Zavedení Knowledge Society zvyšující ekonomiku a morálku společnosti není jednoduché

Fungující Knowledge Society (vzdělanostní společnosti) by nám prospělo. Složitá je odpověď na otázku, jak toho docílit. Nejde jen o zvýšení počtu účelně vzdělaných absolventů vysokých škol a o zvýšení počtu míst, která absolventům naše společnost nabídne. Například jsou značné rozdíly v úrovni studia na jednotlivých katedrách našich technických vysokých škol, zejména v oborech, kde pokrok lze zaznamenávat z roku na rok, a to vyžaduje nejen usilovné studium, ale i prostředí umožňující experimentální ověřování nových řešení a vlastní výzkum konkurující výsledkům špičkového výzkumu v zahraničí. O spolupráci s některými našimi katedrami usilují špičkové světové výzkumné organizace. Existují však katedry, které na mezinárodní úspěchy nemají. Nedávno jsme lapali po dechu, když promovaný historik řídil v České republice rozvoj technických věd, když ve vládě chyběl vzdělaný ekonom, když ministr národní obrany z vysílání České televize vykřikoval do světa, jak mizerné vyrábíme bojové stíhačky. Není pochyb, že všude potřebujeme vzdělané iniciativní a poctivé pracovníky, schopné odvádět kvalitní činnost z ministerských křesel, z pozic poslanců či senátorů, z lékařských ordinací, pedagogických kateder, elektronických laboratoří, strojírenských podniků, zemědělských farem atd. Je to náročný požadavek velmi složitého procesu těsně souvisejícího s politickým uspořádáním země a její ekonomikou. Potřebujeme vzdělané pracovníky v dělnických profesích. Stále častěji jsou obráběcí stroje řízeny počítači, podobně i výtopny, výrobny chemikálií atd. Dělnických profesí, kde je nyní třeba tzv. středoškolských odborných znalostí, rychle přibývá. Mezi nezaměstnanými je nejvíce těch, kterým chybí žádané znalosti. Motivovat převážnou většinu pracovníků k celoživotnímu vzdělávání, aby poskytovali zaměstnavatelům maximální výkon, se dosud nedaří. V mnoha případech motivace chybí a existují případy, že někteří zaměstnavatelé si to nezaslouží. Sdělovací média z celého světa komentují skutečnost, že pokrok v nejdůležitějších oblastech špičkových technologií rozhodujících o atraktivitě nových přístrojů a zařízení se ve více případech vzdaluje Evropě, a to nejen ve prospěch USA, ale i Japonska, Jižní Koreje a v nejbližších letech pravděpodobně i Číny. Podle přehledu z roku 2003 byla Česká republika ze všech zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) na třetím místě od konce v počtu lidí s dokončeným vysokoškolským vzděláním, tedy stejně jako v Turecku a více než v Rakousku a v Lucembursku. Průměrný výdělek v Česku 19 030 korun (639 eur) předčil Poláky, Slováky i Maďary. Propast k platům v západních zemích je stále hluboká. Němci v průměru dostávají 3384 eur, tedy více než pětkrát co my. Platy v dalších západoevropských státech jsou podobné. Jsme opravdu ve výsledcích naší práce o tolik horší, nebo jde o hříchy minulosti? Co dělat, abychom se s našimi platy přiblížili k těm západním? Investovat do vzdělání a podstatně zvýšit počet vysokoškolsky vzdělaných pracovníků v těch oborech, kde sofistikované výrobky vykazují vysokou přidanou hodnotu a v jejich kvalitě a produkci máme šanci patřit mezi nejlepší. Ve volbách je třeba "zařídit", abychom měli vzdělaného a pracovitého premiéra i ministry, kteří tyto trendy výrazně podpoří a zbaví nás přítěže zbytečných státních úředníků i loupežníků v bílých košilích s kravatami. /jc/