Tempo růstu světové ekonomiky v letošním roce má dosáhnout podle nedávné prognózy Mezinárodního měnového fondu nejvyšší hodnoty od r. 2011, a to 3,9 %. HDP v eurozóně se má zvýšit o 2,4 %, v USA o 2,9 %, v Číně o 6,6 % a v Indii o 7,4 %. Indikátor růstu světové ekonomiky za první čtvrtletí 2018 se zvýšil na nejvyšší úroveň od r. 2007. K těmto přírůstkům přispívá i chemický průmysl, v němž se letos očekává globální růst o 3,7 % – v EU o 2,5 %, v USA o 3,5 %, v Číně o 5,5 % a v Indii o 7,0 %. Zatímco čínská chemie bojuje o soběstačnost a zlepšení životního prostředí, zejména o snížení exhalací CO2, evropský chemický a plastikářský průmysl se soustřeďuje na cirkulární ekonomiku, zejména na efektivní využití plastových odpadů. Stejná odvětví v USA sázejí na zvyšování těžby a využití břidlicového plynu na konkurenceschopné plasty. Nejdůležitější monomer – etylen – byl v EU v r. 2016 o 205 USD/t dražší než v USA. V dlouholetém pohledu na světové zdroje surovin pro energetické účely v letech 1800–2015 je patrný postupný pokles podílu uhlí a ropy a růst podílu plynu a solárních a větrných zdrojů. Krátce řečeno nastává éra plynu a obnovitelných zdrojů energie. Do r. 2020 poklesne podíl ropy ze 47 % v r. 2010 na 38 %, podíl plynu vzroste ze 46 % na 54 %. Ropa sice stále dominuje a i pro příští rok očekává agentura IEA zvýšení poptávky o 1,4–1,6 mil. barelů/den, avšak země OPEC postupně ztrácejí globální vliv nad ropou. Americká produkce ropy a břidlicového plynu má do konce r. 2018 překonat objemy těžby v Rusku i v Saudské Arábii, přičemž jeho část se exportuje. Produkce plastů v USA Průměrná roční cena ropy postupně roste z 54 USD/barel v r. 2017 k současným cenám vyšším než 70 USD/barel. Těžba v USA má letos dosáhnout rekordní výše 20,5 mil. barelů/den. Značný podíl na tomto trendu má frakování, které bylo zahájeno v červnu r. 2011, a po spekulacích zemí OPEC s vyššími dodávkami levnější ropy v r. 2016 došlo k útlumu těžby břidlicového plynu. Po následném zdražování ropy nastupuje druhá etapa břidlicové revoluce a očekává se, že letos dojde ke zdvojnásobení těžby. V r. 2021 by těžba břidlicového plynu již měla dosáhnout 9 mil. barelů/den. Podle studie agentury Rystad Energy z letošního února poroste těžba břidlicového plynu do r. 2030 průměrně o 6,2 % ročně. Důležitým aspektem je skutečnost, že vytěžený břidlicový plyn se nevyužívá jen v energetice, ale zejména v petrochemii, a tak dochází v USA k diverzifikaci surovin pro olefinový petrochemický řetězec z nafty jako z výchozí suroviny na krakování etanu na etylen a dehydrogenaci propanu na propylen. Při krakování nafty se z 3,3 t vyrobí na parním kraku 1 t etylenu a následně 1 t polyetylenu a dále 0,52 t propylenu a C4 frakce a aromáty. Nově budované kraky etanu o vysokých kapacitách jednotek – až 1,8 mil. t/rok etylenu – však produkují pouze zlomek propylenu, což při jeho spotřebě ve výši 85 mil. t v r. 2013 a očekávaném růstu spotřeby o 5,3 % do r. 2021 znamená, že bude nutno stavět nové jednotky na dehydrogenaci propanu s celkovou kapacitou 14 mil. t/rok. Největší kapacity takovýchto jednotek budou realizovány v USA s 39% podílem, následovat bude Čína s 30 %, zbývající část Asie s 20 %, země