Protipožární předpisy v ČR jsou ve srovnání s většinou evropských zemí na velmi dobré úrovni. Typickým příkladem je norma upravující využití hořlavých materiálů na výškových budovách, která byla v ČR zpřísněna loni v létě. Pokud by opláštění londýnského obytného domu Grenfell Tower bylo zhotoveno podle současné české protipožární normy, k takové tragédii by pravděpodobně nedošlo. Od 1. srpna loňského roku musí být výškové budovy lépe zabezpečeny, a to díky revizi normy ČSN 73 0810 o požární bezpečnosti staveb. Revize normy platí pro nově i dodatečně zateplované budovy. Nově jsou podmínky pro zateplování obytných budov stanoveny tak, aby se snížila pravděpodobnost šíření ohně přes venkovní tepelnou izolaci. Cílem je zabránit tragédiím jako v případě Grenfell Tower Byť jsou tuzemské protipožární předpisy na dobré úrovni, i v ČR chybějí praktické zkušenosti při hašení zateplovacích materiálů. Testování zateplovacích systémů totiž probíhá v ideálních podmínkách zkušebny a navíc na malém vzorku s malým výkonem ohně. Vyšší bezpečnosti by pomohlo, pokud by se zkoušky přiblížily reálným požárům. Konkrétně kdyby se zvětšil výkon simulovaného požáru a rozměr testovaného vzorku. Velkorozměrové zkoušky fasád se provádějí na vzorku ve tvaru L, jehož výška je 5,7 m, délka hlavního ramene 3 m a vedlejšího 1,2 m, při výkonu hořáku 3 MW. Současně povinná středněrozměrová zkouška probíhá na vzorku o výšce 2,4 m a výkon hořáku je pouhých 100 kW. Reálný požár přitom může dosahovat 4 MW i více. Proto by bylo vhodné testovat materiály i v náročnějších podmínkách. Mezi nejnebezpečnější patří požáry patrových budov. Požár se může šířit po budově nejen vnitřkem, ale i po fasádě, resp. po zateplení budovy. Zatímco budovy do 12 m lze hasit ze země, u vyšších objektů musí záchranáři obvykle zasahovat zevnitř. Při požáru výškových budov dokonce nelze hasit zvenčí téměř ani fasádu. Pokud je z hořlavého materiálu, oheň se šíří velmi rychle. Co může udělat pro větší bezpeč í byd lení veřejnost? Lidé mohou při volbě stavebních materiálů kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Tyto materiály nepřispívají k růstu požáru a k vývoji kouře. Nemůže se stát, že by se oheň lavinovitě šířil po fasádě jako v případě Greenfell Tower či při jiných obdobných požárech. Pokud je obložení budovy nehořlavé, oheň se šíří budovou mnohem pomaleji. U staveb, na kterých se kombinují hořlavé a nehořlavé materiály, může být problematické dodržení všech normových projektových požadavků. Zateplit výškovou budovu hořlavým materiálem při dodržení všech protipožárních předpisů je technicky velmi náročné. /za/
