Před časem jsem si přečetl článek Karla Olivy, tehdejšího ředitele Ústavu pro jazyk český AV ČR, který se vyjadřoval k tzv. slovu roku. Konkrétně slovu, které nějakým způsobem charakterizuje rok 2017. Oliva tenkrát uvedl, že překvapivě mnoho nominací získalo slovo „jakoby“. Jednoduché slovíčko, které dokáže změnit smysl vět. Všimli jste si také, jak často se používá? Stačí jen poslouchat. Ve většině případů není zřejmé, zda toto slůvko znamená „jakoby“, nebo „jako by“. A zda jen dává prázdným větám v době postfaktické požadovanou délku, nebo skutečně slouží jako přirovnání, či dokonce předstírání. Kouzelně zní třeba věta: „Jakoby to máte hotovo, takže můžete jakoby fakturovat a my vám to jakoby zaplatíme.“ Dá docela zabrat, abychom v takové situaci uměli poznat, zda nám zákazník opravdu zaplatí. Tedy v případě, že máme opravdu hotovo a můžeme opravdu fakturovat. Domnívám se, že svět „Jakoby“ reálně existuje. Představitelé velkých korporátů dokonce otevřeně tvrdí, že jejich organizace přímo přitahují spousty lidí, kteří se jen chtějí vézt. Obranou proti takovým zaměstnancům jsou normy, procesy, metriky. Sledujeme ukazatele, které mnohdy slouží jen k tomu, abychom se ujistili, že nepracujeme jen jakoby. Normy a procesy pak zajistí splnění minimálních kritérií, které na jednotlivé pracovní pozice máme. Složitější je to ale tam, kde normovat neumíme. Tam si mnohem snadněji vytvoříme pohodlný svět. Svět, ve kterém hrajeme hry, blafujeme a předstíráme. Svět „Jakoby“. Zkusili jste si někdy normovat práci manažera, kreativce nebo třeba účetní? Angličané mají pěkné rčení: „Working hard or hardly working?“ (Pracuješ těžce, nebo sotva pracuješ?) Stálo by za úvahu, zařadit tento dotaz na seznam otázek motivačních pohovorů. Udělali bychom si tak představu, jak na tom jakoby jsme. A my mezitím společně doufejme, že slovíčkem roku 2020 nebude „korona“. /www.k2.cz/
