Zakletý betonový skelet?

S velkou slávou a prakticky bez ohledu na případné zvýšení původních rozpočtovaných stavebních nákladů měla v samotném centru Ostravy vyrůst monstrózní budova krajského výboru KSČ. Psal se rok 1988, ale z těchto záměrů záhy pro změny ve společenském systému sešlo. Železobetonový skelet byl vybudován v poměrně krátké době díky využité technice výstavby systémem Lift-form, který vymysleli v Maďarsku. Technika předepisovala, že na železobetonových základech stavby jsou následně vztyčeny ocelové roury o průměru až 900 mm, na nichž se postupně spočívají a vytvářejí se jednotlivá podlaží. Zásadní změna proti běžné výstavbě spočívala v tom, že celý bednicí blok podlaží byl sestaven na zemi, vyzvednut pomocí centrálně řízeného a ovládaného hydraulického systému do místa nejvyššího podlaží, a tam byl blok zakotven. Bednicí blok o hmotnosti stovek tun sloužil na daném místě nejvýše 3 až 4 dny. Zprvu na něj byla uložena postupně svařovaná ocelová výztuž, prostor byl doplněn usazenými odlehčovacími kazetami z plastu a poté došlo pomocí betonářských čerpadel k betonáži. Po zatuhnutí betonu, což bylo okolo čtyř dnů, byl bednicí monoblok uvolněn a hydraulicky spuštěn o podlaží níže. Po zakotvení zde proběhly opět již uvedené stavební operace a betonářské práce ve stejném rytmu pokračovaly dále až do podlaží nejnižšího. Výhodou celého systému byla skutečnost, že výstavba probíhala velmi rychle, přičemž navazující dokončovací stavební práce mohly postupovat prakticky ihned. Celé monstrum bylo problematické již po listopadu 1989. Bylo z hlediska užitných vlastností a nákladů na dokončení příliš drahé, takže zájemci o ně nebyli. Postupně se o možnosti využití ocelobetonového skeletu zajímalo hodně firem a záměrem jej prodat se po řadu let slušně živila řada lidí. Zájemci byli hlavně obchodníci s realitami, třeba až z Austrálie, ale všechny záměry postupně skončily fiaskem. Jednu ze dvou částí komplexu nakonec osídlila po vcelku přijatelném architektonickém řešení Česká správa sociálního pojištění. Ovšem část druhá je stále trnem v oku místních obyvatel i návštěvníků města. Město se přede dvěma lety rozhodlo k radikálnímu řešení. Z ocelobetonového torza se mělo stát středisko správních činností, které v republice zatím nemá obdobu. Lidé by si v něm mohli na jednom místě vyřídit živnostenský list, pas, občanský průkaz, záležitosti matriky a věci další. Počítalo se s investicí okolo 500 mil. korun na dostavbu a dalšími prostředky na vybavení. Obecný názor ale říkal, že takový záměr je příliš nákladný. Středisko správních činností v obřím betonovém torzu nebude. Ale jeho prodej se nedaří, je problematický. Takže patrně nakonec dojde k řešení nejhoršímu - zatím stále z technického hlediska bezproblematická hrubá stavba bude zbourána a na jejím místě vyroste něco jiného. Co to bude, to se však v Ostravě již šestnáct let neví. Se znalostí dosavadního vývoje a nabízejícím se možnostem pro město se dá říci, že každé řešení bude zbytečně nákladné nebo špatné. /sas/