V polovině listopadu (17. 11.) 2010 zveřejnila
Evropská komise své sdělení o „Prioritách pro
evropskou energetickou infrastrukturu do roku
2020“ a dále projekt integrované evropské energetické
sítě, tzv. infrastrukturní balíček. Balíček
představuje plán budoucího rozvoje v oblasti
evropské energetické infrastruktury s cílem zajistit
především bezpečnou a spolehlivou integraci
obnovitelných zdrojů a přechod k nízkouhlíkaté
energetice.
Vedle podpory dalšího rozvoje transevropských
sítí především na regionální úrovni (pro nás je
klíčový region střední a východní Evropy - CEE)
identifikuje infrastrukturní balíček klíčové výzvy,
jimž musí provozovatelé přenosových a distribučních
společností čelit při výstavbě síťové infrastruktury
– neúměrně dlouhé a komplikované povolovací
procedury a nedostatek finančních zdrojů.
Provozovatel přenosové sítě v České republice,
společnost ČEPS, tento návrh Evropské komise
přivítala, jelikož vhodně doplňuje stávající evropskou
diskusi o přechodu na nízko-/bezuhlíkatou
energetiku. Půjde o zcela zásadní změnu struktury
výrobní základny se zvyšujícím se podílem těžko
predikovatelných a řiditelných zdrojů. Masivní
podporu obnovitelných zdrojů balíček totiž konfrontuje
s potřebou dlouhodobě udržet stávající
vysokou úroveň bezpečnosti a spolehlivosti celého
evropského elektrizačního systému, včetně samotných
přenosových a přepravních sítí.
BEZPEČNOST NA PRVNIM MISTĚ
Pro bezpečnost a spolehlivost provozu přenosových
sítí je klíčový návrh na koordinovaný postup
při řešení nedostatečné přenosové kapacity sítí
ve střední a východní Evropě. Taková situace by
mohla vzniknout změnou toku elektřiny v regionu,
vyvolanou nárůstem instalovaného výkonu ve větrných
elektrárnách v oblasti Severního a Baltského
moře.
Aby bylo možné bezpečně integrovat větrné
elektrárny, instalované v severních mořích, a zároveň
velké přečerpávací elektrárny, jejichž výstavba
je plánovaná v alpských oblastech a ve Skandinávii,
bude potřeba posílit infrastrukturu, primárně
uvnitř Německa. Podle studie EWIS (www.windintegration.
eu), vypracované pod záštitou Evropské
komise, by mohly z důvodu dynamického nárůstu
větrných instalací v severních mořích a očekávaného
velkého objemu tržních transakcí vznikat
problémy s úzkými místy i v rámci české soustavy
již v roce 2015.
Ke vzniku úzkých míst v síti ČEPS může docházet
i v současnosti, a to v důsledku chybějící
potřebné infrastruktury především v Německu
a za situace, kdy větrné elektrárny v severních mořích
vlivem počasí vyrábějí velké objemy elektřiny
a zároveň je naplánován velký export z Německa
na jih Evropy, zejména do Rakouska. Koordinace
připojování offshorových elektráren ve vazbě
na rozvoj sítí v CEE regionu a rovněž koordinace
řízení přenosových soustav v regionu CEE jsou
proto nutností. Neméně důležité je provázání výstavby
evropských „elektrických dálnic“ a inteligentních
sítí s dalším rozvojem a provozem přenosových
sítí.
Podle odhadů Evropské komise si splnění cílů
evropské energetické a klimatické politiky vyžádá
do roku 2020 jeden bilion EUR, z čehož 600 miliard
EUR by mělo být investováno do přenosových
a distribučních sítí, uskladňovacích kapacit a inteligentních
sítí. Splnění tohoto ambiciózního plánu
ovšem naráží na dvě velká omezení – zdlouhavé
a komplikované povolovací procedury a dostupnost
dostatečných finančních zdrojů provozovatelům
přenosových a distribučních sítí. Obě tato
omezení jsou v infrastrukturním balíčku analyzována,
přičemž Komise navrhuje několik opatření
směřujících k jejich zmírnění. Většina těchto opatření
se ovšem týká pouze těch investic do síťové
infrastruktury, které budou prohlášeny za tzv. projekty
evropského zájmu.
POVOLOVACI PROCEDURY SE URYCHLI
Za účelem zrychlení a zprůhlednění povolovacích
procedur dokument navrhuje celou řadu
opatření. Jedním z nich je zřízení národní kontaktní
autority (one-stop-shop), jakožto jediného rozhraní
mezi developery projektu a národními/regionálními/
místními autoritami koordinujícího celou povolovací
proceduru daného projektu. Významnou
změnou směrem ke zrychlení celého povolovacího
procesu by bylo rovněž zavedení maximální lhůty
(zvažovalo se období 5 let) pro udělení finálního
povolení pro výstavbu, s alternativní možností svěřit
zvláštní pravomoci určené národní autoritě pro
udělení finálního kladného nebo záporného stanoviska
v případě přetrvávajících zpoždění.
