Žárovka a naše světlá budoucnost

Jistě si na to vzpomenete. Václav Klaus protestuje proti usnesení Evropské komise, aby evropští výrobci ukončili výrobu vláknových žárovek s výkonem vyšším než 70 W. Bylo to rozhodnutí všech vlád, členů EU, podobně jako tomu bylo v případě euronorem I. až V. pro emise spalovacích motorů našich automobilů, jako tomu bylo v případě katalyzátorů, běžných hygienických norem a jiných předpisů, jež reagují na vývoj techniky. Moratorium na vláknové žárovky bylo přijato s ohledem na závratný technický pokrok, kterého výrobci zdrojů světla dosáhli v posledních letech a především v účinnosti a svítivosti při obrovských úsporách spotřeby. Ano, jsou dražší, stejně tak jako jsou dražší naše automobily, domy, topidla a další předměty denní spotřeby, neboť jsou sofistikovanější. Jejich cena však klesá úměrně počtu vyrobených kusů, tohle automatizovaná výroba téměř všeho, co používáme, už také umí. Když postavíme jadernou elektrárnu, je její technologie také dražší, než byla stará dynama poháněná parním strojem, každá nová technologie je prostě dražší, lépe řečeno, je dražší o léta nashromážděné a vložené inteligence člověka. Dnes a denně dostáváme informace o tom, že LED svítidla nahrazují osvětlení celých měst a veřejných budov. Ale zde, doma, jakoby se inteligence zastavila. POPULISMUS SILNĚJŠI NEŽ VZDĚLANI Protest Klause (stejně jako většina dalších), nelze proto považovat za nic jiného než úděsně levný populismus, jež nás dovedl ve svých důsledcích až do dnešních trýznivých dnů. Připomeňme si, že ČR se dostala mimo pásmo vyspělých průmyslových zemí, dobrovolně si zničila průmyslovou základnu a nechala se rozkrást. Můžeme si namlouvat co chceme, můžeme dokonce tvrdit, že za to může politika EU, krize, která se nás neměla vůbec dotknout, nebo jsme ji měli přechodit jako spalničky, či nenávidění zelení, ale skutečnost nezměníme. Naše exportní výkonnost je ze 67 % zajišťována zahraničními investicemi a charakterizována především automobilovým průmyslem. Levnou prací. Současné kroky vlády směřují zákonitě proti navyšování platů, neb to je dnes už jediná výhoda, kterou jsme schopni nabízet. Nemá cenu vzpomínat na doporučení stejného Klause, jako je ten dnešní, že vše vyřešíme nákupem licencí (ač jsme měli už z doby bolševismu ověřeno, že se prodávají licence výrobků starých a technologií téměř mrtvých). Jak sladké tomu bylo uvěřit. Jak lenošivá a jak lehká budoucnost se tu před námi otevírala. Privatizace bez kapitálu, machinace s majetkem, bytovým fondem, pozemky, Opoziční smlouva, jež definitivně změnila politickou mapu demokracie na lobbystický systém preferencí mafiánských skupin. Přezíravost až pohrdání k průmyslové výrobě dovedly pak do slepé uličky jak vývoj, tak i základní výzkum v technických oborech, v nichž jsme doposud vynikali. Teprve dodatečně se vžil pojem montovna, desetiletí jsme si mohli ruce uplácat nadšením ze zahraničních investic, jež byly sjednány ve strachu z milionů nezaměstnaných. Byly tak levné, za státní peníze bez kontroly! STŘEDNI TŘIDA JAKO RUKOJMI Nevěřícně zíráme na počty lékařů, kteří jsou ochotni odejít do zahraničí? Ale Bože, kdo se ohradil proti tvrzení, že lékařina je jen povolání jako pekař (byť ten se nemusí naučit působení všech hormonů a enzymů na činnost srdce, ledvin, jater a mozku člověka, který lékař často musí otevřít a s tisícinovou přesností operovat). Jak dobře to znělo z úst největšího populisty této země, všichni, kdož se alespoň trochu styděli za to, že chodili raději za školu a uráželi učitele, najednou pookřáli. Není to se mnou tak zlé, když nebude železo, půjdu do banky, tam si za přepážkou vydělám na nové auto! Kdo by uvěřil, že vystudovaný lékař, jemuž svěříte zítra své srdce nebo nádor, musí pracovat v úvazku 0,1 h (vidíte dobře) ač pracuje 8 h jako vy a ještě se musí připravit na atestaci, kterou se budou snažit jeho starší kolegové pozdržet, protože se prostě nechtějí dělit o těch pár korun, jež má ředitel nemocnice na výplaty. Říkáte, že byste se na to vykašlali? Jenomže ten mladý doktor léta studoval medicínu a neumí dělat nic jiného (i když housky nebo staré žárovky by také jistě svedl). Musel přijmout podlou hru společnosti, kde populismus nasadil ty nejpodlejší páky. Střední třída vzdělaných lidí se stala rukojmím hospodářského zázraku Velkého populisty. Že se k němu dnes nehlásí? Kdo by se hlásil k podvodu! SLAVA PODNIKATELŮM Ano, sláva jim, a hlavně