Před 75 lety vytáhli technici automobilky DKW svůj sériový model F7 na prudký kopec a nechali ho skutálet dolů. Podle jeho poničení pak zkoumali, kde je třeba zjednat nápravu, aby posádka vozu nebyla při havárii vystavena tak vysokému nebezpečí. U značky DKW, jedné ze čtyř, které vytvořily dnešní automobilku Audi, tak začala éra systematického zvyšování pasivní bezpečnosti modelů. Využilo se samozřejmě i řešení, které si nechal patentovat zaměstnanec Mercedesu Béla Barényi, vycházejí ze stabilní kabiny a deformačních zón na přídi a na zádi, které při nárazu část kinetické energie pohlcují. Od konce roku 1960 se pro analýzu následků zranění posádky začaly používat figuríny. Pro možnost reprodukce výsledků vznikla v Ingolstadtu hala, kde nárazové testy probíhají dodnes, samozřejmě s využíváním stále se zdokonalující techniky. Tématu bezpečnosti se u Audi věnuje na 200 specialistů, simulovaných nárazů včetně těch, kde se zkoumají deformace nebo pevnost detailů či menších celků, se měsíčně provádí několik tisíc. Do historie bezpečnosti automobilu se Audi zapsala systémem procon-ten (Programme Contraction – Tension), který se objevil ve vozech této značky v době, kdy samonavíjecí pásy již byly sice samozřejmostí, ale airbag činil potíže. Nejenže byl příliš drahý, ale protože se vyskytly případy samovolného spuštění, které bylo příčinou havárie, jeho další rozšíření v této počáteční fázi nebylo tak zcela jednoznačné. Proto systém procon-ten přišel nesmírně vhod. Pracoval na mechanickém principu a opět se ukázalo, že právě v jednoduchosti dřímá genialita.
