Dentin (nebo také zubovina) vyplňuje vnitřek zubu a je jedním z nejdolnějších materiálů lidského těla. Podle výzkumníků berlínské Charité-Universitätsmedizin za to může jeho nanostruktura, především pokud jde o souhru organických a anorganických složek. Vědci to zjistili pomocí zdroje synchrotronového záření BESSYII v berlínském Helmholtz- Zentrum. Pro extrémní odolnost dentinu je podle nich klíčové propojení mezi proteinovými vlákny z kolagenu a minerálními nanočásticemi. Lidé se oproti řadě jiných savců stravují vcelku umírněně, přesto jsou naše zuby vystaveny extrémní zátěži. Za normálních okolností se zuby v ústech setkají přibližně 5000krát denně. Přesto k poškození zubů dochází jen velmi vzácně. Tajemství jejich odolnosti podle všeho tkví v komplikované struktuře dentinu. Dentin je vlastně něco jako kostní hmota a svým uspořádáním je právě kosti podobný. Skládá se z minerálních nanočástic hydroxylapatitu, vláken kolagenu a ještě z molekul vody. Organických látek je přitom v dentinu kolem 20 procent. Vědci otestovali vzorky lidského dentinu, aby zjistili, jaká je vlastně jeho odolnost. Výsledky pak sledovali s využitím zdroje synchrotronového záření. Vysušili dentin při teplotě 125 °C, což vedlo k výraznému zkrácení kolagenových vláken. Vlákna ale nebyla zničena, protože je před horkem ochránily minerální nanočástice. Dentin také vydržel působení síly až 300 MPa, což odpovídá konstrukční oceli. Když lidé žvýkají pořádně tvrdé jídlo, tak tím své zuby obvykle vystavují silám pod 20 MPa. Zubní sklovina, která je na samotném povrchu zubu, se skládá ze stejných minerálních nanočástic jako dentin. Sklovina ale nemá složitou nanostrukturu dentinu a je sice pevná, ale zároveň také křehká. Vlákna kolagenu v dentinu zajišťují jeho výjimečné vlastnosti, alespoň pokud zůstávají neporušená. Když se do zubu pustí bakterie, tak rozpouštějí minerální nanočástice a zároveň produkují enzymy, které rozkládají vlákna kolagenu. Jak mnozí z nás jistě vědí, výsledkem jejich neblahého působení pak je mnohem zranitelnější zub. Poznatky, které vědci získali o dentinu, teď bude možné využít při vývoji nových typů vysoce odolných kompozitních materiálů. Nebylo by špatné vytvořit materiály, které by se svými vlastnostmi blížily právě dentinu. Výzkum dentinu jistě zaujal i lékaře, kteří hledají nové technologie pro spravování poškozených zubů.
