Z dopisu čtenáře: O regulaci vodních turbín

Po vyslechnutí dalšího dílu ve vysílání Českého rozhlasu 2 s názvem „Myšlénkování“ na téma kvalita mi nedalo a musel jsem napsat následující věty: tak, jak to řekl jistý pan Dudák, který viděl regulátor vyrobený v první polovině 20. století musím spolu s ním prohlásit: „To je ale kvalita“. Co se týká regulace měli naši předci možná výhodu, že počítačová technika byla ještě nedostupná, a proto dokonale rozvinuli analog. Do regulace vodních turbín, ostatně jako do celé společnosti, pronikla výpočetní technika, „pokrok“ nezastavíš. Dosavadní regulace byla analogová – spojitá. Jenže počítač pracuje nespojitě. Zpracovává informace ve vzorkovacích okamžicích. To znamená, že mimo časové okamžiky vzorkování není funkce definována, tedy regulovaná veličina není vůbec sledována a regulátor nepřestavuje akční veličinu, takže řízení je skryto, utajeno, diskrétní. Otázka zní, jakou vzorkovací frekvenci zvolit, jak dlouho může být turbína bez sledování? Upozorňuji, že turbína není „zaoceánská loď“, ale velice rychlá soustava, a to je kámen úrazu. Na tuto problematiku jsou tři pohledy - zákazníka, dodavatele strojní části a dodavatele elektročásti, protože poslední roky se stává, že zákazník nemá jednoho slučujícího dodavatele. Zákazník: „Chci co nejlevnější zařízení. Budu provozovat turbínu na určitý výkon, víc mě nezajímá.“ Elektrikář: „Tak to nám stačí vzorkování dlouhé, síť turbínu udrží.“ Delší čas vzorkování umožní použít méně výkonný počítač i jednodušší program. Tedy levné zařízení. Za nějaký rok jim nabídneme novější verzi a bude vyděláno. Peníze se musí točit, zní požadavek doby. Strojař: „Pokud není znalý problémů regulace, nic netuší. Pokud zná problém, zjistí, že turbína je od regulace namáhána cyklicky. Frekvence je dána periodou vzorkování, amplituda je dána změnou, kterou umožnila právě ta doba spánku. Vydrží zařízení konstruované na statické zatížení dynamiku? Jedná se o jev, který doposud s analogovou regulací turbínář neznal. Chybou není počítač, ale jeho využití. Turbíny uvedené takto do provozu předvádí doposud nečekané jevy. U Kaplanových turbín dochází k rozvázání vazby a tedy ke kavitaci, regulace spotřebovává více energie. Regulátor díky dlouhé periodě nezaznamená změnu parametrů a tak dochází i k výpadku soustrojí atd. Pokud takto ošetřím turbíny do výkonu několika MW, může se jednat jen o problém jednotlivých majitelů. Budeme-li takto modernizovat větší soustrojí nebo bude-li takto pracovat více soustrojí v jedné síti, obávám se nejen výpadků turbín, ale i rozpadu celých sítí. Spojíme-li tuto situaci s nedostatečnou rozvodnou sítí, kdy nám hrozí rozpad při každém větším zafoukání a nuceném přenosu energie z německých větrných elektráren, jde mi mráz po zádech. Heslo trvale udržitelného rozvoje zní: „Zhyň brzy spotřebiči, ať tě mohu nahradit řadou dalších výrobků.“ A tak se ptám: Nezhyne mezi tím spotřebitel? Karel Šváb