Zelená politika jako moto

Zbytkové ropné produkty hrozí dále Bývalé Ostramo patrně stále více upadá v zapomnění Krátce po změně politických poměrů v roce 1989 to vypadalo jako perfektní podnikatelský a zejména ekologicky orientovaný podnikatelský záměr. Ostravské Ostramo začne v daleko větší míře soustřeďovat odpadní ropné produkty z celé republiky a bude je likvidovat. Ve hře byly projekt, podpůrné investice s pomocí státu a okolnosti další. Podnikatel Vlček, majitel firmy Ostramo, který se postavil do čela této akce, nešetřil optimismem. Pořádal tiskové konference, zval návštěvy všeho druhu, stal se mediálně známým. Areálem provázel časté návštěvy, jednal na nejvyšších místech, připravoval akci, která neměla v republice obdobu. Během několika let měl být problém s ropnými odpady republiky vyřešen. Je o nějakých patnáct let více a ropné odpady z provozu rafinace a regenerace minerálních olejů jsou stále větší hrozbou jedné z částí Ostravy. Ve věci se prakticky stále nic neděje, i když původní prognózy hovořily o ukončení celé akce – vyčistění tak zvaných ropných lagun – nejpozději v roce 2010. BEZPROSTŘEDNÍ DOJMY NA MÍSTĚ Redakce Technického týdeníku se pokusila ověřit skutečný stav věcí přímo na místě v závěru roku 2006. Předmětná lokalita – původní komplex budov firmy z dávno minulých let – je neprodyšně uzavřen vysokým plotem z ocelového plechu. Areál je hlídán ochrannou službou se psy. Se znalostí věci se do něj dá dostat přes související železniční vlečku nebo přímo ze sousedícího kolejiště ČD. Ale tato část firmy příliš zajímavá není. Cihlové budovy se postupně rozpadají, ocelové tanky a nádrže jsou rezavé a hrozí pádem. V těchto prostorách probíhala od 2. světové války výroba velkého množství různých ropných produktů a následně, od poloviny 70. let, zde byla uvedena do provozu jednotka regenerace upotřebených minerálních olejů. Tato výrobní náplň se stala jedinou a byla ukončena v roce 1997. Truchlivější pohled je na zbylou část areálu, kterou představují skládky odpadů z někdejší výroby. Odpady byly zprvu ukládány do opuštěného zemníku po těžbě cihlářských hlín. Prostor však brzy nestačil a začalo budování nezajištěných skládek ze sypaných hrází bez těsnicích prvků. Ekologické povědomí donutilo podnik postupně budovat obvodovou těsnicí stěnu kolem tří známých lagun, a tyto práce trvaly okolo 20 let. O již zaplněném zemníku se nevědělo. S ukládáním odpadů do lagun se skončilo v roce 1996, ale mezitím již probíhal ekologický audit (1994) a stát začal hledat možné způsoby odstranění této velké ekologické zátěže. Pokus dostat se osobně přímo do areálu lagun skončil přes znalost prostředí špatně. Vstup přes hlavní přístupové místo, kde je hlavní vrátnice Diama, je naprosto nemožný. Selhaly i další pokusy jakkoliv zdolat vysoký plot, obklopující celý areál. Plot je postaven kvalitně, jeho překonání bez narušení není možné. Na řadě míst je terén takového charakteru, že se v něm pro keře, stromy a hustý porost obecně nedá dostat vůbec až k samotnému oplocení, když navíc je na řadě míst hluboký příkop. Do těsné blízkosti je možné dostat se z míst navážených materiálů u dnes provozované betonárny. Ale stačí se chvíli pohybovat blízko u plotu a zabezpečovací systém prokazuje svoji kvalitu a oprávněnost. Začíná houkat siréna, z nedalekého blokového stanoviště vybíhá ostraha – a s ní hlídací pes. Je lepší rychle a včas zmizet v neprůhledných a nepropustných křovinách než riskovat následné vyšetřování. NÁROKY BUDOU OBROVSKÉ Dosavadní objem skladovaných ropných odpadů se pohybuje v kvalifikovaném odhadu téměř 400 000 m3, ale ještě podstatně více – až na 600 000 m3 – je spočítán objem dalšího kontaminovaného odpadu hrází a podloží náplně lagun. Kdo však zná samotnou lokalitu blíže ví, že dostatečně přesný odhad kubatury hmot, určených k sanaci nebo likvidaci, není možný. Co a jak je pod hladinou ropných produktů ukryto, jaká je konfigurace „neviditelného„ terénu, odkud až kam bude nutné sanovat hráze s navazujícím podložím, to se skutečně přesně určit nedá. A hustá páchnoucí břečka je zcela neprůhledná. Patrně i tyto skutečnosti jsou jednou z okolností, které brzdí dostatečně razantní přístup k likvidaci lagun všech, kterých se daná problematika týká. Jak uvádějí dřívější prameny, financování provozu skládky, to je její zabezpečení a přípravné práce pro sanaci, jsou zajištěny z kapitoly státního rozpočtu pro Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR – konkrétně Správa skládky Diamo. Ovšem mezitím došlo