Největší současný světový
vědeckotechnický projekt ITER
– Mezinárodní termonukleární
experimentální reaktor (International
Thermonuclear Experimental
Reactor) se začal letos stavět v jihofrancouzském
Cadarache. Výstavba
potrvá 10 let, plánované náklady
na projekt jsou 10 mld. eur,
polovinu hradí EU. Experimenty
by měly zabrat nejméně 20 let.
Projektu se účastní více jak polovina
obyvatel zeměkoule, neboť
partnery jsou Evropská unie, Rusko,
Čína, Japonsko, Jižní Korea,
Indie a USA. Austrálie – stát
s významnou fúzní tradicí – chybí.
Uvítal jsem možnost zeptat se po
důvodech absence člena Australian
ITER Forum Jaroslava Boušky.
Ing. Bouška emigroval do Austrálie
v roce 1984 se specializací leteckého
konstruktéra. V Austrálii pracoval
jako inženýr-konzultant významných
nadnárodních inženýrských
konstrukčních společností. Jeho
všestrannost dokumentuje, kromě
jiného, i několik zkoušek na australských
universitách ze společenských
věd - filosofie a psychologie!
Naposledy se v červnu zúčastnil 44.
letní školy fyziky plazmatu v anglickém
Culhamu, kde je instalován
největší tokamak na světě – evropský
JET.
? Pokud vím, tak jste plazmu,
natož fúzi na universitě nestudoval.
Co bylo onou výhybkou, která vás
nasměrovala k řízené termojaderné
syntéze?
Byla to zřejmě překvapující (alespoň
pro mě) zpráva ve večerních
novinách TV stanice SBS (Special
Broadcasting Service) Australia
29.6. 2005, že předchozí den bylo
odsouhlaseno místo (Cadarache ve
Francii) pro výstavbu 500MW fúzního
reaktoru ITER. Řekl jsem si, že
to je asi ta nejdůležitější zpráva co
jsem slyšel za posledních zhruba 40
let od doby intenzivního kosmického
výzkumu sovětských a amerických
vědců, inženýrů a letů kosmonautů
/astronautů v 60. letech minulého
století.
? Projektu ITER se účastní čtyři
asijské země. Čína, Japonsko, Indie
a Jižní Korea. Všechny potřebují
spolehlivý zdroj energie. Austrálie
má uhlí, má uran. Není dostatek
elektrárenského paliva důvodem,
proč politici v Austrálii nepovažují
za nutné se do projektu ITER
zapojit?
Tak nějak to asi skutečně bude, ale
situace se začíná v posledních několika
letech měnit. Je to zejména kvůli
rostoucím problémům týkajících se
celosvětové změny klimatu v důsledku
emisí, které vznikají při spalování
fosilních paliv. Australané si také začínají
uvědomovat, že vlastně propásli
důležitou etapu v energetice, a to etapu
jadernou. Začalo se již vážně diskutovat
o výstavbě první jaderné elektrárny
v příštích letech. V tradičním typu elektrárny
se počítá s uranovým palivem.
Proto je také zájem neopakovat chyby
minulosti a zapojit se včas, s ohledem
na potřebu energie v budoucnosti, do
výzkumu termojaderné fúze.
? Jaderný fyzik dr. Matthew Hole
z Australian National University
před loňským podpisem smlouvy
zakládající ITER organization
řekl, že Austrálie by měla být partnerem
ITER. Co si o tom myslíte?
Zcela souhlasím. Australští vědci
a inženýři si ovšem uvědomují, že je
nerealistické, aby se Austrálie zapojila
jako plný partner po bok stávajících
členů ITER projektu, ale chtěli
by být zapojeni alespoň jako přímo
spolupracující země.
? Pět australských universit, to
je 100 vědců a techniků, vytvořilo
Australian ITER Forum, které
vede dr. Hole. Jste členem Fora?
Jak je Forum úspěšné při jednání
s vládou, při lobbování za zapojení
do projektu ITER?
Ano, jsem členem Fora. Australská
vláda poslala své reprezentanty na
10/2006 Sydney workshop „Towards
an Australia involvement in ITER“,
a je v zásadě zapojení do projektu
ITER příznivě nakloněna. Forum
má svůj poměrně silný vliv na relevantní
australské vládní instituce a je
bráno vážně.
? Zúčastnil jste se workshopu
Towards an Australian involement
in ITER, které Forum pořádalo?
