V souladu s posilováním světové ekonomiky, akciových trhů a s důvěrou v novou daňovou reformu v USA vrcholí vlna akvizic a fúzí. V chemickém průmyslu koncem loňského roku skončila megafúze amerických firem Dow Chemical a DuPont a došlo k převzetí švýcarské firmy Syngenta čínskou ChemChina. Na počátku letošního roku se podařilo dokončit fúzi plynových gigantů Linde a Praxair za 60 miliard USD a fúzi firem Bayer s Monsantem za 66 miliard USD. Koncem loňského roku publikovala agentura ICIS (www.icis.com) zajímavý žebříček 40 nejvlivnějších šéfů chemických firem za rok 2017, přičemž kromě aktivit v oblasti fúzí a akvizic byly zohledněny i vize, úspěšnost, investice, vedení firmy a aktivity mimo působení ve firmě. Na prvním místě se umístil Bob Patel z firmy LyondellBasell (USA). Podpořil využití břidlicových plynů v Texasu instalací jednotek o kapacitě 1,5 mil. t/ /rok etylenu a 600 000 t/rok PE. V polovině roku 2019 najede další výrobna HDPE s kapacitou 500 000 t/rok. V Číně staví kompaundovací linku o kapacitě 20 000 t na speciální PP pro automobilový průmysl. Zahájil jednání o fúzi s brazilskou firmou Braskem. V Evropě plánuje výstavbu jednotky PE s kapacitou 450 000 t/ /rok. Bez zajímavosti není zakoupení 50 % akcií nizozemské firmy QCP z Geleenu, která recykluje 35 000 t/rok polyolefinů a dále 100 % akcií amerického kompaundera A. Schulman za 2,25 mld. USD. Druhé místo zaujal známý bojovník za těžbu břidlicového plynu ve Velké Británii Jim Ratcliffe – šéf firmy INOES. Nasmlouval si dlouhodobé dodávky amerického břidlicového plynu pro evropské závody ve Skotsku a Norsku, ale i pro Čínu (v r. 2019 najede v Taixingu produkce etylenu o kapacitě 650 000 t/rok). V komplexu v Grangemouthu (Skotsko) modernizuje teplárny a elektrárny na bázi plynu, dále dehydrogenaci etanu a propanu o kapacitě 1 mil. t/rok a následnou výrobu vinylacetátu o kapacitě 900 000 t/ /rok. V závodě v Norsku realizuje výstavbu 1 mil. t/rok kraku. V americkém Bayportu staví novou jednotku o kapacitě 100 000 t/rok terpolymeru ASA. Letos v únoru se mu podařilo po dlouhých letech vyjednávání získat souhlas s prvním horizontálním frakováním v Anglii. V oblasti termoplastů prodal tři výrobní závody (dva ve Francii, jeden v Nizozemsku) na výrobu expandovatelného polystyrenu o kapacitě 300 000 t/rok polské firmě Synthos. Jako největší evropský producent PVC v rámci divize INOVYN se zaměřil na zvyšování produkce chloru membránovou technologií a na inovace v sortimentu PVC. K dosavadním aktivitám v 21 chemických segmentech v 16 zemích se rozhodl přidat výrobu 4 × 4 off- -roadů ve Stuttgartu, přičemž prototyp by měl být hotov již letos, zahájení sériové výroby se plánuje na rok 2020. Firma svým obratem směřuje mezi pět největších chemických firem na světě. Třetí v pořadí Edward Breen řídí po fúzi největší chemickou firmu na světě Dow- DuPont. Zahájil její reorganizaci do tří divizí s cílem uspořit 3 mld. USD na nákladech a 1 mld. USD synergiemi. V Texasu najíždí linka na krakování etanu z břidlicového plynu o kapacitě 1,5 mil. t/rok a následně dvě linky PE. Na dalších pět let plánují investice ve výši 4 mld. USD do krakovací jednotky o kapacitě 2 mil. t/rok, etylenový krak o kapacitě 1,5 mil. t/rok a 600 000 t/ /rok PE