nesahat na jejich daně, auta a vybavení. Heslo dne: Podnikatelé nás živí! Kdo? Páni Tykač, Kožený, Krejčíř, Hulínský nebo dokonce radní Richter či Jančík? Živí nás tím, že vyvezli kapitál či kupují obleky u Armaniho? Zakladatelé továren a výrobci jsou skutečně velmi schopní lidé, vizionáři, jejichž největší vášní je úspěch. S pomocí svých zaměstnanců dokáží divy a byli to oni, kdo posunuli technický vývoj této země tam, kde byla za první republiky a krátce po II. světové válce. Ale to vše už bylo, lze na to jen vzpomínat. Když Tomáš Baťa jen zauvažoval, že opustí Zlín, T. G. Masaryk za ním ihned poslal svého syna Jana, aby ujistil nejen teprve se vzmáhajícího podnikatele, ale i všechny jemu rovné v kraji, že jsou základem nové, demokratické společnosti. Bez vás, vzkazoval T.G.M. podnikatelům, to prostě nepůjde. Poučení? Největší filozof, humanista a politik té doby naslouchal podnikatelům a na svých cestách s nimi trávil večery v jejich vilách. Nikdo jej ale nemohl nařknout z korupce. T.G.M. nikdy nedoporučoval někoho do správních rad, natož svoje příbuzné. V současné době na sebe mnozí podnikatelé berou riziko obvinění z korupce dobrovolně a s radostí. Nebo dnes už možná z donucení. Tak je rozehrána hra. Měli se ozvat hned na počátku. Na rozdíl od T.G.M, tato země nemá vizí. Žádný politik nedokázal předestřít společnosti kam se může země, aby byla úspěšná v novém prostředí, ubírat. Nepoužívejme klišé kradoucí ruky trhu, řekněme rovnou, současní politici nemají rozhled ani průměrného podnikatele, který si musí zvážit budoucnost, schopnosti a rizika. A musí vycházet se svými spolupracovníky. Přesto stále dostávají podnikatelé rady z Hradu. Ta poslední: Poté co z naší společnosti zmizely všechny exportní organizace, měli by exportovat do jiných zemí, než solventních států EU – třeba do Somálska? Tam by staré žárovky určitě brali. Rusové už ne. VZDĚLAVEJTE SE Není dnes v denním tisku většího tématu než maturity a úroveň školství. (Pokud se nevyjasní skandál s ministrem Drobilem.) Představa, že v nestranném a objektivním testu propadnou děti politiků na všech úrovních děsí i předsedu vlády. Školství bylo za účasti státu a dvou největších stran zmasakrováno stejně jako zdravotnictví a kultura. O vzdělání se vždy vyplatilo žvanit před volbami, ale snadno se odtud braly peníze, když se sestavovaly rozpočty. Malá země ve středu Evropy, kde by mělo být běžné, že se lidé domluví jazyky svých životních konkurentů a jejich děti budou studovat na zahraničních universitách, jak tomu bylo za T.G.M., nemá dodnes jasnou státní politiku vzdělávání a nevysílá své studenty do zahraničí. (Někteří tam sice jsou, ale za své, nebo za peníze nenáviděné EU.) Znáte státní stipendium pro nadané studenty, jež by byli posláni třeba do Cambridge? (Ale hlavně, že máme vyhřívaný trávník v obci Ladná u Břeclavě!). S jakou radostí byla přijata v 90. letech změna zákona určujícího zřízení učňovských škol velkými podniky. Jaké ulehčení, nestarat se o mládež! Že dnes nejsou kvalifikovaní lidé ke strojům? Ještě v roce 2006 tvrdil v Brně podnikatelům pan Nečas, coby ministr sociálních věcí a věrný souputník M. Topolánka, že tomu tak není! Ostatně, lež z úst politika této země se stává pravdou. President této země v dopise Janu Kaplickému může tvrdit, že do sporu o Státní knihovně nezasahuje a o tři dny později napadne projekt osobně v TV. Lež z jeho úst se stává ihned pravdou pro tisíce jeho epigonů. Ale držme se naší osvědčené, neekonomické a hřející žárovky. Je to stálice mezi námi, je to konsistentní zdroj tepla, světla a naděje. Je to záštita proti změnám probíhajícím na Zemi a v jejím klimatu, je to naše cesta sebeurčení a ekonomické prosperity (neříkejte ještě úpadku). Je to náš krásný symbol vzdoru proti EU, myšlence soužití. I proti nárokům sudetských Němců. Nenechme si ji brát úředníky z Bruselu, světovým imperialismem a bankéři zkrachovalé Lehman Brothers! Ponechejme si svoji dobrou dávku blbosti a švejkoviny! Nelze než v závěru vyslovit jedinou, i když těžkou radu jak přežít rok 2011: Vzdělávejte se, aby vás už nemohl nikdo oblbovat a ničit životy vašich dětí. Vzdělávejte se dobře a nenechejte se odradit ani tím, že vláda vám to dá zaplatit aby zaplátovala státní rozpočet a své chyby. Ale nenechte se zlákat nabídkou, že vám na to půjčí. Jsou to je nová středověká pouta, něco jako nevolnická povinnost. Nic víc. Protože Žárovka, nic jiného ani vymyslet neumí. JAN BALTUS