Zlaté medaile MSV a inovace

Brněnské Mezinárodní strojírenské veletrhy se měnily v průběhu posledních 20 let zásadně a tyto změny zasáhly i tradiční soutěž o Z latou medaili. Nemá smysl rozebírat poslání Zlatých medailí v 50. až 80. letech, i když každý technik jistě musí tvůrcům většiny oceněných exponátů historie složit poklonu. A možná, že na některá jména historie budeme ještě jedou vzpomínat s překvapením a nostalgií. Již vloni však přistoupila a.s. Veletrhy Brno k změnám stanov soutěže o Z latou medaili a i letos bude tato změna potvrzena. Srovnání se zahraničím Mimo jiné vycházejí tyto změny i z inspirace v zahraničí. Pro mnohé techniky může být překvapením, že například cena Hermes, udělovaná na výstavě Hannover Industria v dubnu každého roku, letos vyhodnotila vedle sebe autobus na alternativní paliva, nový systém ventilátoru či nanotechnologii v mikroelektronice. Porota, složená z akademických odborníků, vycházela při svém hodnocení z míry invence a skutečné inovativnosti exponátů. Musíme si také uvědomit, že soutěž o Zlatou medaili, jíž chce organizátor podpořit rychlejší nástup inovací představených na MSV, není možné zaměňovat s cenami, jež mohou udílet například odborné asociace. Právě ty, například Svaz strojírenské techniky, mohou detailněji rozlišit například komerční úspěch výrobku, nebo celkový příspěvek výrobce k rozvoji oboru za určité časové období. I oborové asociace by si měly uvědomit, že rozdávání ocenění za vystavené exponáty má své limity a málo zde platí za více. Konec konců, na veletrhy jezdíme prodávat a setkávat se s klienty a reflektovat hlasy trhu, než se oceňovat před zraky politiků. Naopak, politici by měli vyjádřit svoji podporu vědě a výzkumu symbolickým oceněním skutečných a vynikajících výrobků. Nová koncepce soutěže V minulém roce byla vypracována a poprvé uplatněna nová koncepce soutěže o Zlatou medaili MSV. Když se mění koncepce, nastávají nikoliv povrchní, ale podstatné změny. V soutěži o ZM se změnilo téměř vše co patří do hodnocení čehokoliv v jakémkoliv seriózním soutěžení. Změnil se 1. Subjekt (kdo vyhlašuje, kdo organizuje, kdo hodnotí); 2. Objekt (co se hodnotí); 3. Cíl (proč se hodnotí); 4. Procedura (jak se hodnotí, a v jakých kategoriích, postup); 5. Podmínky (kdy se hodnotí, za jakých splněných okolností, či předpokladů); 6. Kritéria (podle splnění či nesplnění čeho se hodnotí; 7. Zveřejnění (pro koho se hodnotí). Všechny tyto prvky byly revidovány a navrženy nově. To vše si můžete přečíst v nových stanovách soutěže o ZM, které vám pořadatelé MSV a IMT rádi předají společně s přihláškou. Na co chceme tímto příspěvkem obrátit pozornost jsou nové KATEGORIE soutěže a KRITÉRIA hodnocení, která mají ambici ocenit hodnoty obsažené v exponátech přihlášených do soutěže. INOVACE a její faktory Pojem inovace je spojován hlavně se jménem ekonoma Josepha Schumpetera (1883-1950), rodáka z Třešti, který zaměnil ve svých anglicky psaných pracích výraz „nové kombinace“ pojmem „inovace“( 1939). K tomu Shumpeter v Teorii hospodářského vývoje (Theorie der Wirtschaftlichen Entwicklung, 1911,1926): Hospodářství je uváděno do vývojového pohybu novými kombinacemi výrobních faktorů, jako jsou použití nových strojů, zavedení masové výroby, využití levnějších zdrojů surovin a výhodnějších obchodních cest, záměna dosavadního zboží levnějším, vstup na nové trhy, zavedení výroby zcela nových výrobků apod. Těmto faktorům je