétních podmínkách. Dobře „vypadající“ nálezy někdy svým vzhledem matou: například v roce 2007 skvěle vyhlížející mumie mamuta byla z hlediska genetického cenná jen málo, protože byla, obrazně řečeno, „naložena“ chemikáliemi v okolí. Ty jí sice pomohly udržet tvar těla, ale zároveň zcela zničily buňky v těle.
