Výzkumníci z Vysoké školy báňské- -Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO) úspěšně zkouší skladovat teplo v podzemí. Využívají k tomu sezónní zásobníky. Umožňují uchovat přebytečné teplo získané v létě až do zimy, kdy je ho nedostatek a lze je zpětně využít. „Využití podzemních zásobníků je velmi široké. Odpadní teplo vzniká jak v rodinných domech, tak v těžkém průmyslu,“ nastiňuje možnosti uplatnění zásobníků prof. Petr Bujok z Hornicko-geologické fakulty. Funkční podzemní zásobníky v zahraničí přitom ukazují, že se jedná o reálné a dosažitelné výsledky. výzkumníci zabývají dlouhodobým ukládáním tepla do horninového masivu řadu let. Pro ověřování této možnosti se v areálu univerzity vybudovaly dva podzemní zásobníky – pokusné polygony. Velký je určen ke sledování vlivu masivních odběrů tepla z horninového prostředí. Je situován poblíž auly univerzity a skládá se ze skupiny 10 provozních vrtů a skupiny 9 monitorovacích vrtů. Všechny jsou odvrtány do hloubky 140 m. Malý výzkumný polygon je situován u budovy Výzkumného energetického centra. Tvoří jej dva provozní vrty a skupina 8 monitorovacích vrtů. I ty jsou odvrtány do hloubky 140 m. Umožňuje sledovat odběry a akumulaci tepla u středních objektů. Vrty obou polygonů jsou vystrojeny standardními registry s teplotní odolností do 40 °C. Systémy jsou plněny nemrznoucí směsí na bázi alkoholu. Vznikl nedávno podle projektu Ing. Zdeňka Jaroně ve spolupráci Moravskoslezského dřevařského klastru (MSDK), Hornicko- -geologické fakulty, Fakulty elektrotechniky a informatiky i Výzkumného energetického centra v areálu Stavební fakulty VŠB-TUO. Jeho hlavní část tvoří 140 m hluboký vrt a do provozu byl uveden v lednu loňského roku. Má sloužit k ověření možnosti nabíjení hlubokého vrtu horkou teplonosnou látkou – glykolovou směsí. Ta sice nemá tak vhodné vlastnosti pro přenos tepla jako voda, ale mrzne až při teplotách pod –20 °C. Tím umožní zásobník „vyčerpat“ i do záporných teplot. Druhým úkolem projektu Ing. Zdeňka Jaroně je sledování efektivity tepelného čerpadla ve dvou zimních sezónách a v letním období nabíjení vrtu teplem ze solárního pole a odpadním teplem z klimatizace. Při výstavbě polygonu se využily prostory a technologie školicího střediska MSDK, to znamená tepelné čerpadlo (TČ), integrovaný zásobník tepla (IZT) a solární pole. Registr vrtu je vyveden na tzv. měřicí stěně, kde je umístěn měřič tepla, nabíjecí čerpadlo, ventilové přepínače. Systém tu lze podle potřeby doplňovat a rozšiřovat. Pomocí ventilových přepínačů lze zapojit do soustavy jeden „U“ registr nebo paralelně (či sériově) zapojené registry s teplotní odolností do 90 °C. K měřicí stěně je vedle registru vrtu připojeno tepelné čerpadlo a výměníky IZT. Okruh vrtu je plněn z 50 % glykolovou směsí. Na základě provozního pokusu bude možno posoudit ekonomiku provozu TČ v systémech s ukládáním přebytečného tepla do zeminy. Předpokládá se standardní zimní provoz čerpadla. V letních měsících se tepelné čerpadlo využije k chlazení objektu a získané teplo se uloží do IZT spolu s teplem ze solární soustavy. Toto teplo poslouží k ohřevu vody. Přebytečné teplo poputuje do zeminy. Výhodou je, že systém umožňuje instalovat solární soustavy o větší ploše bez rizika vzniku stagnačních stavů. Teplo uchované v podzemí za loňského léta se v této zimní sezóně využívá k vytápění budovy školicího střediska MSDK. Výzkumníci předpokládají, že z podzemního zásobníku je možné (po odečtu všech ztrát) získat 40–50 % tepla. Po provozním ověření bude možné přistoupit k prakticky využitelnému návrhu jednotky pro podzemní ukládání přebytečného nebo odpadního tepla se všemi technologiemi. /tej/
