Bakteriální rezistence přibývají a vědci hledají nové cesty boje s mikroby. Jedním z nadějných směrů jsou „zelené“ nanotechnologie, které namísto agresivních chemikálií využívají rostlinné extrakty pro výrobu nanočástic oxidů kovů.
Nedávný výzkum tunisko-saúdskoarabského týmu ukázal, že nanočástice oxidu zinečnatého (ZnONP), biosyntetizované ze čtyř pouštních rostlin s léčivými účinky, potlačují v laboratorních testech široké spektrum bakterií, kvasinek i vláknitých hub. Vědci v roli moderních alchymistů propojují bohaté fytochemické složení těchto rostlin se stabilitou a účinností nanočástic. Jde o první studii, v níž badatelé vyrobili nanočástice ZnONPs z rostlin rostoucích v extrémně suchém prostředí. Vědci přeměnou odolných pouštních rostlin na miniaturní částice oxidu zinečnatého získali materiály, které jsou překvapivě účinné proti celé řadě mikrobů, a přitom je lze vyrobit šetrně vůči životnímu prostředí. Vědci, v tomto případě v Tunisku, nasbírali čtyři pouštní rostliny, konkrétně to byla vrabečnice chlupatá (Thymelaea hirsuta), aloe pravá (Aloe vera), retama jednosemenná (Retama monosperma) a harmala stepní (Peganum harmala). Všechny mají dlouhou historii využití v podobě tradičních léčivek, což z nich činí zajímavé kandidáty pro zelenou nanotechnologii. Jak říkají badatelé: „Tyto rostliny přirozeně produkují širokou škálu fenolických a flavonoidních sloučenin. Při vzniku nanočástic tyto látky zřejmě plní dvojí roli — podporují vznik nanočástic oxidu zinečnatého a zároveň přispívají k jejich biologickým účinkům.“ Aby vědci získali vhled do možných mechanismů, použili molekulární dokování k modelování interakce vybraných sloučenin rostlinného původu s cílovými mikrobiálními proteiny. Zaměřili se na enzymy a lektiny relevantní pro bakteriální a houbovou biologii. Několik fytochemikálií vykazovalo silnou předpokládanou vazbu na bakteriální a houbové enzymy, přičemž v kapsách aktivního místa vytvářelo více vodíkových vazeb. Mnoho sloučenin také vykazovalo příznivé profily lékové podobnosti a biologické dostupnosti ve výpočetních farmakokinetických analýzách a bylo předpovězeno, že jsou chemicky dostupné pro syntézu. Tato zjištění získaná in silico nenahrazují experimentální validaci, ale podporují myšlenku, že jádro oxidu zinečnatého i povrchové molekuly rostlinného původu mohou přispívat k pozorovaným antimikrobiálním účinkům. Studie zdůrazňuje několik potenciálních výhod rostlinných ZnONP: Mohou být vyrobeny zeleným a nízkonákladovým procesem z nedostatečně využívaných pouštních rostlin. Vykazují širokou antimikrobiální aktivitu proti bakteriím, kvasinkám a plísním, často překonávající původní rostlinné extrakty nebo zinkové soli. Jejich fytochemický povlak může nabídnout další možnosti pro vyladění stability a biologické aktivity. Výzkumníci však zdůrazňují, že práce je v rané fázi. Pro optimalizaci velikosti a uniformity nanočástic, vyhodnocení dlouhodobé stability a posouzení bezpečnosti, včetně cytotoxicity vůči lidským buňkám a dopadů na životní prostředí, jsou zapotřebí další studie.
