V Alpách se před časem objevil
pozoruhodný trend. Provozovatelé
lyžařských středisek z Německa,
Rakouska a Švýcarska se snaží
pokrývat tisíce čtverečních metrů
alpských ledovců reflexní, plastovou
fólií, aby tak podle svých
slov zamezili jejich rychlému tání.
V polovině května 2005 se pozornost
aktivistů soustředila na švýcarský
ledovec Gurschen.
Ledovec Gurschen je využíván
jako výchozí bod několika lyžařských
tras. V rekordně teplém létě
roku 2003 byly části tohoto ledovce
silně postiženy, což mělo za
následek zhoršení podmínek pro
zimní sporty v této lokalitě. Cílem
„záchranných akcí“ mělo být zajistit
pro příští lyžařské sezony dostatečné
množství ledu a sněhu. Náklady
u jednoho ledovce dosahují částky
zhruba 64 000 eur, tedy téměř 2 mil.
korun. Reflexní fólie bílé barvy je
3,8 mm silná a je vyrobena z polyesteru
a polypropylenu. Sluneční záření
by se od ní mělo odrážet, takže
úbytek ledu by se tím měl teoreticky
zpomalit.
Jisté je, že úplnému rozpuštění
ledovců žádné fólie zabránit nedokážou.
Existence ledovce Gurschen
se tímto zásahem prodlouží maximálně
o deset let. Neroztaje tedy za
dvacet let, jak se nyní předpokládá,
ale možná až za třicet roků. Není
tedy divu, že ochránci životního prostředí
s „balením“ ledových ploch
do fólií většinou nesouhlasí. Fóliová
procedura je sice zajímavá, ale podstatu
problému nijak neřeší. Stále se
zrychlující tempo tání ledovců je problémem
globálního rozsahu a je jedním
z nejhmatatelnějších důsledků
klimatických změn. Ještě kolem roku
1800 měly alpské ledovce rozlohu
1800 km2. V roce 2000 to bylo už jen
1050 km2. V nejbližších desetiletích
podle vědců z univerzity v Curychu
ve Švýcarsku zmizí až 70 procent
ledovců. Jelikož od zprávy z roku
2005 se média o osudu „zabaleného“
ledovce nezmiňují, zdá se, že technologie
příliš úspěšná není.