Řada věcí naše hosty udivuje. V pozitivním
varovném slova smyslu. Co se týká spotřeby
tepla, západoevropané se v pohlednu na nás
vzácně shodují: Češi si žijí nad poměry. Těžko
nimi polemizovat: desetitisíce českých domácností,
ale i firem doopravdy zbytečně připlácí
za zvýšenou spotřebu tepla. Přitom nejsme ani
zimomřiví, ani nás nesužují arktické mrazy.
Na vině jsou naše tepelně nevyhovující domy,
školy, nemocnice, výrobní haly, sklady, garáže
další objekty. Jedněm chybí moderní izolace
obvodových zdí, v dalších profukuje dovnitř
starými nedoléhajícími okny a dveřmi, nemálo
staveb má nevhodnou střechu. Třebaže
technický vývoj v oboru i nabídka vhodných
materiálů, technologií a služeb na našem trhu
vytvářejí dostatečnou platformu pro nápravu
nepříznivého stavu, tempo a rozsah jejich
implementace i samotný výsledek tohoto úsilí
v podobě úspor spotřebovaných paliv a energie)
nejsou zatím uspokojivé. A to přes fakt,
že ceny energií a tepla průběžně rostou a stále
citelněji se promítají jak do firemních rozpočtů,
tak do rodinných bilancí.
Špatnou situaci nelze personifikovat výlučně
obrázkem šedých sídlišť s nezaizolovanými
panelovými domy z 2. poloviny 20. století.
Paradoxně: právě na nich lze v posledních letech
dokumentovat velký objem investic vkládaných
státem či nájemníky do zateplování objektů
izolací. Zdálo by se, že etalonem skutečné
nápravy a racionálního přístupu k moderním izolacím
budou nově stavěné obytné domy. Opak
je pravdou: české novostavby jsou oproti svým
analogům v klimaticky srovnatelných sousedních
zemích (kupř. v Německu, či v Rakousku)
energeticky a tepelně dvoj- až trojnásobnými
hltouny.
PRŮVAN V PENĚŽENKÁCH
Snižování energetické náročnosti budov je
nejenom módní politické heslo, ale i jeden
z reálných nástrojů k dosažení úspor ve spotřebě
energetických zdrojů. Buďme konkrétní a zdokumentujme
si rozdílné náklady na otop starého
a zaizolovaného samostatně stojícího rodinného
domu s cca 180 m2 obvodového zdiva, 550 m3
obestavěného prostoru, při tloušťce zdiva 450
mm, materiál - plná cihla, topné médium – plyn.
Zatímco výdaje za palivo v neizolovaném domě
budou oscilovat v rozmezí 35 000 - 40 000 Kč,
majitele zaizolovaného domu (R=3m2.kW-1)
přijde otop maximálně na 25 000 Kč. Úspora
nákladů za jednu topnou sezonu cca 15 000 Kč
je nepřehlédnutelná.
Úspory jsou zároveň kategorickým
evropským imperativem: Brusel je
připraven nejenom nabádat členské
země k racionálnímu energetickému
chování a k omezování závislosti na
importu energií a paliv. Zároveň je
s to občany i management firem promyšleně
vést k žádoucím aktivitám,
které v časově krátkém horizontu
vyústí v úsporné efekty. Příkladem
může být diverzifikovaná a přitom
účinná poradenská a konzultační
pomoc nebo detailně propracované
systémy státních podpor pro účastníky
individuální výstavby, jejichž
objekty dostojí zpřísňujícím se
úsporným limitům.
Najít zdárně fungující nízkoenergetický
dům v ČR, příp. komplexně
zaizolované výrobní a občanské
objekty, není těžké, ale (bohužel)
ani – všední. Příčin popisovaného
stavu je povícero: málo zkušeností
s energeticky progresivními metodami
projektování i výstavby domů
a hal, až donedávna poměrně nízké
ceny dodávaného tepla a energií
a nic si nenalhávejme: i citelně vyšší
pořizovací náklady na nové úsporné
objekty, na dodatečné izolace staveb.
Jestliže se za nízkoenergetický dům
považují objekty s roční měrnou spotřebou
tepla do 50 kWh.m-2, investor
musí počítat s prodražením takového
projektu oproti srovnatelné standardní
výstavbě o cca 10 %. Tyto náklady
se uživateli přirozeně vrátí v podobě
úspor za nespotřebovanou energii
a teplo, ale do nového či modernizovaného
objektu je musí vložit s předstihem.
V ČR zatím existuje několik
stovek podobných staveb. Odborníky
to ale nesvazuje a na svých projekčních
obrazovkách už řeší návrhy tzv.
pasivních a nulových domů. Ty první
by měly spotřebovat max. 15 a druhé
dokonce jen 5 kWh.m-2.
Způsobí trend k maximálním
úsporám změny ve stávající nabídce
projektů výrobních i bytových
objektů? Nepochybně ano. Červenou
na semaforu úspor dostanou
zbytečně členité domy s nadmírou
zbytečně ochlazovaných ploch,
prosklených stěn, různých věžiček,
málo funkčních přístavků a jiných
architektonických a stavbařských
neduhů, tak dobře známých třeba ze
satelitních městeček v předpolí velkých
měst a aglomerací po celé ČR.
Pro jejich majitele nejsou energetickou
pohromou pouze dnes. Zbytečná
členitost těchto budov výrazně
eliminuje možnost jejich dodatečné
izolace i do budoucna.
REKLAMA NENÍ VŠEMOCNÁ
Mnohé energetické a tepelné ztráty
ve stávajících budovách lze eliminovat
promyšlenou aplikací moderních
izolačních materiálů. Třebaže
český trh nabízí v tomto směru škálu
produktů, která snese srovnání se
západní Evropou, samo o sobě to
ještě negarantuje aplikační úspěch.
Pouhou osvětou (chcete-li: reklamou)
na nevyhovující stavby nedorazí.
K jejich promyšlenému výběru
a aplikaci třeba občany i podnikovou
a komunální sféru inspirovat.
Česká vláda (a v jejím rámci patrně
nejhlasitěji rezort životního prostředí)
upřednostňuje energetické úspory
všeho druhu a maximálně racionální
chování spotřebitelů energie a tepla.
To je nepochybně správné. Po zvučných
proklamacích by však měly
následovat konkrétní činy. Pro někoho
to může být škála nových ekologických
daní, pro jiného další várka
zpřísňujících předpisů a vyhlášek na
nové či modernizované stavby. Energeticky
a průmyslově vyspělý svět za
šumavskými hvozdy však nešel a nejde
výlučně cestou sankcí. Naopak:
vítá každou přínosnou iniciativu zdola
a podporuje ji širokou plejádou exaktních
nástrojů energeticky vyspělého
chování firem, institucí i občanů.
Rozhlédněme se na stránkách
dnešního vydání Technického týdeníku
po zajímavých izolačních produktech
a systémech detailněji./bs/
