Zpočátku jsem tím byl překvapen, ale dnes se to již opakuje u každého pracovního pohovoru u nás ve firmě. Je to jako přes kopírák! Uchazeči k nám přicházejí nadšeni, pozitivně naladěni a plni očekávání. Diví se, jak je možné, že jsme se jim ozvali pár minut poté, co nám zaslali svůj životopis přes náš kariérní web. Jsou šokováni, že už druhý den mají domluvenou schůzku se svým budoucím nadřízeným nebo majitelem firmy. U jiných společností jsou totiž zvyklí na automatické e-mailové odpovědi, případně na jedno až dvě kola s personalisty, než se vůbec dostanou k tomu, aby zjistili, zda je jejich potenciální zaměstnavatel ochoten se jim věnovat a schopen využít jejich schopnosti. To vše v situaci, kdy máme nejnižší nezaměstnanost v EU a na trhu práce prý „nejsou lidi“... Když svou zkušenost popisují, vždy mě napadne: „Jestliže takto reagujeme v situaci, kdy se chceme prosadit jako zaměstnavatel na trhu práce, nechováme se náhodou stejně i na trhu produktů? Neřídí se třeba naši obchodníci příliš postupy, které jsme jim vymysleli nebo dovolili vymyslet?“ U obchodníků už jsem se setkal s metrikami, které se zaměřovaly na počet telefonátů, počet schůzek nebo třeba také na počet odeslaných nabídek. Vzdali jsme hodnocení lidí za výsledek jejich práce, a hodnotíme je za činnost. Často se jedná o činnost bez jakéhokoli výsledku. To je ale jen důsledek toho, že přece prý „nejsou lidi“! Možná je ale problém už v prvním kontaktu s potenciálními uchazeči. Možná to pak pokračuje tím, jak moc se organizace ve skutečnosti liší od toho, co se píše na webových stránkách. Možná je také velký rozdíl mezi tím, co na pohovoru slyšeli, a jaká je následná realita. A možná nás ani nechtějí oslovit s nabídkou u nás pracovat, protože od našich zaměstnanců slyšeli, že není o co stát. Dobří lidé na trhu práce jsou, jen z nějakých důvodů chtějí pracovat jinde. A platové podmínky tím hlavním důvodem bývají jen velmi zřídka. www.k2.cz
