Podnikatelé podle HK ČR čelí příliš vysokému zatížení práce a nepředvídatelnosti vývoje podnikatelského prostředí, které snižují jejich konkurenceschopnost. Její prezident Vladimír Dlouhý nemusel apelovat anonymně a na dálku. Přímo v sále si názory členů Komory mohli vyslechnout také prezident republiky, premiér, dva vicepremiéři, ministr, šéfové podnikatelských, zaměstnavatelských a zaměstnaneckých svazů a další činitelé. Vladimír Dlouhý poskytl na toto téma rozhovor pro TT. Je situace opravdu tak složitá? Nakolik pomůže k jejímu řešení nový akční plán Hospodářské komory České republiky? Věřím, že do značné míry pomůže. Hospodářská komora ČR není exekutivní instituce. Některé problémy však můžeme adresně pojmenovat a příslušným orgánům a jejich představitelům je doporučit k urychlenému řešení. Velké, lidsky i kapitálově vybavené firmy si s řadou nahromaděných složitostí určitě poradí. Podívejme se na to ale z pozice managementu malých a středních firem. Ty musí složitě bojovat nejenom o dobrou pozici na trhu, ale nezřídka o holé přežití. Musí se mimo jiné vyrovnat s vysokými cenami výrobních vstupů a energií. Také na ně dopadají důsledky stále vyšší ceny lidské práce. A namísto zjednodušování byrokratických procedur se při podnikání musí potýkat s řadou nových administrativních překážek. Masa nejrůznějších vyhlášek a směrnic (ať už domácích nebo unijních) nabobtnává. Některé už ani ve chvatu každodenních úkolů a povinností nezaregistrují. Jejich neplnění však úřady tvrdě sankcionují. Nemálo podnikatelů už také bylo obviněno z nečestného jednání, dokonce čelilo i korupčnímu podezření, které se ve finále neprokázalo. Nemáme nic proti novým, smysluplným a potřebným normám. Nic proti racionalizaci pravidel. Proti přísné, ale objektivní kontrole podnikatelského prostředí. Kabinet a resorty by však měly seriózně posoudit nezbytnost už existujících a posléze redukovat řadu zbytečných (nezřídka si i protiřečících) směrnic a výnosů, nejrůznějších svodek a hlášení. Na sněmu jsme nejbolavější problémy shrnuli v desateru pro zlepšení podnikatelského prostředí v zemi pod názvem Deset kroků na cestě k prosperitě. Věřím, že společným úsilím všech subjektů, které budou participovat na jejich řešení, se etika i exaktní výsledky podnikání v této zemi zlepší. Na citovaném sněmu jste mj. kritizoval politiky za „promarněné období makroekonomického růstu, které nebylo využito ke klíčovým reformám“. Co jste měl na mysli konkrétně? V půli minulé dekády ČR překonala některá rezidua rozsáhlého mnohastrukturálního privatizačního procesu v 90. letech. Vstoupili jsme do Evropské unie. Tempo a objemy růstu naší ekonomiky byly impozantní. Celospolečenské a ruku v ruce s ním i podnikatelské klima nastolilo přímo ideální podmínky nejenom ke snižování státního dluhu, ale i k tvorbě rezerv pro případná léta hubená. Nestalo se tak. Zároveň dozrál čas pro moderní penzijní a zdravotnickou reformu. Pro optimalizaci stávajících forem kooperace vědy a výzkumu s výrobní sférou. Pro tolik potřebnou školskou reformu atd. Kdy jindy tyto složité, věcně i finančně náročné otázky začít řešit, než právě v období hospodářského růstu a prosperity? Bohužel, podařilo se to jen u některých z nich. Dlouhodobě platná penzijní reforma nám třeba schází. Problémy s financováním našeho zdravotnictví a školství přetrvávají dodnes. Dotkl jste se kooperace vědy a výzkumu s výrobní praxí. Když jste v 90. letech nastupoval do funkce ministra průmyslu, mj. jste si stanovil úkol přispět k transformaci tehdejší surovinově a energeticky náročné české ekonomiky v moderní high-tech hospodářství. Nakolik se vaše přání naplnilo? Směřujeme k této metě aspoň dnes? Hospodářská komora není ministerský resort a ani jiný exekutivní subjekt, jenž by mohl exaktními řídicími kroky a opatřeními přispět k okamžité optimalizaci vztahů vědecko-výzkumné a výrobní fronty. Je to nanejvýš potřebné a my, představitelé Hospodářské komory ČR, tomu snažíme maximálně napomoci. Jedná se však o složitý problém, který se navíc po léta neřeší pouze u nás, ale i v jiných vyspělých státech, členské země EU28 nevyjímaje. Spektrum konkrétních