Ve svém románu Tajuplný ostrov z roku 1874 označil Jules Verne vodík získaný rozkladem vody za energetický potenciál, se kterým si lidstvo vystačí. Dnes automobilům s ubývajícími zásobami ropy pomalu dochází dech, a tak se můžeme na silnicích potkat s elektromobilem, který si potřebnou elektrickou energii vyrábí přímo na palubě, kde v upravených podmínkách využívá reakce vodíku s kyslíkem – v tomto případě se vzduchem. To už je ale současná fáze využití vodíku pro pohon dopravních prostředků. Na přelomu třetího tisíciletí zjišťovala automobilka BMW, ale nejenom ta, možnost použít vodík přímo jako palivo spalovacího motoru. Takový vůz, konkrétně BMW Hydrogen 7 vyrobený ve stokusové sérii, byl dán k dispozici odborným pracovištím a tehdy se k němu dostalo i několik českých motoristických novinářů. Vzhledem k malé energetické hustotě vodíku v plynné formě je třeba ho buďto stlačit nebo ho tankovat ve zkapalněné formě při –253 °C do kryogenních nádrží. U BMW zvolili druhou možnost, pro kterou bylo třeba vyrobit ocelové dvouplášťové nádoby s vrstvou skelné vaty mezi hliníkovými fóliemi, ve vakuu sloužící k zajištění tepelné izolace srovnatelnou se 17 m silnou vrstvou styroporu. Přesto se odpařování vodíku zabránit nedalo a nádoba byla opatřena pojistným ventilem eliminujícím nežádoucí přetlak. BMW Hydrogen 7 používal pro pohon svých zadních kol spalovací motor V12 s objemem 6 l, který byl vzhledem k malému počtu čerpacích stanic vodíku přestavěný na bivalentní provoz benzín/vodík. Benzínu v plastové nádrži bylo 74 l, do ocelové nádrže o objemu 170 l se vešlo 7,8 kg vodíku, a vůz tak disponoval dojezdem 500 + 200 km. Dát do souladu kryogenní mísení plynného vodíku se vzduchem při teplotě asi –200 °C ve zvláštním zařízení integrovaném do sacího traktu motoru a přímý vstřik benzínu pod tlakem kolem 20 MPa patří k jednomu z mistrovských kousků techniků BMW. Kromě vysoké rychlosti hoření dovolující optimální řízení spalování má vodíkový motor značný rozsah zapalování, takže ho lze provozovat jak s bohatou, tak chudou směsí. Prakticky tak vodíkový motor emituje pouze vodní páru. BMW Hydrogen 7 v bivalentním provozu měl spotřebu benzínu 13,9 l/100 km a vodíku 3,6 kg/100 km (benzínový ekvivalent 13,3 l/100 km) a emise CO2 332 g/km (benzín) a 5 g/km (vodík). Od doby, kdy začal být vodík v automobilu využíván k výrobě elektrické energie pro elektrický pohon, není známo, v jaké míře se ve vývoji spalovacího motoru s vodíkem jako palivem dále pokračuje.