k masivní kontaminaci horninového prostředí vně obvodové hráze lagun u severozápadního okraje skládky. To se projevilo zjevnou existencí volné kapalné fáze ropných látek na hladině podzemní vody. Zároveň je zřejmé, že ověřené znečištění navážek zasahuje až do areálu sousedních pozemků. Proto byla provedena linie čerpacích vrtů podél hráze lagun ve směru toku podzemních vod, na kterých se začalo udržovací čerpání s cílem omezit možnost šíření volné kapalné fáze ropných látek na hladině podzemní vody. Byla provedena další ochranná opatření – například výstavba čisticí stanice zaolejovaných vod, čerpaných ze skládky, nebo čistírna haldových vod. Její kapacita postačovala pro roční objem odčerpané srážkové vody z lagun. Jenže to vše byla jen doprovodná opatření, která tak tak stačila na to, aby se situace dále nezhoršovala. KDO VŠE BLOKUJE? Ministr průmyslu a obchodu Říman již v loňském listopadu hřímal, že věci se musí pohnout kupředu. Jde o velké peníze, které bude sanace lagun stát, přičemž práce budou značně obtížné, často nepředvídatelné. Hovoří se o nákladech nejméně 3 miliardy korun, ale nákladech spíše vyšších. Podstatné je, že přitom je však nutné dodržet všechny související předpisy, zákony a ustanovení. Již v roce 2004 podepsal stát s vítězem výběrového řízení na likvidaci lagun smlouvu, v níž se hovoří o konečném termínu dokončení v roce 2010. Hlavním garantem, který zatím areál obhospodařuje, je firma Diamo, specialista na podobné akce. Řízení vyhrálo seskupení s opravdu příznačným názvem – Čistá Ostrava. Patří do něj kolínský Geosan Group, ŽS Brno a pražský Aquatest. Sdružení se brání proti osočení o liknavosti tím, že zejména Ministerstvo životního prostředí stále žádá další podklady a upřesňuje podmínky, takže prý není možné ani vytvořit definitivní verzi materiálu „Vliv na životní prostředí“, což potvrdil v celostátních médiích závěrem první dekády ledna 2007 tiskový mluvčí Geosanu. Například je prý nutné doplnit dokumentaci o popis vlivu spalování ropných materiálů v nedaleké EDĚ – Elektrárně Dětmarovice. Tam měly proběhnout již dávno předběžné zkoušky, leč nestalo se tak. A ministru Římanovi začala docházet trpělivost, a to až tak daleko, že hrozil vypovězením smlouvy a vypsáním nového výběrového řízení. Jenže peripetie kolem ustavení nové vlády jsou podstatně větší, na laguny zatím není čas. Ale podle ministra Římana se na lagunách práce za poslední dva roky nepohnuly ani o píď. KONTAMINACE SE ŠÍŘÍ Život lagun běží beze změn. Kuloárové informace uvádějí, že kontaminované vody se šíří dále, dřívější stěny, vrty a další opatření postupně ztrácejí účinnost. Kyselinotvorné pryskyřice působí agresivně na jílocementové izolační stěny a snižují jejich životnost. Něco v tom smyslu, jako když se neudržuje přehradní hráz a voda jí začne stále více prosakovat. Na celý areál je vskutku až katastrofický pohled, pokud se k němu dostanete blíže. Na nejrůznější zdravotní problémy si stále více stěžují obyvatelé zhruba kilometr vzdáleného sídliště Fifejdy. Hlavně je tomu v období léta, kdy dochází k odpařování polutantů a při převládajících západních větrech je sídliště pachy doslova zamořeno. Podzemní vody ve štěrcích údolní terasy v přímém podloží lagun R1 – R3, které jsou v areálu, uzavřeném těsnicí stěnou, jsou zatím stagnující. Obsahují ale velmi vysoké koncentrace anionaktivních tenzidů, některých těžkých kovů a dalších anorganických kontaminantů. Voda má výrazně kyselý charakter. Lokálně dochází k masivním průnikům olejů z lagun přes místa, kde je narušena celistvost náplavových hlín. Hovoří se také o velmi pravděpodobném ohrožení nedalekého vodního zdroje Nová Ves, z nějž Ostrava užívá na 20 % denní spotřeby města. Zvodeň údolní terasy je kontaminována i mimo obvod, uzavřený těsnicí stěnou, a to hlavně v lemu podél celého okraje lokality na straně u kolejiště Českých drah. Výčet současných a nepochybně i budoucích problémů by vydal na knihu. Možná by zčásti pomohla další stoletá povodeň, která by oblast zase trochu „propláchla“ jak tomu bylo v roce 1997. Současný vývoj naznačuje, že sanace ostravských lagun nejen že se protáhne do dalších let, ale bude postupně stále více nákladnější. Zatím vše přišlo na pár desítek milionů korun, ve hře jsou však miliardy. O finálních negativních účincích na životní prostředí ve všech oblastech nemluvě, ty jsou nevyčíslitelné a stav se průběžně zhoršuje. O tom, kdy bude na místě lagun stát alespoň základ plánovaného budoucího účelového lesa, lze jen spekulovat. /sas/