Vodní tvrz se zcela novou podobou

Dva podnikatelé se rozhodli koupit v Ostravě bývalou vodní tvrz uprostřed městského sídliště. Tvrz, jejíž počátky se datují snad až do 14. století, sloužila různým účelům. Dokonce se předpokládá, že jejími počátky byla strážní věž horního toku Odry při ochraně vodní cesty, vedoucí od Jadranu až k Baltu. Ve stavu postupného rozpadu sloužila naposledy jako stavební středisko. Jenže zub času byl silný, rozsáhlá budova se ocitla před zhroucením a hrozila jí demolice. Petr Hradil a Erich Bergmann se rozhodli pro totální rekonstrukci. Výsledek jejich snažení je po téměř tříletém úsilí výtečný a krátce před dokončením. Objekt byl před desítkami let přebudován na zámeček, pěkné šlechtické sídlo. Poté, co totálně schátral, objevil se v realitních nabídkách s cenou 8 mil. korun. Město se nehodlalo do renovace dát, ale naštěstí se příležitosti chopili zmínění podnikatelé. „Když jsem si to celé prošel, okamžitě jsem věděl, co a jak se dá se zámečkem podniknout“, tvrdí Petr Hradil během prohlídky nejrůznějších míst objektu, který je dosti rozsáhlý a orientačně náročný. ŘEŠENÍ PŘÍMO NA MÍSTĚ Jde tam o sklepy, tři nadzemní podlaží, různá schodiště, rafinovaná zákoutí – a vše je nyní renovováno podle původních podkladů nebo se znalostí literatury či poznatků z podobných objektů v ČR i Evropě vůbec. „Spolu se známými stavebními odborníky se radíme, jak se to v minulosti asi mohlo budovat, a tak hledáme nejpřijatelnější dobová, ale zároveň odpovídající technická řešení“, tvrdí podnikatel Hradil. Na stavbě je denně, a to ve funkci majitele, investora i stavbyvedoucího. Mnohá stavební řešení vznikají až přímo při daném druhu práce, protože o překvapení, zejména ve sklepích, ale i ve stavebních konstrukcích, není nouze. Okolo roku 1600 se z tvrze stává renesanční zámek, který byl posléze zbarokizován. Přestavbou vznikla dvoukřídlá jednopatrová nárožní budova, zděná z kamene a cihel s mansardovou střechou a vikýři. Majitelé a uživatelé se střídali a od roku 1927 zámek sloužil bytovým účelům. Při modernizaci v letech 1975-76 byl objekt modernizován a dostal jednoduchou sedlovou střechou. Poté byl užíván k různým účelům, ale postupně silně chátral, když jej nakonec koupili k podnikatelským účelům dříve uvedení podnikatelé v realitním oboru. PŘÍZNIVÉ I NEPŘÍZNIVÉ NÁLEZY Základy objektu jsou provedeny formou základových pásů se sbíraného kamene. Obvodové i vnitřní zdivo je kamenné, smíšené a bylo ještě před rekonstrukcí v dobrém stavu. Naopak ve špatném stavu byly vnější i vnitřní omítky, povětšinou odpařené a opadané. V objektu bylo nalezeno 8 komínových těles s průduchy 150 x 150 mm. Stropy tvořily většinou klenby různého stáří. Nosné trámy stropu, některé s prkenným záklopem, jiné bez něj, byly posouzeny jako „stav velmi dobrý“. Obdobně to bylo se schodišti, z nichž některá se ale při stavebních zásazích propadla. Také podlahy byly ve špatném stavu, protože v některých místech byl po odkrytí vrchních prkenných podlah s povaly nalezen vlhký staveništní rum i hlína. ZASTAVĚNÁ PLOCHA JE 800 M2 Ve dvou částech objektu jsou stropy tvořeny převážně klenbami vskutku různého stáří, přičemž je někteří odborníci odhadují až na renesanční. Poslední nosný systém střešního pláště tvořil dřevěný krov, a to podle lokalizace stojatou a ležatou stolicí. Krovu byl dán punc vynikajícího stavu, snad jen někde s drobnými hnilobnými stopami, a jeho části byly spojovány hřebíky a svorníky. Dřevěné trámové stropy byly také posouzeny jako vynikající. Střecha objektu je sedlová, vybudovaná v 70. letech minulého století. Střešní plášť byl konstruován jako záklopový s plechovou hliníkovou krytinou, příslušným oplechováním, žlaby a okapy, ovšem ve značně špatném stavu. Truhlářské výrobky (okenní parapety, dveřní křídla, vstupní vrata, dřevěná špaletová okna) byly zařazeny do zcela nevyhovující kategorie s nutností kompletní výměny. Využití objektu bude multifunkční, od ubytování přes restaurační služby až po provoz pivovaru. Tomu jsou přizpůsobeny všechny prostory, například restaurace. Tam je nádherně provedené trámoví, a to zcela v původním stylu, dokonce bez kovových spojů, včetně únikového schodiště. Je proveden každý nutný detail včetně souvisejících WC, kde je také využito původní nosné trámoví a odkud jsou vývody větrání nad střechu. Střecha, vzhledem k dostatečné zachovalosti, nepotřebovala nové vazby. Nově jsou však zhotoveny vikýře, položena izolační folie a na deštění je položen eternit s imitací břidlice (800 m2). Jsou opraveny komíny, ukotveny protisněhové zábrany a kompletní odvodňovací systém včetně dokonale provedených žlabových kotlíků, přičemž vše je z mědi. Byla vyměněna všechna okna, která jsou nyní kaslíková. Špalety kolem nich nejsou povrchově zcela vyrovnané, stejně tak jako celá fasáda – protože tak dokonale se v minulosti dělat nedalo. Nebyly současné materiály ani technologie. PROBLÉMY VE SKLEPÍCH Při přípravě projektu i zahájení prací bylo jasné, že chybějící vodorovnou i svislou izolaci proti vodě ve sklepích nebude možné dělat některým z tradičních postupů, například podřezáváním, systémem vysušovacích vrtů a podobně. Ve sklepení s nádherným klenutým cihelným stropem bylo nutné vytvořit podlahu z cihel, kladených na podélnou hranu. Po obvodě sklepení však zůstala u obvodového zdiva úzká drážka se zhruba 10cm hloubkou, vyspádovaná ke sběrné šachtici s umístěným čerpadlem. Nově bylo postaveno, opět z cihel, schodiště do sklepení, a cihly jsou shora natřeny speciálním epoxidovým nátěrem. Cihly byly staré, ještě ručně dělané. Ve sklepě se počítá s provozem vinárny. Zvenčí šlo o práce náročné - obvodové zdivo bylo třeba odkopat, položit systém drenáží (až 1,5 m hluboko), ke zdivu přiložit izolační pásy, výkopy zasypat štěrkem. Byly použity také sanační omítky s ochuzenou perlinkou. I v přízemních místnostech nejsou podlahy položeny až těsně k obvodovému zdivu, ale je tam ponechána drážka, která slouží k tomu, aby zdivo dýchalo. Řešení jednoduché, ale plně funkční. /sas/