věnována příloha P3. V pozdějších svých knihách psaných v USA (např. Business Cycles) nebo vydávaných v anglických překladech Schumpeter uplatňuje výraz inovace místo původního nové kombinace výrobních faktorů. (Podrobněji Vlček: Hodnota pro zákazníka, Drucker: Inovace a podnikavost.) Vznik inovace (inovovaného produktu) vždy předpokládá elementární změny (elementární inovace) uvnitř několika oblastí výrobní jednotky, uvnitř několika tzv. inovačních činitelů, prvků, výrobních faktorů. Tyto faktory zmiňoval již Schumpeter. Obsah a souvislosti těchto faktorů ve firmě jsou základem pro pochopení komplexnosti a různorodosti inovačního procesu. Proto jsou také více nebo méně, lépe nebo hůře srozumitelně, komentovány v literatuře o inovacích. Je pochopitelné, že především T - technologie a nejčastěji K – zařízení či konstrukce jsou vystavovanými exponáty přihlašovanými do soutěží, jako je např. Zlatá medaile o nejlepší inovační exponát MSV. Může se zdát, že není nic jednoduššího, než definovat inovaci. Vždyť je to velmi frekventované slovíčko, kterým jsou vycpány četné programy, projekty, články, a to od Bruselu po Horní Dolní. Dalo by se říci, že Evropa třeští kolem inovací. Ale Inovace je jedním z těch slov, která trpí množstvím možných významů. Požádejte deset lidí, aby definovali inovaci, a pravděpodobně dostanete mnohem více než deset odpovědí. Ať tak, či onak, inovace je pojem, to znamená slovo spojované s konkrétním obsahem. Inovace v širším výkladu tohoto slova je chápána jako proces (výzkum, vývoj, výroba, financování, marketing, prodej), skrze který je vytvářena nová hodnota a je dodána až k uživateli na trh. Inovace v užším výkladu slova je výsledek inovačního procesu, tedy inovovaný produkt (zařízení, proces, služba), který dodává novou hodnotu uživateli. Vidíme, že slovo inovace se používá stejně jako české slovo: řešení, které si také vykládáme buď jako proces (proces řešení) nebo jako výsledek (výsledek řešení). V obou případech, klíčovými prvky definování inovací jsou novost a dodaná hodnota. To jsou běžné výklady inovací, ale nezachycují dostatečně význam tvořivosti a tvůrčí práce, zejména technické tvůrčí práce nezbytné pro vznik inovačních konceptů (invencí), návrhů na vznik budoucích inovací, které vznikají v hlavách lidí v prostředí výrobních firem. Proto se v diskusích kolem inovací stále vrací otázka odlišností mezi pojmy tvořivost (creativity), vynález (ivention) a inovace (innovation). Tvořivost, na rozdíl od inovace, je schopnost představit si nové koncepty. Nebudeme zde diskutovat co to znamená „představit si nové koncepty“, přenecháme to kolegům psychologům, pro nás je důležité všimnout si, že obecná tvořivost nenese na svých bedrech „zátěž“ vytváření hodnoty, zatímco technická tvořivost vedoucí k inovaci ano, inovace musí přinášet hodnotu. Pouhá tvořivost bez ohledu na hodnotu je předností i slabinou přeceňované metody - brainstromingu, ve kterém není žádoucí posuzovat nahromaděné koncepty (ideje, nápady) podle jejich hodnoty (výhodnosti, kvality), protože ve spontánním brainstromingu nejde o kvalitu, ale jde především o množství „vyprodukovaných“ – představených si v mozku - konceptů. Brainstorming počítá s tím, že z kvantity tvořivosti se vyloupne kvalita užitečnosti. Právě tento aspekt, realitě vzdálený luxus, umožńuje moderátorům braistormingových seancí prohlašovat množství vytvořených tvůrčích konceptů za úspěch, i když koncepty