bývalého SSSR s 6 % a Evropa s 5 %. Podle únorové zprávy Americké chemické asociace (ACC) se stává petrochemie konkurenceschopnou právě díky využívání břidlicového plynu a následným investicím do velkokapacitních jednotek v Texasu a Louisianě. Hurikán Harvey sice zpomalil výstavbu a najíždění nových jednotek a v důsledku vynucených odstávek stávajících jednotek způsobil pokles růstu na 1 %, pro r. 2018 se však již očekává růst o 4,7 %, v r. 2019 o 5,2% a v r. 2020 o 4,2 %. V první etapě realizace petrochemických jednotek v období let 2012 až 2017 se zvýšily kapacity olefinů o 40 % v porovnání s r. 2010. Do 320 nových chemických projektů bylo investováno 185 mld. USD, z toho do využití břidlicových plynů 100 mld. USD. Na investicích se z 62 % podílely zahraniční firmy. V další vlně investic do PE do r. 2022 má být podle ICIS realizováno 16 projektů o kapacitě 12,1 mil. t/rok. Podle agentury IHS (www.ihs.com) má růst ve třetí vlně, tj. do r. 2030, každoročně produkce etylenu o 1 mil. t ročně a propylenu o 0,6 mil. t ročně. Nové investice se týkají i dalších produktů z etylenu, jako alfaolefinů, vinylchloridu, etylbenzenu a styrenu a navazujících jednotek na výrobu polymerů. Vlastní spotřeba PE v USA do r. 2025 má vzrůst oproti r. 2018 o 8 %, avšak produkce o 46 %. V případě PP spotřebují o 13 % více, vyprodukují o 16 % více. Podle agentury Grand View Research se jedná o celkový růst spotřeby z 22,5 na 34,0 mil. tun. Značné přebytky, zejména PE, bude nutno exportovat. Plastikářský průmysl se v ekonomice USA řadí na třetí místo a v rámci chemického průmyslu zaujímá první místo v pořadí exportérů, zejména vývozem do Kanady, Mexika, Číny, Belgie, Brazílie a Japonska. Studie ACC z března nedoporučuje, právě z důvodu provázanosti chemického průmyslu s Kanadou a Mexikem v rámci uskupení NAFTA, vystoupení z tohoto svazku. Z nových jednotek produkujících PE má do tohoto regionu směřovat v r. 2025 zboží v dvojnásobné hodnotě oproti r. 2018. Největší nedostatek PE vykazuje Čína s očekávanými dovozy v r. 2018 ve výši 12 mil. t, v r. 2025 až 15,7 mil. t. Současný podíl importu PE z USA však činí pouze 5 % a šance na zvýšení jsou v případě nových typů LLDPE (lineární polyetylen s nízkou hustotou) z nových jednotek, a to pokud nevypukne obchodní válka a vzájemné zvyšování cel. Čína je připravena uvalit 25% cla na americký PE, PC, PVC, PA a aditiva pro plasty. Nové LLDPE z USA mají šanci na uplatnění v Evropě, kde se letos očekává nedostatek PE ve výši 4,2 mil. t a dále 2,6 mil. t PP. V Evropě pokračuje pokles rafinérské produkce Evropské rafinerské produkce klesají od r. 2005. S rozvojem elektromobilů bude klesat zpracování ropy a bude chybět nafta pro petrochemii. To se již projevuje ve stagnaci investic, když např. na výrobu PE se nyní v Evropě budují pouze dvě nové jednotky – shodou okolností na území bývalého Československa. Jednotka PE o kapacitě 270 000 t/rok v Unipetrolu Litvínov by měla najet v r. 2019, nová produkce PE ve Slovnaftu Bratislava o kapacitě 220 000 t/rok by měla najet letos. V obou případech dojde po najetí k odstavení menších zastaralých jednotek. Evropa se řadí na druhé místo v importu PE, když výroba klesla za poslední tři roky o 2,3 % a