Situace, do níž vmanévrovali
politici a akademická obec této
země vysoké školství, je dle jejich
názoru řešitelná zavedením školného.
Důsledky tohoto kroku, který
je v kontextu celkové situace
vysokého školství až neuvěřitelně
zjednodušující a zavádějící,
budou dramatické. Určitě neubude
vysokých škol, jež za peníze
prodají titul politikům a mafii. To
je mimochodem faktor znevažující
český vzdělávací systém tak silného
kalibru, že nás odsouvá až
někam za rozvojové země.
Posledních 20 let nám umožnilo
volně cestovat a dokonce
i nacházet možnosti spolupráce
s kolegy v zahraničí, ale politika
netolerance a věčné oponentury
k EU vytvořila ve společnosti
dojem, že jsme se otevřeli světu,
ale nepotřebujeme jej. To ale
není pravda. Jen ti vysokoškolští
a vědečtí odborníci, kteří se skutečně
podílejí na práci a programech
se světově proslulými vysokými
školami, vědí jak hrozný je
to omyl. A omyly, jak známo, se
kupí. Můžeme začít třeba zavedením
bakalářského studia, které ve
svém důsledku neprodukuje ani
inženýry ani středoškolské techniky
se znalostí praxe.
Dalším prohřeškem proti vysokému
školství byl předpoklad,
že převezme aplikovaný výzkum
a vývoj po oborových výzkumných
ústavech, jež byly zrušeny jako
součásti starých struktur řízení,
aniž se někdo jen pokusil využít
jejich potenciálu k práci.
Laciná vidina úplné nezávislosti
nových majitelů podniků na společných
programech se dnes obrací
proti nim. Vysoké školství nebylo
ani personálně ani vybavením
připraveno na tak nezvyklou úlohu
a legislativa tomu nepomohla. Spíše
naopak.
Vytvářet dnes něco na způsob
Fraunhoferových institutů v ČR je
iluze a konstatování faktu, že v podpoře
výzkumu a vývoje se nacházíme
v roce 2010 v bodě 0, a bodem
0 můžeme skončit. Nechali jsme
průmysl na holičkách. Zahraniční
investoři (představa, že se bez
nich obejdeme je už úplně směšná)
nenacházejí dnes v ČR ani vhodné
prostředí k vývoji, ani vzdělané
absolventy. Výjimky samozřejmě
existují, ale převážně v počítačovém
prostředí.
Není žádným tajemstvím, že
v naší zemi se ujala praxe ožebračování
mladých absolventů vysokých
škol, především lékařských
fakult. Něco takového bychom
jistě odsoudili v komunistické
Číně, zde nás nechává chladným.
Ale ta praxe se vrátí, stejně jako
se vrací do technických oborů
slabá propojenost studia s praxí.
Mladí lidé a jejich rodiče budou
vyžadovat za své peníze kvalitní
vzdělání a možnost rychlého
splácení půjček. Budou jistě nyní
velmi pečlivě zvažovat, komu se
upíší pro budoucnost. A nechat se
vydírat prací na 0,2 úvazku? Vedlejší
efekty, jako korupce, nechme
stranou.
U vědomí těchto souvislostí je
prostě nutné konstatovat, že zavedení
školného jako prvního kroku
k nápravě poměrů na vysokých
školách je spíše aktem bezradnosti,
než zralosti. A vůči budoucí
generaci je to hazard toho nejvyššího
kalibru. Jeden z dalších,
které nás dovedly až k obrovskému
zadlužení.
Jan Baltus