mohou zcela postrádat hodnotu. Pro systémový přístup a tvorbu inovačních zadání a pro jejich cílevědomé (hodnoty-vědomé) postupy k řešení existují mnohem propracovanější metody, které mají hodnotu zabudovánu přímo v základech, např. Hodnotové inženýrství, TRIZ, QFD aj. Vynález (invence) se také odlišuje od inovace. Jestliže uvážíte tři atributy, které vynález (invence) musí mít, aby byl patentovatelný – novost, nezřejmost (netriviálnost), užitečnost – jsou dvě odlišnosti mezi vynálezem (invencí) a inovací. První z nich je ta, že od inovace se nevyžaduje povinně „nezřejmost“, jinak řečeno, inovace může být zřejmá (třeba i triviální). Jelikož všechny inovace budují (stavějí) na minulosti, může být inovace celkem „zřejmá“. Důležitější je druhá odlišnost, invence a inovace mají významný rozdíl v atributu užitečnosti. Vynález (invence) může být užitečný jen subjektivně, z pohledu vynálezce a má-li k tomu rozpoznatelný objektivní atribut užitečnosti z pohledu patentového referenta (patentáře, examinátora), může být invence chráněna zákonem, patentem nebo užitným vzorem. Avšak inovace musí odpovídat na otázku užitečnosti vyšší autoritě, musí být uznána za užitečnou předpokládaným trhem, uvažovanými uživateli. Někoho může překvapit, proč v uvedených definicích inovace nebyla zmínka o penězích, jestliže platí, že inovace mají v konečném efektu vést k obchodnímu úspěchu a obchod je především o penězích. Jsou pro to tři důvody. Zaprvé, výdělečný obchod není jedinou možností uplatnění inovací, vždyť inovace (jako proces zdokonalování věcí, postupů, služeb ) jsou široce uplatnitelné k mnoha účelům, nejen k zisku z obchodování. Zadruhé, mnohem důležitější pro úspěšnost společnosti je inovačním produktem dodaná hodnota přijímaná zákazníkem, bez vytvořené hodnoty není co prodávat, proto hodnota pro zákazníka je primární, obchodování je sekundární. Zatřetí, u vystavovaného exponátu nelze hodnotit ani míru zisku ani masu zisku z jeho prodeje prostě proto, že v podmínkách tržního hospodářství nikdo z vystavovatelů taková data nezveřejní a má k tomu více důvodů... Úkolem obchodování je vyřešit, jak již vytvořenou hodnotu inovace dodávat na trh. Většina firem tomuto postupu rozumí, a proto integruje inovační strategii s obchodní strategií od samého začátku každého inovačního projektu. Kdo sní plody vaší práce? Možná je téma inovací aktuální i pro vaši společnost. Pokud ani dnes nechápete inovace jako motor svojí prosperity, je čas pozastavit se a začít přemýšlet, protože někdo se určitě chystá sníst plody vaší práce. Inovace nejsou o mluvení, inovace procesů i výrobků jsou o systematické usilovné práci, zejména technické tvůrčí práci, založené na znalostech předmětných a metodických. Kdo ovládne inovační proces nejlépe, ovládne trh. Zdánlivě největší změny zasáhly KRIT ÉRIA v s outěži o ZM (čl. 6 stanov). Citace čl.6 Stanov soutěže o ZM MSV Čl. 6 Kritéria hodnocení exponátů v soutěži o ZM 6.1 Novost exponátu Přihlašovatel doloží a komise hodnotí novost exponátu: 1. podle zákona 527/1990 Sb. (patent, užitný vzor); 2. podle autorizované rešerše na novost; 3. podle stupně novosti vnímané zákazníkem a nebo výrobcem (radikální, uživatelská, technologická, přírůstková). 6.1.1 Míra invence v exponátu – Invencí se chápe originalita tvůrčího přínosu do návrhu - myšlenkového základu inovace. Přihlašovatel v komentáři popíše a komise hodnotí míru invence obsaženou v exponátu: převzetí, přizpůsobení, přetvoření, vytvoření nového vzoru. 