Teplárenské firmy tvrdí, že kvůli zvyšování energetické účinnosti budou muset zdražit. Problém přenášejí na výrobce tepelných izolací. K této problematice se pro TT vyjádřila tajemnice Asociace výrobců minerální izolace Ing. arch. Marcela Kubů: Evropská komise chce do roku 2030 zvýšit energetickou účinnost o 30 %, a tím i nadále snižovat závislost na dovozu fosilních paliv z nestabilních zemí. Už v roce 2006 Evropská komise v Akčním plánu pro energetickou účinnost stanovila cíl do roku 2020, v němž míří ke zvýšení energetických úspor o 20 % oproti roku 1990. Nový, vyšší cíl do roku 2030 by tedy neměl nikoho překvapit. Znepokojené jsou jen některé firmy a zájmové skupiny, jež se prodejem energie živí. Mezi největší odpůrce této strategie patří v Česku teplárenské firmy. Teplárenské sdružení ve svém nedávném vyjádření vyhrožuje, že kvůli povinnému cíli budou muset teplárny zdražit energii a snaží se problém se svou neschopností být efektivní přenést na někoho jiného. Jako největšího nepřítele zřejmě vnímají výrobce tepelných izolací. Tím ale v podstatě říkají, že naše materiály fungují, pomáhají snižovat energetickou náročnost budov i průmyslu. To se jim nelíbí, protože jejich zájem je dlouhodobě jiný než je spořit energii. Místo toho, aby tyto firmy sledovaly aktuální trendy a nabízely svým odběratelů tzv. chytré služby (kupř. poradenství nebo zvyšování účinnosti výroby a přenosu tepla), mrhají čas na obhajobu zdražení svých již takhle předražených služeb. Níz kopří jmovým domácnostem bude hrozit energetická chudoba Podle Teplárenského sdružení budou mít energetické úspory negativní dopad na všechny obyvatele EU28, ale nejvíce budou ohroženy chudé domácnosti. Právě nízkopříjmovým domácnostem může v budoucnu výrazně pomoci, pokud v minulosti investovaly do rekonstrukce své nemovitosti s cílem snížit její energetickou náročnost. Tímto způsobem lze i v delším horizontu udržet výdaje za energii na nízké úrovni. Na energetické úspory nemáme peníz e Energetické firmy musí nakupovat emisní povolenky, jak vyžadují pravidla EU. Teplárenské firmy si pod pohrůžkou zdražování vylobbovaly část povolenek zdarma, a tím zase vyzrály nad obyvateli: výnosy z emisních povolenek jdou právě do programů podporujících energetické úspory. Energetické úspory v budovách budou v ČR do roku 2020 financovány ze 2/3 z evropských fondů, z 1/3 z výnosů emisních povolenek. Dotace jsou v případě veřejných budov v průměru 50%. U rezidenčního bydlení se podpora pohybuje v rozmezí 25–40 % z celkových nákladů. Velkou část si tak vlastníci nemovitostí musí zaplatit sami, což teplárny považují za problém a polemizují o tom, že investici do zateplení si mohou dovolit jen bohatí. Programy na podporu snižování energetické náročnosti patří ale dlouhodobě k nejoblíbenějším a nejméně problematickým. Nová zelená úsporám začala s podporou rodinných domů. To se může na první dojem jevit tak, že stát pomáhá těm bohatým. Jenže právě rodinné domy, které aktuálně představují polovinu všech nezateplených bytových jednotek, si zasluhují v tomto ohledu nejvyšší pozornost. Zelená úsporám v letech 2010– 2012 rozdělila finanční prostředky rovným dílem mezi rodinné a bytové domy. Energetická náročnost výrobců tepelných izolací a nakládání s odpady ze zatepl ování Teplárenské sdružení upozornilo také na to, že zvyšování energetické účinnosti povede ke zvyšování spotřeby energie firmami vyrábějícími izolační materiály a je tedy sporné, jestli vůbec nějakou energii ušetříme. Teplárny se ve svém vyjádření ani nesnaží tento mýtus nějak obhájit. Domnívají se pouze, že výroba tepelných izolací je energeticky náročná. Výroba stavebních materiálů má obecně dopad na životní prostředí, ale díky mezinárodně uznávané metodě posuzování životního cyklu (LCA) může být ekologický dopad přesně určen. Tepelné izolace se od většiny ostatních stavebních materiálů odlišují především jejich přínosem během celého provozu budovy – tj. snižováním spotřeby energie a produkce emisí a souvisejícími jak environmentálními, tak ekonomickými úsporami. Na základě údajů poskytnutých evropskými výrobci minerální izolace byla vyhodnocena environmentální návratnost zateplení. Ukázalo se, že v naprosté většině případů se energie vložená do výroby izolace vrátí do několika měsíců. Záleží na energetické náročnosti domu, na typu a množství izolace, ale také na způsobu vytápění. V žádném případě se nemůžeme bavit o tom, že se nám energie vložená do výroby izolací nikdy nevrátí, když životnost tepelných izolací je předpokládána 40 a více let. Naopak v běžných případech se vložená energie vrátí řádově několikasetkrát. Čeští výrobci izolací operace s materiály zvl ádají Zástupce tepláren dramaticky upozornil i na problém nakládání s odpady, který opětovně zacílil na výrobce stavebních izolací. Recyklace a nakládání s odpady je nejméně rozpracovaná fáze cyklu pro všechny stavební výrobky. Výrobci minerální izolace využívají veškerý odpad z výroby, možné je i opětné použití izolačního materiálu při přestavbách. Systém zpětného odběru po instalaci funguje v zahraničí a čeští výrobci jsou na tento způsob znovuvyužití připraveni. Problém nastává u demoliční sutě, kdy se ostatní materiály míchají s minerální izolací a je obtížné jednotlivé materiály separovat. Nedá se však říci, že to je pouze starost výrobců stavební izolace. Jedná se o problém stavebních kompozitů obecně. Řešením je modernizace odpadové legislativy tak, aby se vyplatilo stavební odpad třídit a recyklovat, namísto jej skládkovat. Tento trend výrobci izolací plně podporují.
