Jednoduché otázky mohou někdy vést k neuvěřitelným koncům. Například otázka, proč želvy kožnatky čínské strkají hlavu do vody, vedla k objevu jedné z nejneuvěřitelnějších adaptací v živočišné říši. Kožnatka čínská je v jihovýchodní Asii poměrně běžná, i když jí životní prostor ubývá. Žije hlavně ve vodě, ale dokáže se pohybovat na suchu. Vodu vyhledává i pak, aby do ní čas od času ponořila téměř celou hlavu, všimli si biologové. Proč? Vědci se domnívali, že na odpověď přišli, když zjistili, že želvy kupodivu dokážou z vody přijímat kyslík a přijímat z ní i další látky, například sodík. Vše díky speciální tkáni v ústech, která prý připomíná rybí žábry. Ale to není celá pravda, dokázal v nové práci singapurský biolog Alex Yuen Kwong Ip s kolegy. Stejnými orgány v ústech mohou želvy také vylučovat močovinu. A hlavu noří do vody zřejmě proto, aby tělní odpad z úst vyplavily. Důkazy jsou velmi přesvědčivé. Zvířata umístěná do suchého prostředí si namáčela hlavu v intervalech od 20 do 100 minut. Pokaždé přitom vodu jen nabrala a pak vyplivla. Když pak vědci ověřili složení kapaliny, zjistili, že se v ní objevuje neobvyklé množství močových látek. Také zjistili, že ve slinách želv bylo množství močových sloučenin, 250krát vyšší než v krvi. Vědci také odhalili bílkovinu, která má na starosti spouštět vylučování močoviny z úst (je podobná jako u jiných zvířat, takže vědci věděli, co hledat). Určili i gen, podle kterého se tato bílkovina vyrábí, a zjistili, že v buňkách v tlamě želv je tento gen skutečně „zapnutý“. Neznamená to, že by želvy nepoužívaly i tradičnější vylučovací orgán (v případě plazů je to kloaka), ale hlavní roli hraje tkáň v ústech. U jiných druhů obvyklou cestou odcházelo zhruba jenom šest procent celkového objemu moči. Na druhou stranu, moč z kloaky obsahovala podstatně vyšší koncentrace některých odpadních látek než kapalina vylučovaná v tlamě. Jihoasijské želvy nejsou úplnou zoologickou výjimkou. U přežvýkavců se močovina také objevuje ve slinách, aby po polknutí „pohnojily“ mikrobiální mikroflóru, bez které by zvířata nemohla zpracovat svou rostlinnou stravu. Ale želvy jsou jediná známá zvířata, která se tímto způsobem zbavují většiny této látky. Zřejmě jde o přizpůsobení jejich životnímu prostředí. Kožnatky se pohybují často v tzv. brakických vodách, tedy ve vodách se slaností někde mezi sladkou a mořskou vodou. Kdyby vylučovaly zcela normálně, musely by nejprve všechnu vodu na vytváření moči polknout, zbavit soli a pak vyloučit s odpadem, kterého se chtějí zbavit. To s sebou ale nese v případě brakické vody (a samozřejmě i mořské) nutnost zbavit tělo soli, což je podle singapurských biologů pro plazí ledviny velmi náročný úkol. Pro zvířata by tedy mělo být výhodné se problému zcela vyhnout. Autoři studie také v práci vyjadřují nesmělou naději, že studie by mohla přinést více než jenom jeden neuvěřitelný poznatek o životě kolem nás (i když i ten má svou cenu). Poznání přesného způsobu, jakým želvy tak netradičně vylučují, by možná mohlo pomoci v medicíně lidem, kteří trpí selháním ledvin. Snad to ovšem nevezmou příliš doslovně. Stranu připravil: /jj/
