Vysoká pec jako železná katedrála dominující hutím

V koksouhelném hutnictví má vysoká pec dominantní postavení přinejmenším ze dvou důvodů. V uzavřeném technologickém cyklu je prvním agregátem, který vyrábí důležitou surovinu - surové železo nepřímou redukcí z rud pro jeho další metalurgické zpracování a použití. Vysokou pec jako pec šachtového typu nelze vizuálně přehlédnout, vytváří charakteristickou siluetu hutí. Podobně jako důlní těžní věž je i vysoká pec, coby železná katedrála, vděčným objektem malířů a pro svou fotogeničnost je oblíbená u fotografů a filmařů. Prvním reaktivovaným objektem národní kulturní památky v Dolní oblasti, která se již za několik týdnů představí veřejnosti, bude vysoká pec č. 1. Dříve než dojde k této události, vrátíme se o více než jedno století zpět a zalistujeme v její historii. Nachází se téměř na stejném místě, na němž uvedli do provozu první vysokou pec skotského typu v dřívější Rudolfově huti v roce 1872, tedy před 140 lety. Současně se stavbou pece byla přenesena výroba železa do nové terénní osy, posunuté severním směrem od původních belgických pecí. INDUSTRIÁLNÍ STOPA UHLÍ-KOKS-ŽELEZO Nové umístění vysokých pecí přispělo k tomu, že společně s dolem Hlubina a těžní věží stojící v bezprostřední blízkosti, vytváří i s koksovnou nyní 1. VP originální industriální stopu uhlí - koks-železo. Odborníci na historii techniky a technické památky z mnoha zemí, kteří Vítkovice navštívili, tvrdí, že podobný unikátní průmyslový komplex, jenž by bezprostředně vedle sebe blízko stojícími objekty prezentoval historii dobývání uhlí, jeho koksování a tavení železa ve vysoké peci a na tak malém území, nikde ve světě neexistuje. O PŘEDCHŮDKYNI DNEŠNÍCH VYSOKÝCH PECÍ Skotské vysoké pece byly druhou etapou v konstrukčním a technologickém vývoji koksových vysokých pecí, které podstatně předčily původní belgické pece, stavěné v Rudolfově huti v letech 1836 až 1856. V první čtvrtině 19. století použili v Británii novou konstrukci pece, která se rozšiřovala ve světě pod názvem skotská vysoká pec. Tuto novinku zachytily i Vítkovice a první pec skotského typu se začala stavět v roce 1871. Do provozu se uváděla o rok později a užitečným objemem 307 m3 se opět stala největší a nejvýkonnější pecí ze všech hutí v rakousko-uherském mocnářství. Celkovou výšku měla 18,7 m a do uzavřené nístěje se dmýchal vzduch 7 výfučnami. Svislý výtah surovin na sazebnu poháněl parní stroj, sazebna se uzavírala Parryho uzávěrem, který zamezoval úniku vysokopecního plynu do ovzduší a naopak byl odváděn potrubím a využíván jako plynné palivo pro pohon spalovacích motorů dmychadel a k vytápění ohřívačů větru. Vnější vzhled pece se proti belgickým typům podstatně změnil. Šachta byla vyzděna žáruvzdornými cihlami a obepnuta ocelovým pláštěm, tvořeným jednotlivými kusy plechu, navzájem snýtovanými. Mezi pláštěm a zdivem šachty byla spára velikosti od 10 do 20 cm, kterou proudil vzduch a ochlazoval šachtu. Váha zdiva šachty spočívala na nosném věnci, podepřeném litinovými sloupy. Ve výšce nosného věnce bylo okružní potrubí, kterým se rozváděl dmýchaný vítr odbočkami do výfučen. Podrobností by bylo více, ale těmi již nechceme čtenáře zatěžovat. Při rekonstrukci pece v roce 1880 (kterou dokládá jediná fotografie) se postavily čtyři regenerační ohřívače větru typu Cowper s výhřevnou plochou 2450 m2 pro každý ohřívač. Umožnily dmýchat do pece vítr o teplotě až 700 °C , intenzifikovat proces výroby železa a snížit spotřebu koksu. Zpočátku pec vyráběla ročně kolem 13 000 t železa, těsně před rokem 1900 již téměř čtyřnásobek – asi 50 000 t. V roce 1902 se zastavila pro přestavbu pec Lürmannovy konstrukce. Znovu ji zafoukávali na konci roku 1905 a v lednu 1910 byla odstavena a dána do generální opravy, při které se rekonstruovala na pec novějšího typu podle amerických vzorů. Avšak to je již další kapitola ve vývoji vítkovických vysokých pecí. UČEBNICE VÝVOJE KONSTRUKCE PECÍ, VYSOKOPECNÍ TECHNIKY A TECHNOLOGIE Ve Vítkovických železárnách se stavěly koksové vysoké pece všech vývojových typů a konstrukcí. Od belgických s kamennou obezdívkou (1836-1868), skotských (1872 -1892), pecí Lürmannovy konstrukce (od roku 1893) přes pece podle amerických vzorů z přelomu 19. a 20. století, pece sovětských typových konstrukcí z počátku 60. let minulého století až po nejmodernější vysoké pece vítkovické konstrukce s řízením technologického procesu počítači. Všechny tyto vývojové stupně jsou dostatečně zdokumentovány a mohou posloužit nejen jako učebnice konstruování vysokých pecí, ale také jako zdroj užitečných informací pro studium historie vysokopecní techniky, technologie a zavádění novinek světové vysokopecní techniky. V příštím díle seriálu představíme 1.VP jak je připravena po revitalizaci na první návštěvníky. /tej/