Zatěžují bioplasty také přírodu?

Po upotřebení představují odhozené plasty zatížení pro přírodu. Biologicky odbouratelné plasty mohou tento problém řešit, ale pouze částečně. Stále nejsou bohužel dostatečně známá dlouhodobá měřítka chování bioplastů. Na internetu se před nedávnem objevil článek v sekci Wissenschaft aktuell (věda aktuálně), který se odvolává na studii švédských a indických vědců uveřejněnou v časopise Environmental Science and Technology. Výzkumný tým pod vedením Ann-Christine Albertssonové z institutu KTK Royal Institute of Technology ve Stockholmu shromáždil řadu doposud známých aspektů o všech známých PE náhradních plastech, které platí jako biologicky odbouratelné. Tyto plasty se rozkládají za působení slunečního světla nebo za použití enzymů rychleji než klasický PE. I když se větší plastové kusy „ztratí“ z našeho zorného pole, zůstávají malé částečky po mnoho let v půdě a mohou působit ekologii, ale i zvířatům problémy. Oxidační přísady jako mangan, železo, kobalt nebo nikl představují také svým způsobem určité riziko. Podle zmíněné studie v současné době používané biologicky odbouratelné plasty neposkytují v tomto problému zásadní řešení. Pro další průběh vývoje a určení ekologických polymerů doporučují vědci tvrdší technické normy, které by – přísněji jako doposud – stanovovaly kompletní životnost plastů a také jejich časy rozkladu.