Pilotní projekt prvního vodíkového
autobusu v nových členských
zemích Evropské unie
vstoupil do druhého poločasu.
Už začátkem příštího roku vyjede
do ulic středočeských Neratovic
vůz, který vyvíjí od roku
2006 Ústav jaderného výzkumu
v Řeži u Prahy. Informoval
o tom vedoucí oddělení vodíkových
technologií řežského ústavu
Luděk Janík. Čeští vědci
a výzkumníci tak přispívají k
prosazení vodíkového hospodářství
v dopravě, které podle
všeho vystřídá v polovině století
éru uhlovodíkových, především
ropných paliv.
Základním zdrojem energie pro
elektromotor o výkonu kolem 50
kW (67 koní) budou palivové články,
akumulátory pro rekuperaci
energie při brždění a ultrakapacitory
k pokrytí proudových špiček
při rozjezdu autobusu. Na zhruba
20 kg tekutého vodíku, který
si poveze na střeše v tlakových
lahvích v plynném stavu (tlak 35
Mpa), dojede téměř 300 kilometrů.
Úprava vozu na vodíkový pohon
vyjde na 30 milionů Kč.
Vodík bude dodávat společnost
Linde Gas, která postaví i čerpací
stanici. V budoucnosti se pak jako
nejvhodnější technologie výroby
vodíku jeví elektrolýza nebo vysokoteplotní
rozklad vody. Potřebné
obrovské množství energie v obou
případech nejvýhodněji zajistí
právě vyvíjené jaderné reaktory
čtvrté generace, které budou s to
„spalovat“ i odpad ze současných
jaderných elektráren, jež se tak
nebude muset na tisíciletí ukládat
pod zem.
Ve velkém se začnou nasazovat
kolem roku 2040, soudí ředitel
řežského ústavu František Pazdera.
Náhradu ropných paliv spotřebovaných
dnes v tuzemské dopravě
odhaduje na 14 nových temelínských
reaktorů, pokud by se vodík
vyráběl elektrolyticky, stačila by
však pouhých sedm vysokoteplotních
tisícimegawattových zdrojů.
„Potřebu větší produkce vodíku
odhadujeme na rok 2030, kdy má
v Evropské unii na tento pohon
jezdit už více než třetina nových
automobilů,“ dodává.
„V současné době řešíme především
podobu jednotlivých komponentů
a jejich umístění ve vozidle
a problematiku čerpací vodíkové
stanice,“ sdělil Luděk Janík. Přímo
v ústavu se těmito pracemi zabývají
čtyři odborníci, na projektu
dále spolupracují plzeňská Škoda
Electric, která zhotoví elektrický
pohon, řídicí systém a všechny
komponenty nakonec nainstaluje
do vozu, a Proton Motor v Puchheimu
u německého Mnichova, jenž
má na starosti palivový článek,
nádrže a další vodíkovou infrastrukturu.
Kromě nich se projektu
účastní norská IFE Halden, nizozemská
JRC Petten, pražská Vysoká
škola chemicko-technologická
a neratovická dopravní společnost
Nerabus.