spotřeba vzrostla o 1,7 %. Zda se bude zvyšovat podíl importu z USA, zejména když stávající evropské jednotky se využívají pouze z 82 %, není jasné. Výše uvedené úvahy bude nutno korigovat o příspěvek z recyklací polyolefinů z postuživatelských odpadů. Celkově se pro r. 2018 odhaduje, že výroba a spotřeba PE recyklátů dosáhne 5 % celkové spotřeby, v r. 2025 by to mělo být již 8 %. Výroba polymerů v loňském roce Na základě pozvání německé asociace výrobců plastů Plastics Europe jsem se zúčastnil dne 12. dubna 2018 ve Frankfurtu n. M. tiskové konference, kde byly prezentovány první statistické údaje o světové výrobě polymerů v r. 2017. V porovnání s r. 2016 byl loni zaznamenán 3,8% růst na 348 mil. t (viz graf). Vlastní termoplasty tvoří 291,3 mil. t, zbývající množství představují termosety a elastomery. Evropa se podílela na výrobě 18,5 %, USA 17,7 % a Čína jako lídr 29,4%. Polyolefiny zaujímají vedoucí pozici s 46% podílem (160 mil. t) na globální produkci polymerů. Hlavní uplatnění nacházejí polymery při výrobě obalů (40 %). Z dalších prezentací mne zaujaly informace o průzkumu vnímání komodity plastů německou veřejností. Tento průzkum se provádí více než 25 let s tím, že německá veřejnost je ze všech členských států EU nejvíce nakloněna aplikacím plastů a plastikářskému průmyslu. Z posledních výsledků z konce r. 2017 je patrné, že i v této zemi klesají v důsledku negativních mediálních kampaní proti plastům sympatie k nim. Pouze 5,1 % dotázaných zaregistrovalo v posledním období pozitivní zprávy o plastech, 15,6 % zaznamenalo negativní zprávy a zbývající dotázaní oba typy zpráv. Celkovou image plastikářského průmyslu (výroba a zpracování) hodnotí pozitivně 74 % dotázaných, lépe je hodnocen elektroprůmysl (86 %), hůře automobilový průmysl (72 %) a nejhůře banky (59 %). Plasty jako materiál hodnotí pozitivně 75 % dotázaných. Za nepostradatelné je považují v aplikacích v medicíně a elektronice (76 %), dále v dopravních prostředcích a budovách (70 %). Nejhůře byly hodnoceny plastové obaly, které jsou považovány 52 % dotázaných jako škodlivé. Z křivek 25letého vývoje názorů veřejnosti je patrný pozvolný pokles kladného hodnocení oblíbenosti od r. 2004 a naopak růst negativního hodnocení, zejména s ohledem na výskyt plastových odpadů v mořích. Téměř polovina dotazovaných se přiklání k názoru, že je nutné redukovat aplikace plastů v obalech. Celkem 82 % Němců třídí odpady v pracovním prostředí a považuje to za samozřejmost, zatímco doma se takto chová pouze 63 %. Příznivé ekonomické klima v EU se projevilo i v růstu výroby primárních plastů v r. 2017 o 2,9 %. Výroba plastových výrobků se zvýšila dokonce o 3,3 %, příznivý růst zaznamenali i výrobci strojů a zařízení pro zpracování plastů a kaučuků. Motorem růstu spotřeby plastů byl elektroprůmysl s přírůstkem o 6,3 %, následovaný aplikacemi v automobilech s 4,9 % a stavebnictvím s 3,4 %. Pro letošní rok se očekává vyšší výroba primárních plastů – o 3 %. Představy o významném omezování nebo dokonce o zákazu používaní plastů jsou naivní. Diskutovat musíme o korekcích v některých aplikacích prostřednictvím takových řešení, která přihlédnou i k nutnosti posouzení a efektivity aplikace s vazbou na