v Texasu a 450 000 t/rok polyolefinů v Evropě. V roce 2019 by měly najet tři nové linky na výrobu speciálních typů polyamidů v Číně. První výsledky společného podniku za čtvrté čtvrtletí 2017 ukázaly, že oproti očekávání prodeje vzrostly o 13 % a EBITBA o 24 %. Dalším v pořadí je Patrick Thomas z německé firmy Covestro, který byl oceněn za rekordní – zdvojnásobený – zisk společnosti. Investicí 200 mil. eur do závodu na výrobu metylendiisokyanátu (MDI) pro polyuretany ve Španělsku zvýší produkci na 200 000 t/rok, v Německu zvýší letos kapacitu MDI na 400 000 t/rok. V roce 2019 najede intenzifikovaná výrobna polykarbonátu na 600 000 t/rok v Šanghaji. V roce 2016 najela pilotní jednotka na využití CO2 pro polyoly (složka ve výrobě polyuretanů). Ve třech výzkumných centrech zprovoznili linky na výrobu fólií na bázi polykarbonátů, termoplastických polyuretanů a uhlíkovými vlákny plněných polykarbonátů. Za najetí poloprovozní jednotky na výrobu anilinu z biomasy místo z benzenu z ropy se firma loni dostala mezi 50 největších světových inovátorů. Patrick Thomas tak může letos se ctí předat kormidlo mladšímu nástupci. Páté místo obsadil místopředseda saúdskoarabské firmy SABIC Yousef Al-Benyan – představitel agresivního investora ze Saúdské Arábie. Spolu s firmou Saudi Aramco zahájil výstavbu integrovaného komplexu na zpracování 400 000 barelů ropy za den s plánovaným najetím v roce 2025 a s produkcí 9 mil. t/rok chemikálií. V USA plánuje spolu s americkým Exxon- Mobil výstavbu komplexu na využití břidlicového plynu s kapacitou 1,8 mil. t/rok etylenu, který využije na výrobu monoetylenglykolu a PE. V nizozemském Geleenu postaví novou jednotku PP, včetně kompaundingu. Po neúspěšné fúzi Clariant–Huntsman odkoupil od akcionářů švýcarské firmy letos v lednu téměř 25% podíl akcií. Další z bojovníků za povolení těžby břidlicového plynu v Německu Kurt Bock, představitel druhé největší chemické firmy na světě – BASF se sídlem v německém Ludwigshafenu – se umístil na 6. místě. Oceněn byl za akvizici 12 závodů na výrobu PA od firmy Solvay za 1,6 mld. eur a herbicidů za 5,9 mld. eur od firmy Bayer. V roce 2017 firma zvýšila obrat o 12 % na 64,5 mld. eur. Zvýšením kapacit kompaundingu PA a PBT na Schwarzheide na 70 000 t/rok spolu s výše uvedenou akvizicí se firma BASF stala světovým lídrem ve výrobě PA a PBT s celkovou kapacitou 700 000 t/rok. V USA zahájila výstavbu jednotky MDI o kapacitě 300 000 t/rok, čímž tam zdvojnásobila současnou kapacitu. Firma se hlásí ke zvyšování podílu surovin z obnovitelných zdrojů – současná hodnota je 5,4 %. V prosinci oznámila, že jsou prvním světovým výrobcem expandovatelného polystyrenu s harmonizovaným podílem suroviny z biomasy. V jiné anketě byl Kurt Bock oceněn jako kavalír světového chemického průmyslu. Na počátku května jej v čele koncernu vystřídal Martin Brudermüller. Mathias Zachert z německé firmy Lanxess byl oceněn za vyjednání spojení ztrátové divize Arlanxeo (syntetické kaučuky) se saúdskoarabskou firmou Aramco. Následně za 18 měsíců dostal ztrátovou část firmy do zisku. Oceněn byl i nákup výrobce specialit, včetně retardérů hoření pro EPS, americké firmy Chemtura za 2,5 mld. USD. Firma investuje 20 mil. eur do zařízení kompaundingu PA a PBT o