aktuálních otázek je široké. Z pohledu kapitánů vědy a průmyslu proto záleží na jejich připravenosti a schopnosti vést smysluplný a cílevědomý dialog. Obě strany mají po ruce řadu nástrojů, jak náročný proces transferu a aplikace nejnovějších výsledků vědecko-výzkumných aktivit zvládnout. Jak v badatelské sféře, tak ve výrobní a řídicí praxi. Nejenom z našeho pohledu: vazba věda-výzkum-výroba musí být dynamická v obou směrech. Jako HK ČR můžeme k tomuto dialogu přispět řadou cenných poznatků a zkušeností, jež jsme v poslední době získali, kupř. u našich partnerů v Rakousku, ve Finsku nebo v severní Itálii. Je cenné, že v ČR se v poslední době daří hned několika perspektivním vědeckým oborům s dobrými výrobními i exportními předpoklady: nanotechnologiím, biotechnologiím, materiálovému inženýrství, některým oborům farmakologie, zdravotnické techniky apod. Máme spoustu chytrých lidí, jak ve výzkumných ústavech, tak v podnicích. Naše politické i ekonomické poměry jsou v nynější etapě hospodářského růstu stabilní. Dobře funguje i bankovní sféra. Takže v ČR existují základní předpoklady, abychom pokročili směrem k vyspělejší high-tech ekonomice. I když si přitom uvědomujeme a plně respektujeme některé objektivní limity republiky, kupř. počet obyvatel, rozsah domácího trhu podobně. Vy jste se vyslovil rovněž za koncept inteligentní specializace. Lze jej uplatnit prizmatem vzpomenutých malých a středních firem? Za jeden z prvořadých úkolů HK ČR považuji vtáhnout v nejlepším smyslu onoho slova právě tyto podnikatelské subjekty do těsné a oboustranně prospěšné kooperace s tuzemskou vědecko-výzkumnou bází. My potřebujeme, aby se s podporou vědy proměnily v dynamické subjekty, jež se specializují na produkci technicky i provozně špičkových produktů, na vysoce kvalitní služby. Jednou větou, aby o citovaném imperativu high-tech nejenom přemýšlely, ale aby jej krok za krok cílevědomě a specializovaně naplňovaly. A to jak směrem k domácím odběratelům, tak na export. Není to tak dávno, co právě z tribuny HK ČR zaznívala velká kritika na adresu nízké podpory exportu domácích firem. Platí ještě stále? Řada věcí se v posledních měsících mění k lepšímu. Do podpory českého exportu se zapojili jak vrcholní politici a státní orgány, tak česká diplomacie. Na druhé straně nelze nevidět ani zatím nekončící diskuse okolo postavení a aktuálních úkolů ČEB, EGAP, CzechInvestu a mnoha dalších důležitých institucí. Právě ony by měly aktivně podporovat české exportéry. A to jak na tradičních odbytištích, tak (a to především) na nových a zatím ještě málo prozkoumaných trzích. Pokud nad některými jejich úkoly a kompetencemi otazníky přetrvávají, pak se seriózně zamysleme, zda namísto nich nevytvořit nové a efektivněji fungující subjekty a nástroje. A řešení, pro něž se ve finále rozhodneme, maximálně podpořme, aby mohla zdárně a dlouhodobě působit ku prospěchu české ekonomiky. Kritika je správná věc. Když pomáhá rozpoznávat podstatu problémů a smysluplně je řešit. Váš poslední sněm termínově souzněl s přijetím dvou významných dokumentů na úrovni vlády ČR – konkrétně Aktualizované Státní energetické koncepce a nejnověji Národního akčního plánu ČR pro jadernou energetiku. Proč jste je podpořili? Prioritou jsou bezpečné a spolehlivé dodávky elektřiny pro české firmy a občany, které takto budou zaručeny. Navíc, Česká republika musí zůstat nezávislá na dodávkách elektřiny ze zahraničí i po roce 2035. Co se týká jádra, výroba energie v jaderných elektrárnách je nejenom ekonomická, ale také značně ekologická. Pomáhá naplňovat cíle nízkoemisní energetiky EU v zemi, kde nejsou ideální podmínky pro masivní rozvoj nefosilních zdrojů. Samozřejmě, řada otázek přetrvává: jak naložíme s limity na těžbu hnědého uhlí? Co si počít s dotacemi na nefosilní zdroje? Jak zabezpečit financování výstavby nových jaderných bloků aj. Rozsáhlá podpora nefosilních zdrojů v ČR v minulém období mj. způsobila, že v tuto chvíli není ekonomicky návratné stavět jakýkoliv nový zdroj. Přitom způsobů podpory je mnoho, a to i takových, které by nijak nezatížily peněženku českého občana. Dr. Bronislav Sowa, CSc.
