Zešíleli snad v Bruselu? Anebo se spíše my ztrácíme v překladu

Evropská rada se na jednání 4. února 2011 v Bruselu zaměřila na inovace, což už je téměř obehrané téma, jež vrcholní státníci některých zemí, například ČR, sice verbálně podporují, ale nic neudělají. Rozhodnutí rady se samozřejmě ihned stalo terčem posměchu našeho tisku, který pohotově zaměnil usnesení o zvýšení energetické účinnosti zdrojů o 20 % s návrhem na 20 % podíl alternativních zdrojů energie do roku 2050. JSOU V BRUSELU OPRAVDU ŠILENCI? Tak označoval denní tisk v Praze představu, že by se do roku 2050 mělo u nás vyrábět až 20 % energie z alternativních zdrojů a následovala úvaha, co by to znamenalo, kdyby se jaderná energie do této kategorie započítala. A například i Hospodářské noviny neopomněly poznamenat, co měla ČR z podpory fotovoltaiky? Číňané si namastili kapsy za panely a my jim to platíme z vyšších cen elektřiny. Pokud bude naše veřejnost vedena touto demagogickou linií i nadále, nadějeme se v budoucnosti zajímavých věcí. Rozumný plán podpořit výrobu energie z alternativních zdrojů samozřejmě nemá nic společného s cenovými hrátkami Parlamentu ČR, natož pak s neschopností českého průmyslu podílet se na výrobě alternativních zdrojů. Naši politici a ekonomové tento druh energie nikdy nepodporovali, měli jsme svůj ČEZ, a nikdo nepomyslel na vedlejší energetické efekty zisků z výroby například větrných elektráren. A že například zachrání strojaře. Ale po pořádku. Zvyšování účinnosti zdrojů? To je jistě strategie každého výrobce energie, neb chce ze své investice vyzískat co největší zisk, nicméně toto úsilí není české veřejnosti nijak prezentováno a příklad Prunéřova staví spíše vše na hlavu. Kdo vlastně ví, jaké jsou skutečné možnosti ČEZ investovat a kdo ví, jaké limity těžby uhlí zde skutečně jsou? Zvýšit účinnost zdrojů o 20 % je určitě pro naše kraje větší sousto než uváděných 20 % výroby energie z alternativních zdrojů. Dost podstatný zásah do turbíny konvenční elektrárny dokáže zvýšit účinnost tak o 2 %! Ale 20 %? To je skutečná technická výzva, jež nemá v historii energetiky obdobu. A nelze proti ní namítnout nic, je to přece o zisku a využití paliva. To jsou ekonomické ukazatele, jež nemají s úhlavním nepřítelem neoliberálů, klimatem, zeměkoulí a jejími limity a ekology nic společného. Ale v tomto kraji, tak dbalého úspor a hledání rezerv, je ticho po pěšince. Nyní se ukáže, jak funguje ruka trhu. ALTERNATIVNI PROCENTA Kromě aspektů vyšší účinnosti se Evropská rada zabývala rovněž vytvořením skutečného evropského elektrifikačního rozvodného systému a trhu s elektřinou. Jeho potřeba se přímo nabízí, i když mnohé státy jej bojkotují. Ale plné využití alternativních zdrojů energie v evropském měřítku celoevropskou síť přímo vyžaduje, v opačném případě se bude vždy každý takový „čistý“ zdroj zálohovat, a to bude jistě vážný protiargument tomu, na co jsme zvyklí a co nám tržně a finančně vyhovuje. A musíme si rovněž odpovědět na otázku z titulku: Zešílel snad Brusel? Obávám se, že ne! Spojené státy americké už vědí, že jsou za vrcholem Hubbertovy křivky těžby ropy na svém území a podobné hodnocení se týká čím dále většího počtu kdys bohatých nalezišť. Kritikové teorie Hubbertovy křivky namítají, že se efektivita výtěžnosti ložisek zvýšila z 25 na 35 % (úžasné číslo, pravda), a že budou nalezena ložiska další. Geologové, vybavení těmi nejlepšími až kosmickými technologiemi k hledání skrytých ložisek ropy nic takového nepotvrzují a rovněž neberou vážně představu, že ropa vzniká ze žuly, jak nedávno tvrdil jeden poradce z Hradu. Naopak, země OPEC přijaly podivnou zásadu, která není nepodobná českému systému platby vysokých škol za studenta, že jim je totiž povoleno zvýšení těžby jen když dokáží najít nové zásoby. Takže posledních 10 let arabské země těží, ale zároveň navyšují zásoby. Této podivné rovnice si už všimli i američtí odborníci z těžařských společností a skandální server WikiLeaks to jen potvrdil. JE ČAS SE VZPAMATOVAT Česká ekonomika kráčí vstříc kruté pasti. Stojí na automobilech, jejichž výroba zřejmě prodělá v nejbližších desítiletích zásadní změny. Je možné, že nám velké značky i nadále dovolí auta z dovezených dílů (tedy zřejmě i nové elektrotechniky, motorů a baterií) montovat, ale stěží se budeme podílet na vývoji nových pohonů. Nicméně zaměření průmyslu na výrobu léků či strojů na výrobu potravin nebo dopravních prostředků pro hromadnou přepravu, by bylo perspektivnější, když už ne výroba alternativních zdrojů, jichž se ujali vysmívaní Číňané. S účinností našich zdrojů a maximálními úsporami si také velké starosti neděláme, vždyť 4x1000 MW nového výkonu bude stačit. Proč jsme tedy platili Pačesovu komisi a psali o jejím doporučení desítky měsíců začíná být jasné. Aby jsme tu práci, která je rozumná a vlastně souhlasná s Evropskou radou, zahodili. Ostatně z rozhovoru vládního zmocněnce pro dostavbu Temelína Václava Bartušky pro HN 10. února to jasně vyplývá. O účinnosti se zde nehovoří vůbec, úspory, pcha. Vývoz elektřiny z této malé zemičky už tak zadušené emisemi? Proč ne, říká se zde. Neuvěřitelná budoucnost. Po USA se začíná bát ropného šoku i Evropa a snaží se dohodnout na nějakém řešení. Takovém, které je momentálně realizovatelné a nejméně bolavé. Obrovský rozvoj globální ekonomiky je založen na spalování uhlí a využití ropy nejenom na pohonné hmoty, ale na hnojiva a plasty. Na otázku, zdali v Bruselu už zešíleli, musíme proto odpovědět – ne, to jen my se chováme jako hlupáci. A na příkladu neschopnosti politiků řešit po 20 let slibovanou reformu zdravotnictví, kde se točí jen 300 mld. korun vidíme, že energetika, kde je několikanásobně více peněz, bude nad jejich síly. Jen se budou zvyšovat objemy a ceny. Svět se dostává s koncem levných energií do situace, kdy tržní síly už mnoho nezmohou, nejsou li usměrněny vizemi uskupení států, jako je například EU či USA. Vize pak musejí být podloženy fakty a přesnými rozvahami a pohledem do budoucnosti. Obávám se, že Zelení Evropy jsou realitě hodnocení situace (neříkám, že řešení) blíže, než ekonomové ve službách politiků. P.S.: Dne 9.2.2011 otevřela Pražská energetika tři první nabíjecí stanice pro elektromobily. Zdá se, že energetické firmy očekávají větší využití elektromobilů s nadějí v nové aktivity. Jenže budou současné kapacity výroby elektrické energie stačit i v případě ropného sešupu, když hrozí i reálné nebezpečí, že nedokážeme Temelín připojit na síť? Jan Baltus