Antarktida, přestože jako pevnina má obrovskou rozlohu 12 272 800 km2, svým drsným podnebím zatím nikoho nenalákala k trvalému pobytu. Teploty ve vnitrozemí se v zimě (červenec) pohybují průměrně od −40 °C do −70 °C, extrémy dosahují i −90 °C, v létě (leden) kolísají mezi −10 °C a −40 °C, i když naměřeny byly i krátkodobé plusové hodnoty, z nichž tu nejvyšší – 17,8 °C – zaznamenala loni v březnu automatická měřicí stanice naší brněnské expedice Masarykovy univerzity. Jedinými lidskými obyvateli tohoto kontinentu jsou tak tedy jen vědci z různých zemí, kteří tu pracují na svých projektech. Při své činnosti se musí samozřejmě něčím živit. Jejich běžné zásobování dnes už nečiní větších problémů. Ale i u badatelů se postupně prosazují současné požadavky na zdravý životní styl, včetně uplatnění čerstvých rostlin, ovoce a zeleniny s množstvím vitamínů a zdraví prospěšných látek. Sice i na Antarktidě byli objeveni zástupci rostlinné říše, dokonce i tři druhy kvetoucích rostlin, ale jinak už jen mechy a lišejníky, místy řasy a houby. K využití pro dnešní zdravou stravu je to nesmírně málo. Ta by měla být nutričně vyvážená a obsahovat všechny živiny, a to i z rostlinné říše, které tělo ve formě energie a tedy kalorií potřebuje pro svůj růst. Nic by už dnes nemělo bránit tomu, aby se tento požadavek mohl splnit i na Antarktidě a k jídelníčku by i tady mohla patřit vždy čerstvá zelenina. První krok k tomu uskutečnili Číňané ve své stanici Great Wall na ostrově krále Jiřího. Po přípravě v Šanghaji a vyřešení všech technických otázek, včetně užití akrylového skla pro zachycení UV záření na zasklení stavby, tu sestavili na ploše 50 m2 skleník, z jehož produkce každý den přicházejí na stůl čerstvá rajčata, salát i další zelenina a bylinky. V množství kolem 60 kg za měsíc tu dozrává za teploty až 30 °C, při vytápění, které tak jako tak zajišťuje topení pro celou stanici. Osvětlení je přirozené, jen během zimních měsíců, kdy slunce je k dispozici jen hodinu či dvě, se používají LED žárovky. Teplotu a vlhkost ve skleníku, zrovna tak jako urychlování fotosyntézy rostlin doplňováním ovzduší CO2, je možné přes senzory a kamery řídit i dálkově z centra v Šanghaji. Z valné části se tak vlastní čerstvou produkcí dá nahradit doprava odpovídajícího sortimentu zmražených potravin vrtulníkem z Punta Arenas v Chile. Celá stavba čínského skleníku je dílem vlastních konstruktérů i vlastního vybavení. Jen speciální akrylová skla pocházejí z Německa. Snad i to dalo impuls pro obdobnou stavbu „skleníku“, řešeného v projektu EU „Eden-ISS“ pro využití prioritně na kosmické stanici ISS a u dalších kosmických misí, ale s testováním v Antarktidě, právě Německu. Tentokrát jde ale o konstrukčně odlišné provedení v samostatném kontejneru bez okenních tabulí. Tady by nakonec mohly být pro řešitele úkolu určitým vzorem i podobně uzavřené „skleníky“, s nimiž přichází v poslední době i americké námořnictvo pro vybavení svých atomových ponorek. Ty dnes mohou zůstat pod vodou po celé měsíce a i tady přijde vhod čerstvá zelenina, která nejen že přispívá ke kvalitnějšímu jídelníčku, ale zároveň zlepšuje i psychiku posádky. Ale zpět k projektu EU. Jeho řešení počalo už v roce 2015 a za podpory 4,5 mil. euro potrvá až do roku 2019. Hlavním řešitelem úkolu v rámci mezinárodní spolupráce je Německé centrum pro letectví a kosmonautiku DLR. K jeho partnerům patří holandská University and Research, německý Airbus Defense and Space, rakouský Liquifer Systems Group, kanadská University of Guelph, švédská Heliospectra, irský Limerick Institute of Technology, americká University of Florida a z Itálie hned celá řada společností Enginsoft, Thales Alenia Space, AeroCosmos, Telespazio a National Research Council. Prozatímní výsledek úkolu, šestimetrový „skleníkový“ kontejner, představilo DLR letos v červenci v Brémách i veřejnosti. Kontejner zůstává ještě pár měsíců v Německu, ke konci roku se už ale stěhuje na Antarktidu k výzkumné stanici Neumayer III Institutu Alfreda Wegenera, kde v antarktickém létě pracuje na padesát badatelů. Tady by měl kontejner plnit už své úkoly při zásobování polárníků čerstvou zeleninou a z části i ovocem (jahody) s ověřením funkce pro pozdější aplikace za podobně odloučených podmínek při kosmických expedicích. Na ISS experimentální zařízení pro pěstování rostlin sice také již existují, jde tu ale jen o malé boxy bez valného praktického výsledku. Cílem projektu „Eden- ISS“ je však právě reálná nabídka čerstvých produktů pro běžnou okamžitou spotřebu. Tomu odpovídá i způsob pěstování rostlin zčásti už známou metodou hydroponie a zčásti i ještě rychlejší metodou aeroponie, kde kořeny rostlin, zavěšené ve vzduchu, jsou postřikovány mlhou živného roztoku. Ve formě mikrokapiček se tak dostává ke kořenům nejen živný roztok, ale i dostatek kyslíku. Aeroponii lze využít pro pěstování rostlin po dobu celého cyklu vývoje a vynikajících výsledků se dosáhne i při množení klonů. Výhodou obou těchto systémů je i vyšší nutriční hodnota plodin, protože řízené dodávání látek prostřednictvím živných roztoků zvyšuje v zelenině obsah vitamínů, minerálů a obecně pro organismus vítaných složek. Osvětlení v kontejneru v době představující den trvá 16 hodin a většinou se volí z kombinace modrého, červeného a bílého světla, po noční dobu osmi hodin je beze světla. Osvitový systém LED je možné ovládat i přes počítač. Volbou optimální teploty, osvětlení a složení živných roztoků lze dosáhnout u rostlin rychlejšího růstu oproti jejich přirozenému prostředí. Vzhledem k tomu, že rostliny nepřicházejí při pěstování do styku s půdou, minimalizuje se i riziko napadení rostlin plísněmi a dalšími mikroorganismy, které v půdě žijí. Díky neexistenci škůdců, neboť rostliny jsou pěstovány prakticky ve sterilním prostředí, není třeba v hydroponických systémech pěstované produkty ošetřovat ani chemicky, takže v rostlinách nejsou ani zbytky různých pesticidů a jiných obdobných přípravků. /jš/