využití po skončení životnosti. Ve studii agentury Denkstatt se uvádí, že úplnou náhradou plastů v Evropě by se zvýšila spotřeba energií o 57 %, tj. o 2,14 mld. GJ/rok, a emise skleníkových plynů by se zvýšily o 61 %, tj. o 110 Mt CO2/rok. Jestliže se v EU ročně vyplýtvá 100 mil. tun potravin, pak by se záměnou plastů používaných k balení potravin zvýšilo množství odpadů z důvodu nízké životnosti o 30 % a zhoršila by se hygiena prodejů. Novější studie, kterou zadala ACC (Americká chemická asociace) firmě Trucost, uvádí, že globální environmentální náklady na aplikované plasty v r. 2014 (tj. v době výroby 311 mil. t) jsou 3,8krát nižší než na materiály, které by mohly plasty nahradit. Konkrétně by se zvýšily ze současných 139 mil. USD na 533 mld. USD. V řadě případů jsou náklady na kg alternativní suroviny nižší, avšak jejich potřeba je čtyřikrát vyšší k dosažení srovnatelného efektu. Např. 30g plastová lahev může být nahrazena 141g lahví ze skla. Přitom současné plastové řešení by se dalo s využitím cirkulární ekonomiky dále snížit na 98 mld. USD, tj. téměř o 30 %. Do environmentálních nákladů zahrnují: náklady na vstupní suroviny a energie, na výrobu produktů na přípravu a využití po skončení životnosti a poškození oceánů. Výše uvedené náklady dělí v mld. USD na: změny klimatu: u plastů 71, u alternativy 183 škody na zdraví a ekosystémech: plasty 63, alternativa 343 škody v oceánech: plasty 5, alternativa 7. Pro Evropu spočítali roční environmentální náklady na aplikace plastů ve výši 47 mld. USD, na alternativní řešení 194 mld. USD, tj. alternativní řešení by byla 4,1krát nákladnější. Již přibližně 10 let usiluje Plastics Europe o zákaz skládkování plastů. Je známo, že skládky jsou významným zdrojem emisí CO2. V Německu byly vykázány v r. 1990 emise CO2 ve výši 38 mil. t. Po zákazu skládkování bioodpadů a kaloricky hodnotných odpadů včetně plastů se emise snížily v r. 2015 o 67 %. Likvidace použitých plastů ve světě Přibližně dvě miliardy obyvatel zeměkoule nemají možnost ukládat plastové odpady v rámci sběrných systémů. Ani v USA nemají zaveden dokonalý systém řízení plastových odpadů, když 70 % se skládkuje. Ze statistických dat Plastics Europe je patrné, že v r. 2016 bylo v EU ze spotřebovaných 49,9 mil. t plastů 54 % shromážděno jako odpad. Z toho bylo 31,1 % recyklováno, přesněji vytříděno pro recyklaci, neboť 37 % bylo vyvezeno mimo EU. Energeticky bylo využito 41,6 % a 27,3 % bylo uloženo na skládky. ČR vykazuje z ne příliš pochopitelných důvodů nižší výskyt odpadů – 436 000 t – což při spotřebě 1,25 mil. t je výrazně méně, než je evropský průměr, pouze 34,9 %. Při takto nízké základně vykazujeme třetí nejvyšší podíl v recyklacích všech plastových odpadů a v recyklacích plastových odpadů z obalů jsme dokonce mistři Evropy s více než 50% podílem, přičemž evropský průměr je 40,8 %. Prvořadým úkolem EK by mělo být stanovení jednotné metodiky pro statistické údaje o plastech v členských státech, neboť jinak bude obtížné kontrolovat plnění úkolů ze „Strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“, která byla vyhlášena EK 16. ledna 2018 a v dubnu byla schválena Evropským parlamentem. Ing. Franišek Vörös, konzultant Sdružení EPS ČR