6.1.2 Řád inovace exponátu – Přihlašovatel v komentáři popíše velikost změn v exponátu od dosavadního stavu techniky a komise hodnotí dosažený inovační řád exponátu - vystavované výrobní technologie (regenerace, kvantifikace, intenzifikace, reorganizace, adaptace) a nebo - vystavovaného výrobku (nová varianta, generace, druh, rod, kmen). 6.2 Odlišnost hlavní funkce exponátu – Přihlašovatel popíše a komise posuzuje odlišnost hlavní funkce od hlavní funkce srovnatelného konkurenčního produktu na trhu. 6.3 Odlišnost doplňkových funkcí exponátu – Přihlašovatel popíše a komise posuzuje odlišnost počtu a kvality doplňkových funkcí plněných exponátem od doplňkových funkcí srovnatelného konkurenčního produktu na trhu. Ale jaké vlastně změny? Žádná skutečně nová kritéria nepřibyla, naopak hodnocených kritérií je nyní méně než v minulých letech (uvyklých na mnoho slov a málo faktů). Ani ve sníženém počtu kritérií nejsou skutečně nová kritéria. Ve stanovách v předchozích ročnících se tato kritéria již vyskytovala, avšak byla ztracena mezi mnoha jinými. Jedná se o staronová kritéria: novost, míra invence, řád inovace, odlišnost hlavní funkce a odlišnost doplňkových funkcí od funkcí konkurenčních srovnatelných produktů. Poslední dvě uvedená kritéria nahradila dřívější vágní a nezměřitelná kritéria pod hlavičkou „technicko-ekonomická úroveň exponátu“. Platí přece, že technika vznikla proto, aby uspokojovala potřeby, a to poskytovanými funkcemi (působením, funkcionalitami, co to „umí“), a to za cenu vynaložených jistých nákladů (ekonomie, co to „stojí“), a to nákladů vynaložených jak výrobcem, tak i uživatelem. Funkce a náklady na jejich realizaci nejlépe reprezentují technickou i ekonomickou úroveň produktu. Z hlediska hodnotové analýzy: poměr poskytovaných funkcí k vynaloženým nákladům vyjadřuje hodnotu produktu. Proto se poslední dvě kritéria ptají na odlišnost funkcí od srovnatelného produktu na trhu. Skutečně nově se důsledně vyžaduje doložení těchto „staronových“ kritérií v přihlášce do soutěže. Minula doba, kdy „nějak“ vyplněná přihláška a podklady do soutěže nebyly kompletní a přesto přihlášený exponát postoupil do soutěže a případně i uspěl. Nově se také vyžaduje sebehodnocení od přihlašovatele, což některé překvapilo. Hodnotitelská komise pak posuzuje shodu či neshodu tvrzení s podklady a realitou v expozici. Zatímco většina výrobců s uvedenými kritérii a s popisem funkcí svých výrobků neměla potíže, někteří dovozci se museli poradit se svými zahraničními výrobními partnery, aby kritéria naplnili požadovaným obsahem. Proč ne, nikdo neví všechno, inovace jsou o týmové práci. Něčemu rozumí lidé ve vývoji, jiným aspektům inovace rozumí marketing a obchod. Nakonec komise vícekriteriálním hodnocením (přidělenými váhami a hodnotami jednotlivých kritérií) určuje pořadí exponátů v jednotlivých kategoriích soutěže. Nová metodika hodnocení exponátů v soutěži o ZM MSV vychází z Hodnotové analýzy (Value Analysis). Navazuje na práce prof. R. Vlčka, DrSc. (VŠE Praha), na četné aplikace od Ing. V. Dostála, CSc. (VUSTE Servis, Brno) a na praktickou teorii „inovačních řádů“, kterou navrhl profesor F. Valenta, DrSc. (VŠE Praha). Metodiku hodnocení exponátů v rámci změny koncepce soutěže o ZM MSV připravil doc. Ing. Bohuslav Bušov, CSc., za účinné pomoci dalších členů hodnotitelské komise. Doc ing. Bohuslav Bušov, CS c.