V tradiční elektronice, v počítačích nebo v chytrých telefonech stále kraluje křemík. Tvůrci kvantových technologií však čím dál více pokukují po diamantech. Diamant, tedy vlastně čistý uhlík, disponuje unikátními vlastnostmi, díky nimž je obzvláště slibným pro pokročilé kvantové technologie, jako jsou kvantové superpočítače, kvantové komunikace nebo kvantové senzory. S využitím diamantů ve kvantových technologiích se ale pojí dva zásadní problémy: jedním je obtížná výroba diamantových nanomateriálů a druhým jejich cena. Na jejich řešení pracuje tým University of Technology Sydney, který vede Igor Aharonovich. Vyvinuli postup pro výrobu diamantových nanostruktur, který zahrnuje použití tenkého filmu z wolframu, jehož tloušťka je pouhých 30 nm, jako „masky“ pro vytvoření nanostruktury. Jde o první postup, při němž dochází k vytvoření jednokrystalových diamantových struktur z polykrystalického materiálu postupem „zdola nahoru“. Během zmíněného procesu dochází k odstranění wolframového filmu takovým způsobem, že není nutné využívat nebezpečnou kyselinu fluorovodíkovou, což bylo doposud v podobných situacích nezbytné. Tím se proces výroby diamantových nanostruktur stává bezpečnějším a dostupnějším. Nový postup je možné automatizovat. Rovněž využívá velké polykrystalické diamanty, což společně vede k podstatnému snížení ceny i náročnosti výroby diamantových nanostruktur pro kvantové technologie. Podle tvůrců zmíněného postupu je právě toto klíčem pro urychlení vývoje a praktického uplatnění diamantových kvantových technologií. /sm/
