Zateplovací systémy se těší stále
větší oblibě. Není ale zateplení jako
zateplení. Například u nejrozšířenějšího
kontaktního zateplovacího
systému se velmi často objevují
nedostatky a poruchy, které jsou
způsobeny šetřením na nesprávných
místech, a dále použitím laciných
náhražkových produktů.
Kritickým faktorem jsou všudypřítomné
vodní páry, přičemž první
problém s sebou přináší už montáž
izolačních desek. Počítejte s námi: na
rozmíchání lepicí hmoty pro zateplení
100 m2 100 litrů vody. Po nalepení
izolačních desek se voda z lepicí malty
sice částečně odpaří, ale převážně
vsákne do zdiva. Efekt je takový,
jako kdybychom mezi izolaci a zdivo
nalili 10 kbelíků vody. Následným
rychlým provedením stěrky a omítky
toto malé pařeniště pod kontaktním
zateplením téměř hermeticky uzavřeme.
Pokud nejsou vnitřní omítky
a nátěry dobře prodyšné a nemůžeme
vydatně větrat, aby vlhkost odešla
přes interiér budovy (například, když
zateplujeme těsně před zimou), máme
postaráno o problém s vlhkostí a jejími
důsledky, kterými jsou především
plísně a řasy.
Dalším zdrojem vlhkosti uvnitř
domu je vaření, mytí nebo i úplně
obyčejné dýchání.
V létě se vlhkosti zbavíme snadno
- prostě tím, že otevřeme okno a větráme.
V zimě bychom ale vydatným
větráním výhodu zateplení, mírně
řečeno, promrhali. Ale co dělají v zimě
naše všudypřítomné vodní páry?
Ty procházejí zdivem (difundují)
a podle tloušťky izolantu se vysrážejí
buď ve zdivu, nebo v izolačních
deskách zateplení (podle toho, kde
nastane tzv. rosný bod). Ale protože
jsme odpařování vlhkosti směrem
ven nechtěně, ale velmi účinně zabránili
paronepropustnou krustou stěrky
a tenkovrstvé omítky, kapičky vody
si musí cestu prorazit násilím...
Kvalitu kontaktního zateplovacího
systému (ETICS - external thermal
insulation composite system) zásadně
ovlivňuje způsob lepení izolačních
desek. Podle normy je nezbytné
lepit desky po celém obvodu a pak
uprostřed na 2 - 3 terče tak, aby po
přitlačení desky na podklad bylo nalepeno
minimálně 40 % plochy. To však
vyžaduje dokonale vyrovnaný podklad
v toleranci 5 mm. Praxe je však
taková, že podklad se zpravidla nevyrovnává
omítkou ani maltou (důvodem
je pochopitelně cena), ale izolant
se lepí na různě tlusté "buchty", kterými
se nerovnost podkladu kompenzuje.
Také se běžně vynechává pás
lepidla po obvodu izolační desky. Je
pak těžké, skoro nemožné, navrtat
hmoždinky tak, aby procházely vždy
lepidlem, čili tak, jak mají. Jen málo
hotových zateplovacích prací tedy
normě skutečně odpovídá. Důsledkem
jsou mimo jiné velké problémy
s prohýbáním desek. Kotvicí funkce
hmoždinek, namáhaných jinak, než
jak byly navrženy, je silně ohrožena.
Novinkou na našem trhu jsou testované
systémy tzv. odvětrávaných
"dýchajících" fasád. Při jejich montáži
se vyhneme problematickým
operacím, jsou z hlediska izolace
plně funkční, na rozdíl od běžného
kontaktního systému s tenkovrstvou
omítkou mohou být i recyklovatelné.
Základním rozdílem chráněného
inovativního zateplovacího systému
je záměrně vložená úzká vzduchová
mezera, která vznikne mezi izolačními
deskami a obvodovým zdivem.
Vzduch, který je nasáván zvenku, se
ohřívá v této mezeře a přitom absorbuje
přebytečnou vlhkost z vnějšího
povrchu zdiva i vnitřního povrchu
izolačních desek a odvádí ji do venkovního
ovzduší. Dochází k podobnému
stoupání ohřátého vzduchu,
jako v komíně, tedy ke klasickému
komínovému efektu, ale s velmi nízkou
rychlostí. Proudění vzduchu je
brzděno velikostí vstupních a výstupních
otvorů a třením v poměrně úzké
štěrbině mezi zdí a izolantem.
Několikaměsíční měření během
současné zimy potvrdilo, že efekt
vzduchové mezery je pozitivní: proudění
a ohřívání vzduchu mezi stěnou
a izolací je tak pomalé, že objekt ani
při velkých mrazech nemá výrazně
zvýšenou tepelnou ztrátu oproti kontaktnímu
zateplení.
V místech horních výdechů jsou
jasně viditelná místa, kde vlivem
proudění teplého vzduchu roztál sníh
(viz. obr). Nepotvrdil se však názor
skeptiků, že do štěrbiny se bude
nasávat tolik mrazivého okolního
vzduchu, že objekt bude silně ochlazován
a vliv zateplení se úplně eliminuje.
Měřicí sondy však ukázaly,
že při vnější teplotě vzduchu, -10 0C
je teplota uvnitř vzduchové mezery
překvapivě vysoká - kolem +10 0C.
Výsledkem zateplení s odvětrávanou
mezerou jsou tedy nejen významné
úspory energií, ale i "zdravý" dýchající
dům. Za pětiměsíční zkušební
období letošní zimy vystačil elektrický
otopný systém pokusného objektu
s polovinou výkonu, potřebného při
srovnatelných venkovních teplotách
před zateplením. Systémy dodává
společnost MUREXIN (www.
murexin.cz). ./f/