Ano, zúčastnil jsem se – třídenní
workshop byl velmi zajímavý
a užitečný. Přítomná byla řada předních
fúzních specialistů hlavně z EU,
ale i z Číny, Japonska, Indie a USA,
pracujících na ITER projektu.
? Čím by případně mohla Austrálie
přispět ke světovému fúznímu
programu, kupříkladu k projektu
ITER?
Myslím, že by to byla zejména
diagnostika pro ITER, materiálový
výzkum (University of Sydney,
Univerzity of Wevcastle), základní
výzkum ve fúzi, sběr/vyhodnocení
dat, dodávka speciálních materiálů
pro konstrukci ITER atp. Pokud
by snad někdo mel hlubší zájem
o zamyšleném zapojení Austrálie do
ITER a vývoje fúzní energie, Forum
pripravilo v srpnu 2007 souhrnný
dokument – A strategy for Australian
fusion science and engineering (/ftp.
ansto.gov.au/ainse/fusion/aust_fusion_
strategy_2007.pdf), který je nyní
předkládán k projednání a odsouhlasení
australské vládě.
? Původních 1,3 milionů australských
dolarů pro výzkum fúze narostlo
na 16 milionů. Proč?
Nejspíše zvyšující se podpora
vládních úřadů a dobrá finanční
situace země. Ta suma je ale zřejmě
ještě vyšší, alespoň ve zmíněném
strategickém dokumentu Fora je
uvedena suma 62,75 mil. australských
dolarů.
? V minulosti dala Austrálie
fúznímu světu skvělé osobnosti.
Australan Marcus Oliphant spolu
s Ernestem Ruthwerfordem a Paulem
Hartekem uskutečnili v Cavendish
Lab 1934 první fúzi na Zemi,
další Australan Peter Thonemann
v Clarendon Lab experimentoval
s toroidálními pinči v 50. letech.
Nezdá se vám, že nyní o fúzní Austrálii
příliš neslyšíme?
Snad se to brzy změní, alespoň
aktivity Fora tomu nasvědčují. Austrálie
si nyní nechce co se fúze týče
nechat „ujet vlak“, tak jak se to stalo
s jadernou energií v minulosti.
? Kdesi jsem četl, že „The ITER
will be a fusion reactor called tokamak,
originally designed in Russia
but pioneered in the west by Australia“.
Jak tomu mám rozumět?
To je trochu nejasné a zřejmě nepřesné.
Princip tokamaku byl vyvinut v 50.
letech v bývalém Sovětském svazu
fyziky Sacharovem a Tammem. Byla to
ale Velká Británie, která po skepticismu
na počátku 60. let změnila svůj postoj
a přispěla k širší propagaci principu tokamaku
pro fúzní reaktor. Myslím si, že na
„západě“ podporují ITER především EU
a Japonsko. V posledních letech se vážně
přidávají další země. Daleko více je třeba
podporovat IFMIF (International Fusion
Material Irradiation Facility) – projekt
pro testování materiálů. Zdržení v této
oblasti by bylo nepříjemné.
? V Evropě se občas objeví kritici
fúzního výzkumu. Jak je to v Austrálii?
Také se objeví, je to ale hlavně díky
nedostatečné informovanosti. Forum
se snaží pro fúzi dělat větší osvětu,
zdá se, že se to daří, i když podpora
z médií není zatím taková jakou by si
Forum přálo.
? Předpokládám, že fúzní informovanost
veřejnosti je podobná
jako v Česku. To je nic moc. Nebo
se mýlím?
Nemýlíte se, všeobecně je normální
populace stále dost zmatená – plete si
pojmy „fission“ (= štěpení) a „fusion“
(=slučování). Takže nějaký čas bude
ještě trvat, než lide přijdou fúzi „na
chuť“ a ocení její úžasný potenciál.
? V Praze jste navštívil výstavu
Fusion Expo. Jak na vás zapůsobila?
Podle mého názoru byla výstava
perfektní. Měla by putovat (i když
třeba bez modelů JET a ITER) po
České republice a řekl bych i po Slovensku,
na co možno nejvíce míst.
Také úroveň všech přednášek, alespoň
těch co jsem slyšel, byla výborná,
průvodci výstavou (ať z Ústavu
fyziky plazmatu AV ČR, v. v. i., či
studenti z FJFI ČVUT Praha) ochotní
a informovaní. ING. MILAN ŘÍPA
ÚSTAV FYZIKY PLAZMATU AV ČR
