Zřejmě jste se už s Diogenovým syndromem v nějakém článku nebo reportáži setkali. Je to totiž odborný termín pro označení chorobného hromadění věcí a zvířat. Hezky česky říkáme také křečkování. V dnešní době digitálních technologií už se můžete setkat i s výrazem digitální hromadění. Možná si vybavíte pracovní plochu monitoru některého ze svých kolegů a vzpomenete si, jak jste přemýšleli, jak je možné, že se v tom množství zástupců aplikací a dokumentů vůbec dokáže vyznat. A to je pracovní plocha sotva špičkou ledovce a zdaleka neukazuje úplný stav věcí schovaných v útrobách datových úložišť. Na rozdíl od fyzického hromadění věcí je to digitální obvykle nevědomé a nepředstavuje duševní poruchu. Prostě jen logicky vyplývá z podstaty technologií. V individuální rovině pravděpodobně sběratelská vášeň pro nepotřebné aplikace, dokumenty a maily nepředstavuje zásadní problém. Zkusme se ale na celou věc podívat z perspektivy firmy. ERP systém ve firmě a jeho úloha Centrálním systémem pro zpracování dat v organizaci je ERP systém. Do tohoto systému vkládají data jeho uživatelé, z těchto dat jsou vytvářeny reporty. Mnohá data také vznikají automaticky při monitoringu činnosti systému a uživatelů. Nebo jsou do ERP systému předávána z jiných aplikací. Můžeme tak shromažďovat, protože hardwarové vybavení se vyvíjí dostatečně rychle na to, abychom mohli zaplatit za prostor a výkon. V čem je tedy problém? Setkávám se docela často s tím, že uživatelé nevědí, proč zadávají do systému data. Nebo si dokonce myslí, že jsou nuceni zapisovat věci úplně zbytečně, protože tato data nikoho nezajímají. Manažeři často v ERP systému hromadí reporty a nutí uživatele zadávat data a fungovat v procesech, které už nemají žádné opodstatnění a v zásadě nejsou pro výsledek firmy ve své podstatě vůbec důležité. Procesy běží, často jako dědictví předchozích manažerů, sestava obsahuje přehledné informace a pěkné grafy, dokonce i finanční výsledky v nich vypadají skvěle, tak proč jít do rizika a pouštět se do neprozkoumaného terénu zpochybnitelných změn a s nimi spojených hypotetických přínosů? Domnívám se, že i zde lze vysledovat určitou analogii s věcmi, tam také můžete slýchat reakce typu: „Co kdyby se to jednou hodilo.“ Já se na ERP systém dívám jako prostředek pro motivaci lidí. Měl by lidem ve firmě poskytnout informace a zpětnou vazbu v tom, že dělají správné věci správně. A to je, dle mého názoru, mnohem důležitější než práce na dvacetistránkovém barevném reportu pro vedení, který nakonec nikoho nezajímá. Smysluplnost se z dlouhodobého hlediska nedá předstírat, buď ji do firmy zakořeníte, nebo musíte hledat jiné alternativy, jak ji zaměstnancům vynahradíte. A to většinou bývá velmi nákladné. www. K2.cz