kapacitě 25 000 t/rok pro aplikaci v automobilovém průmyslu v Číně. Jako první na světě zahájili výrobu bio-EPDM kaučuku z bioetylenu, jehož podíl v kaučuku se pohybuje mezi 50–70 %. Investují i do nové linky na výrobu polychloroprenového kaučuku. Po dokončení ve druhém čtvrtletí zvýší kapacitu na 70 000 t/rok. I přes neúspěšnou fúzi Clariant-Huntsman byl majitel americké firmy Peter Huntsman oceněn osmým místem. Věnuje se zefektivnění obchodu s barvivy, včetně masterbatchů a TiO2. Šéf belgické firmy Solvay Jean-Pierre Clamadieu byl oceněn za transformaci firmy z plastových komodit na speciality. Firma se stala významným dodavatelem kompozitních plastů pro letadla, elektroniku, medicínu a rotory větrných elektráren. První desítku uzavírá Ahmed Omar Abdulla z firmy Borouge (SAE) za projekt Borouge 4, v rámci něhož má dojít v Abú Zabí do roku 2023 na více než zdvojnásobení produkce petrochemických produktů včetně polymerů – ze současných 4,5 mil. t/rok na 10 mil. t/rok. Ze zbývající třicítky U Thierryho Vanlanckera z nizozemské firmy AkzoNobel byly zohledněny aktivity v jednání o fúzích s výrobci nátěrových hmot z USA a Japonska a peroxidu s Čínou, dobré hospodářské výsledky a ocenění v jiné anketě za inovativní patentované řešení nátěrové hmoty pro lodě na bázi epoxidových pryskyřic 16. místem. Za zmínku stojí 20. místo Dimitrije Konova z ruské firmy Sibur. Na Sibiři zahájil v Tobolsku investici ve výši 9,5 mld. USD do výstavby 1,5 mil. t/rok kraku, 2 mil. t/rok polyolefinů s termínem najetí začátkem roku 2020. V Blagověščensku modernizuje 11 linek na výrobu kyseliny tereftalové (monomer pro PET) na kapacitu 300 000 t/rok s plánovaným najetím v roce 2019. Největšího světového výrobce PET – thajskou firmu Indorama Ventures – řídí Aloke Lohia, který byl zařazen na 24. místo mezi nejmocnějšími šéfy chemických firem. Podařilo se mu získat portugalskou firmu Artland, která vyrábí 700 000 t/rok kyseliny tereftalové, dále od firmy DuPont výrobu biaxiálně orientovaných PET folií, od rakouské firmy Glanzstoff kordová vlákna a starší krak v Louisianě o kapacitě 440 000 t/rok etylenu. V polovině letošního roku má najet jednotka o kapacitě 700 000 t/rok kyseliny tereftalové v Rotterdamu. Bez zajímavosti není ani 28. místo šéfa největší světové distribuční firmy Brenntag z Německa – Steva Hollanda. Svou pozici posílil odkoupením firem v USA, Kanadě, Latinské Americe, Indii, Číně, Evropě a Austrálii. K mému překvapení nebyl do výše uvedeného seznamu zařazen šéf úspěšné rakouské firmy Borealis a ani nikdo z Číny a z Polska. Tři pilíře udržitelnosti V roce 1987 definovala Gro Harlem Brundtlandová poprvé pojem udržitelnosti jako praktickou schopnost uspokojit základní potřeby dneška bez snížení schopnosti budoucích generací uspokojit jejich základní potřeby. Udržitelná společnost musí být vystavěna tak, aby její životní styl a podnikání nebyly v rozporu s inherentní schopností přírody udržet život. Má tři pilíře – ekonomický, environmentální a sociální. Někteří autoři považují udržitelnost za čtvrtou průmyslovou revoluci. O přístupu plastikářského průmyslu k udržitelnosti jsem referoval v roce 2016 v článcích uveřejněných v TT č. 13, 15 a 16. Jedním z parametrů k posouzení udržitelnosti stavebních