Nevyhraněná evropská energetická politika opět ukázala v prvních hodinách letošního roku svou rozporuplnost. I když Evropská unie slovně útočí na ruskou anexi Krymu a na ekonomické poškozování Ukrajiny, ve skutečnosti svou závislostí na energetických dodávkách podporuje Rusko, odkud pochází zhruba třetina dodávek zemního plynu v regionu. První vlaštovkou tolik potřebného trendu snížit energetickou závislost Evropy na Rusku je zahájení provozu nového ropovodu z Ázerbájdžánu. Díky Jižnímu koridoru, který podporuje EU a také USA, se pomalu začíná s diverzifikací dodávek energie. Plyn z naleziště Shah Deniz v Kaspickém moři (společnost BP vlastní 28,8 %) začal proudit do Itálie, Řecka a Bulharska poslední den roku 2020, uvedly ve společném prohlášení BP a ázerbájdžánská státní energetická společnost Socar. Jižní koridor, jehož výstavba si vyžádala 33 miliard dolarů a trvala sedm let, je dlouhý 3 500 km. Zahrnuje pole Shah Deniz v Kaspickém moři a vede přes Gruzii a Turecko. Segmentem koridoru je plynovod Transadriatic Pipeline (TAP) o délce 878 km. Ázerbájdžán dodá v příštím čtvrtstoletí každý rok do Evropy 10 miliard kubických metrů plynu, z toho 8 miliard bude směřovat do Itálie a po jedné miliardě do Řecka a Bulharska. Shah Deniz, což znamená král moře, je největší ložisko zemního plynu v zemi, které podle odhadů společnosti BP obsahuje asi bilion kubických metrů paliva a 2 miliardy barelů kondenzátu. Ázerbájdžán počítá s rozšířením těžby v Kaspickém moři a plánuje tak v budoucnu dodávat plyn také do dalších zemí v Evropě. Analytici tvrdí, že ázerbájdžánský plyn představuje určitou hrozbu pro podíl Moskvy na trhu s plynem na kontinentu, ale je nepravděpodobné, že by změnil dominantní postavení Ruska jako dodavatele. Rusko naopak plánuje zvýšit vývoz zemního plynu do Evropy, včetně Turecka. Moskva v poslední době zvýšila úsilí o dokončení svého podmořského plynovodu Nord Stream 2 do Německa, což je projekt, který se před rokem zastavil kvůli sankcím USA. Washington se ostře postavil proti tomuto zvyšování závislosti na Rusku právě s ohledem na ohrožení bezpečnosti spojenců NATO v Evropě. Jak jsme však psali již v minulém vydání TT, dostavba se i přes úsilí Spojených států nakonec znovu rozeběhla. SOCAR (Státní ropná společnost Ázerbájdžánské republiky) dále oznámila, že podepsala dlouhodobou smlouvu s Běloruskou ropnou společností na dodávku ropy do této země. Bělorusko se v posledních letech s ruskými představiteli občas potýkalo s dodávkami ropy, které byly po celá desetiletí dodávány se značnou slevou. Ázerbájdžán již dodává plyn do Turecka a jeho cílem je dodávat na evropské trhy s plynem 10 miliard kubických metrů plynu ročně.
Srbsko chytračí Dokladem nejednotné energetické politiky EU je nejen Německem prosazovaný plynovod Nord Stream 2, ale i postoj Srbska. Ačkoliv oficiálně tato země usiluje o vstup do Evropské unie, koketuje s Moskvou a vzpírá se výzvám ke snížení závislosti na dodávkách energie z Ruska. Srbský prezident Aleksandar Vučić se 1. ledna zúčastnil slavnostního otevření 400 km dlouhého úseku plynovodu Turkish Stream s tím, že Srbsko díky novým ruským dodávkám energie „zbohatlo“. „Srbsku se podařilo s pomocí našich ruských přátel a partnerů zajistit dodávky plynu, je to důležitý a skvělý den pro naši zemi,“ uvedl Vučić. Srbsko dosud dostávalo ruský plyn přes Maďarsko a Ukrajinu. Ale společně s pokusy Moskvy obejít ukrajinské plynovody do zbytku Evropy hledalo alternativní zásobovací trasy. Stejně jako téměř dokončený plynovod Nord Stream 2, který má zdvojnásobit dodávky ruského plynu do Německa, byl turecký ropovod ohrožován americkými sankcemi vůči společnostem zapojeným do projektu. Srbsko je na ruských dodávkách energie téměř úplně závislé. Washington proto na tuto zemi naléhal, aby diverzifikovala své dodávky a využívání energie. Avšak přestože prezident Vučić v rámci návštěvy ve Washingtonu podepsal závazek snížit srbskou energetickou závislost na Rusku, ve skutečnosti svůj slib neplní. A ačkoli Srbsko formálně usiluje o členství v EU, posiluje své politické, ekonomické a vojenské vazby s tradičním spojencem Ruskem a s Čínou. Dodávky plynu jsou jedním z hlavních způsobů Moskvy, jak vyvíjet politický tlak a vliv na některé méně rozvinuté země, včetně Srbska. /ks/