I když se dnes budeme bavit především o rakovině u lidí, začneme u hlodavců. U lidí i u myší jsou totiž rakoviny zhruba stejně časté, což na první pohled nedává příliš smysl. Nejlepší vysvětlení vzniku rakoviny předpokládá, že jde o souhru několika různých chyb v buňce, kvůli kterým se odstaví „brzdy“ držící její schopnost množení v rámci potřeb organismu. Logicky by se tak zdálo, že čím větší skupina buněk, tím spíše se některá z nich „porouchá“ a rakovina se rozjede. Myši a lidé přitom mají radikálně odlišný počet buněk. Proč je tedy u nich výskyt rakoviny podobný? Biologové, kteří se nad touto otázkou zamýšleli, dospěli k logickému a pokusy podloženému závěru, že rozdíl je ve sklonech k rakovině. Při experimentech se skutečně ukázalo, že ochranné mechanismy myších buněk jsou méně propracované a rakovina se v nich tedy rozšíří rychleji než v buňkách lidských. Z tohoto vysvětlení však vyplývá, že u různých lidí by měl být rozdíl pozorovatelný. Lidé totiž mívají odlišný počet buněk, protože buňky nemohou růst donekonečna. Neměly by dost velký povrch na to, aby jím vstřebaly dostatek živin a mohly normálně fungovat. Především vyšší lidé tedy mají více buněk než lidé menší. (U hmotnosti tak přímá souvislost není, protože počet tukových buněk, tzv. adipocytů, se v dospělosti zřejmě příliš nemění.) Několik studií objevilo podobnou závislost: například kontrola zdravotních záznamů několika milionů Švédů ukázala, že vyšší lidé skutečně mívají častěji rakovinu kůže a prsu. Výsledkem je, že s 10 cm tělesné výšky navíc roste relativní riziko rakoviny přibližně o desetinu (tedy například z 1 % na 1,1 %). Co můžeme říci jistě Nicméně odborníci nad výsledky debatují, zda je to skutečně důsledkem výšky (potažmo počtu buněk), nebo zda nemohou hrát větší roli jiné faktory související s výškou jen nepřímo. Spekuluje se například, jestli větší roli nemůže hrát počet buněčných dělení, při kterých může k „poruchám“ buněk docházet relativně často. V této představě hraje větší roli nárůst objemu jen některých, rychle se dělících tkání. Leonard Nunney z Kalifornské univerzity se rozhodl, že se pokusí najít tak dobré vysvětlení, jak mu jen statistika dovolí. Upravil si dnes používané statistické modely výskytu rakoviny v populaci tak, aby braly v úvahu přímý vliv tělesné výšky – tedy aby obsahovaly počet buněk v těle pacienta odvozený právě od výšky. Výsledky, které z modelu vyšly, porovnal se zdravotními záznamy skutečných pacientů. Vliv výšky je podle nich možné pozorovat napříč celou škálou různých typů zhoubného bujení: Nunney ho objevil u 18 ze 23 zkoumaných typů rakoviny. Na horním konci škály je rakovina štítné žlázy, u které by každých 10 cm výšky navíc mělo zvyšovat riziko 1,3 až 1,5krát – ale pouze u žen, u mužů byl pozorovaný vliv nižší. Poněkud méně výrazný byl vliv výšky na výskyt rakoviny kůže. U většiny typů zhoubného bujení se nárůst rizika pohyboval kolem empiricky naměřené hodnoty 1,1 na 10 cm výšky navíc. Ovšem u rakoviny jícnu, žaludku či tlustého střeva v podstatě žádný vliv tělesné výšky vidět nebyl. Samozřejmě, řada vlivů je mnohem silnějších. Když pomineme kouření, je to třeba strava (tučná strava zvyšuje riziko výskytu o desítky procent), pravidelný pohyb (ten výrazně snižuje riziko výskytu některých rakovin) a samozřejmě vlivy z vnějšího prostředí (a to nejen znečištění, ale i viry a bakterie). /jj/