výrobků slouží environmentální deklarace výrobku (EPD). Nedělitelnou součástí EPD je zjištění vlivu nakládání s výrobkem po skončení aplikační životnosti. Například u nejnovějšího EPD pro sedm izolačních desek z pěnového polystyrenu je spočítáno, že při stoprocentním energetickém využití odpadních desek lze „uspořit“ min. 30 % vložené energie na jejich výrobu, avšak při recyklaci je tato hodnota významně vyšší: 84 %. Nejnovější výzvou pro lidstvo je neustále rostoucí spotřeba surovin, která v současné době dosahuje 84 mld. t ročně. Při stávajícím způsobu hospodaření by mohla dosáhnout v roce 2050 až 150 mld. t. Čím dále, tím naléhavěji je patrné, že účinné využívání zdrojů surovin, při současné minimalizaci negativního ovlivňování životního prostředí, je základní podmínkou přežití lidstva. Při pokračování stávajícího přístupu k biokapacitě zeměkoule a s přihlédnutím k očekávanému růstu počtu obyvatel zeměkoule na 9–10 mld. do roku 2050 by lidstvo k přežití potřebovalo další zeměkoule. Napomoci by měla cirkulární ekonomika, která je založena na lepším využívání zdrojů ve funkční ekonomice a na zodpovědné spotřebě, využívání ekodesignu, předcházení vzniku odpadů, třídění odpadů a v neposlední řadě na jejich využití recyklací nebo energeticky. Evropská komise přijala v prosinci 2015 ambiciózní balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství s cílem pomoci podnikům a spotřebitelům v EU v přechodu k oběhovému hospodářství, v němž jsou zdroje využívány udržitelným způsobem. Navržená opatření mají přispět k „uzavření“ životního cyklu výrobků prostřednictvím větší míry recyklace a opětovného používání, jež prospívá jak životnímu prostředí, tak ekonomice. Cílem je v maximální míře zhodnotit a využít všechny suroviny, výrobky a odpady a zvýšit tak úspory energie a snížit emise skleníkových plynů. K transformaci na oběhovou ekonomiku by měla přispět „Strategie EU pro plasty v oběhové ekonomice“, která byla představena 16. ledna 2018 formou 12 klíčových dokumentů, 9 návrhů z oblasti legislativy a 5 informačních listů. Ještě než začnu strategii popisovat, pokusím se posoudit číselné údaje o plastech. Dochází totiž často k nedorozumění při diskuzi o polymerech, respektive plastech. Jsou s námi již přes sto let Polymery se vyskytují i v přírodě. Synteticky se polymery vyrábějí od roku 1910, nejdříve termosety (bakelit aj.), od roku 1930 elastomery (chloroprenový kaučuk aj.) a od roku 1931 termoplasty (polystyren aj.). Významnější rozvoj výroby a spotřeby polymerů nastal po roce 1950. Od tohoto roku se uvádějí statistické údaje, zpracovávané evropskou asociací Plastics Europe o světové výrobě polymerů. V roce 1950 se jednalo o 1,5 mil. t, v roce 2016 již o 335 mil. t. Zároveň se uvádí, že na tomto množství se podílejí z 84 % termoplasty, z 11,5 % termosety a z 4,5 % elastomery. Nejsou zahrnuta polymerní vlákna. Evropská spotřeba termoplastů v roce 2016 dosáhla téměř 50 mil. t. Z dat o polymerech vycházel i Rafael Cayuela Valencia v knize z roku 2013 „The Future of the Chemical Industry by 2050“. V ní dospěl k názoru, že světová spotřeba polymerů v roce 2020 dosáhne výše 400 mil. t, v roce 2050 se zvýší na 700 mil. t a v Evropě na 60 mil. t. Ing. FranišekVörös Sdružení EPS ČR