Jako zcela průlomový se jeví návrh na zavedení
minimálních požadavků pro kompenzaci dotčeného
obyvatelstva. Toto opatření by vedle urychlení
povolovacích procedur výrazně zvýšilo transparentnost
celého procesu. Podporu standardní finanční
kompenzaci obcí a občanů ovlivněných
výstavbou liniové infrastruktury vyjádřil i generální
ředitel společnosti ČEPS Vladimír Tošovský. Je
ovšem nezbytné, aby požadavky na podobné kompenzace
byly přesně vymezeny v legislativě a aby
byly zahrnuty do investic na liniové stavby, a tedy
i plně zohledněny v regulačním rámci. Naopak
jako poměrně nešťastný se jeví návrh na možné
využívání unijních fondů pro odměňování a poskytování
pobídek regionům a členským státům
za včasnou autorizaci povolovacích procedur pro
projekty evropského zájmu. Ve snaze urychlit povolovací
proces by totiž mohlo dojít ke zhoršení
jeho transparentnosti (což je v rozporu s cíli Komise),
případně by to mohlo vést ke korupčnímu
prostředí. Navíc, z ryze praktického hlediska je
rychlost povolovací procedury pojem relativní
a včasnost autorizace nelze objektivně měřit.
Otázkou rovněž zůstává, z čeho by Komise čerpala
finanční prostředky na tyto „pobídky“ a jak by
byly tyto náklady vykazovány.
NOVE ZPŮSOBY FINANCOVANI
Druhou významnou skupinou opatření podporujících
investice do síťové infrastruktury jsou nové
způsoby a pravidla pro financování rozvoje transevropských
přenosových sítí. Hlavním principem
při financování investic by měl i v budoucnosti být
„user pays principle“, tj. financování investic prostřednictvím
regulovaných tarifů. V souladu s cíleným
konceptem regionální koordinace a optimalizace
výstavby síťové infrastruktury by podle Komise
měly národní regulační autority zohledňovat
v tarifech potřebu investic směřujících do posílení
evropských sítí. Jedná se v podstatě o požadavek,
aby národní regulátoři posuzovali infrastrukturní
investice nejen z hlediska prospěchu národních zákazníků,
ale i z hlediska celounijních přínosů.
Jako možné zdroje pro financování výstavby
horizontální sítě by podle názoru ČEPS měly být
primárně využity veškeré výnosy z aukcí z „congestion
management“ (tj. aukce, propojení trhů).
Další variantou získání finančních prostředků, kterou
doporučuje ČEPS, je zavedení jednotného tarifu
za mezinárodní přenos elektřiny, který ČR oficiálně
podporuje a prosazuje již od českého předsednictví.
Principem jednotného tarifu je, aby náklady spojené
s mezinárodním přenosem elektrické energie
byly hrazeny těmi, kteří tento mezinárodní přenos
vyvolávají (obchodníci s elektrickou energií), a to
prostřednictvím paušální částky – jednotného tarifu,
která by byla shromažďována, administrována
a dále alokována dle předem stanovených podmínek
na sběrném místě založeném za tímto účelem. Takto
získané prostředky by byly následně použity k posílení
a rozvoji evropských přenosových sítí – finanční
nástroj pro výstavbu vedení v EU. Jednotný tarif by
byl koncipován jako pevná paušální částka, představující
„solidarizační poplatek“ placený v zájmu
integrity transevropských sítí, a to s ohledem na cíle
a zájmy stanovené Evropskou smlouvou a s vyloučením
národních zájmů.
Infrastrukturní balíček zmiňuje řadu palčivých
problémů, jež bude potřeba v následujících letech
vyřešit, pokud chce EU dostát svým cílům
v oblasti energetické politiky a politiky ochrany
klimatu. Možné návrhy řešení uvedené v balíčku
budou Komisí postupně představovány již od následujícího
roku. V této chvíli je proto obtížné posuzovat
jejich reálný dopad na fungování evropské
elektrizační soustavy. I tak ovšem uvedený
výčet návrhů jasně ukazuje na stávající změnu
v konceptu rozvoje a provozování evropských
elektrizačních sítí. Jednotlivé přenosové soustavy
nebudou schopny samy efektivně a bezpečně
zvládat vysokou penetraci obnovitelných zdrojů.
Naplňování unijních cílů v klimatické politice
tak přirozeně vede k větší míře koordinace a integrace
na poli přenosu elektřiny na nadnárodní
(především regionální) úroveň.
Ing. Lenka Kovačovská,
specialistka, ČEPS a.s.
