Vzdělání jen za peníze ve společnosti, jež si vzdělání necení

Situace, do níž vmanévrovali politici a akademická obec této země vysoké školství, je dle jejich názoru řešitelná zavedením školného. Důsledky tohoto kroku, který je v kontextu celkové situace vysokého školství až neuvěřitelně zjednodušující a zavádějící, budou dramatické. Určitě neubude vysokých škol, jež za peníze prodají titul politikům a mafii. To je mimochodem faktor znevažující český vzdělávací systém tak silného kalibru, že nás odsouvá až někam za rozvojové země. Posledních 20 let nám umožnilo volně cestovat a dokonce i nacházet možnosti spolupráce s kolegy v zahraničí, ale politika netolerance a věčné oponentury k EU vytvořila ve společnosti dojem, že jsme se otevřeli světu, ale nepotřebujeme jej. To ale není pravda. Jen ti vysokoškolští a vědečtí odborníci, kteří se skutečně podílejí na práci a programech se světově proslulými vysokými školami, vědí jak hrozný je to omyl. A omyly, jak známo, se kupí. Můžeme začít třeba zavedením bakalářského studia, které ve svém důsledku neprodukuje ani inženýry ani středoškolské techniky se znalostí praxe. Dalším prohřeškem proti vysokému školství byl předpoklad, že převezme aplikovaný výzkum a vývoj po oborových výzkumných ústavech, jež byly zrušeny jako součásti starých struktur řízení, aniž se někdo jen pokusil využít jejich potenciálu k práci. Laciná vidina úplné nezávislosti nových majitelů podniků na společných programech se dnes obrací proti nim. Vysoké školství nebylo ani personálně ani vybavením připraveno na tak nezvyklou úlohu a legislativa tomu nepomohla. Spíše naopak. Vytvářet dnes něco na způsob Fraunhoferových institutů v ČR je iluze a konstatování faktu, že v podpoře výzkumu a vývoje se nacházíme v roce 2010 v bodě 0, a bodem 0 můžeme skončit. Nechali jsme průmysl na holičkách. Zahraniční investoři (představa, že se bez nich obejdeme je už úplně směšná) nenacházejí dnes v ČR ani vhodné prostředí k vývoji, ani vzdělané absolventy. Výjimky samozřejmě existují, ale převážně v počítačovém prostředí. Není žádným tajemstvím, že v naší zemi se ujala praxe ožebračování mladých absolventů vysokých škol, především lékařských fakult. Něco takového bychom jistě odsoudili v komunistické Číně, zde nás nechává chladným. Ale ta praxe se vrátí, stejně jako se vrací do technických oborů slabá propojenost studia s praxí. Mladí lidé a jejich rodiče budou vyžadovat za své peníze kvalitní vzdělání a možnost rychlého splácení půjček. Budou jistě nyní velmi pečlivě zvažovat, komu se upíší pro budoucnost. A nechat se vydírat prací na 0,2 úvazku? Vedlejší efekty, jako korupce, nechme stranou. U vědomí těchto souvislostí je prostě nutné konstatovat, že zavedení školného jako prvního kroku k nápravě poměrů na vysokých školách je spíše aktem bezradnosti, než zralosti. A vůči budoucí generaci je to hazard toho nejvyššího kalibru. Jeden z dalších, které nás dovedly až k obrovskému zadlužení. Jan Baltus