Energetici a ekonomové varují:
pokud by členské státy EU27
do roku 2020 realizovaly nynější
záměry ohledně energetické
exploatace dřevní hmoty, musely
by obětovat veškerou těžbu dřeva.
Někteří experti Světové organizace
pro zemědělství a výživu (FAO)
dokonce tvrdí, že Evropa se při
formulaci svých ambiciózních cílů
substituovat dřevem fosilní zdroje
„ocitla mimo realitu“.
S touto skepsí naopak nesouhlasí
zelení aktivisté. Upozorňují,
že Evropa (a v jejím rámci i ČR)
momentálně disponuje maximálně
možnou výměrou lesních porostů,
které lze navíc za příznivých
podmínek těžit. Prizmatem statistiky:
zatímco rozloha lesů ve světě
každoročně klesá o 0,2 %, v Evropě
jsme svědky opačného trendu.
Na starém kontinentě lesů přibývá,
a to 0,08 % ročně. Evropané si však
disponibilní kvótu ekonomicky
využitelných lesních porostů sami
a systematicky zmenšují jejich
zařazováním do areálů se zvýšenou
ochranou a tudíž i s vyloučením
velkokapacitní těžby. Střídmé
odhady do roku 2040 se pohybují
v řádu 6-7 mil. ha.
FAO očekává, že spotřeba dřeva
v EU pro energetické využití do
roku 2030 vzroste nejméně na
trojnásobek. Už v roce 2020 by
mohl objem takto exploatovaného
přírodního materiálu přesáhnout
hranici 700 mil. m3. Že to
není chiméra, tomu nasvědčuje
bilance jednoho z posledních
předkrizových roků 2006: Evropané
spotřebovali bezmála 640
mil. m3 dřeva a museli si přitom
vypomoci jeho importem. Vědci
v této souvislosti zdůrazňují, že
podpora, kterou věnují energetické
exploataci dřeva politici, se
neopírá o dlouhodobě udržitelné
přírodní a biologické předpoklady.
Hranici roční těžby, od níž už
nebude návratu, odhadují v Evropě
v rozmezí 720-730 mil. m3.
Řešení jak omezit těžbu dřeva
k energetickým účelům se přitom
nabízí řada: od striktních legislativních
zákazů (kupř. razantní novely
zákona o podpoře bioenergií), přes
mnohá finanční opatření (včetně
restrukturalizace současného
systému výkupu energie z OZE),
až po nesmlouvavé organizační
restrikce a limity (mj. upřednostnění
vytěžené hmoty pro papírenský
průmysl a produkci vlákniny).
Posledně jmenované obory pak
mohou bazální surovinu prokazatelně
zhodnotit vyšší přidanou
hodnotou.
Česká republika podpořila lisabonský
ekologický imperativ „20-
20-20“. Do roku 2020 bychom
chtěli posílit podíl energie z OZE
na celkové energetické bilanci
alespoň na 13 %. Ekologickým
iniciativám se to zdá málo. Kritici
naopak zdůrazňují fakt, že složitě
zápasíme i s metou 7 %.
/vzč/
