Vnímáme správně evropské prostředí?

Stalo se obecným zvykem zesměšňovat strategii EU. Současné předsednictví Dánska bude zřejmě půlroční interval života zemí EU, který asi nedokážeme ani pořádně vnímat. Není agresivní, ani úzkostlivě obhajující euro, má pomoci občanům. Dánové se rozhodli, že budou propagovat svoji životní filozofii, svůj životní styl a svoji ekonomiku, jež je obdivuhodně stabilní a výkonná. Za posledních 30 let zvýšila HDP o 80 % bez zvýšení spotřeby energie z fosilních zdrojů! Je zarážející, že země, jež byla spojována vlastně s první rebelií proti Bruselu, dnes představuje program, jenž je s cíly EU, tedy alespoň v části, která se týká energie, zcela konformní. Ekonomické výsledky má vynikající, nálada v zemi dobrá, i když i sever Evropy zasáhla krize. Dánové mají vizi, budují zemi pro své děti. Jejich cíle přesahují délku života. Nestydí se za termín setrvalý rozvoj. Naopak. Myslí to doopravdy. Posuďte sami. Na dubnové konferenci zemí EU k energetice v Horsens obdrželi delegáti členských zemí obyčejná kola, na nichž se přepravovali mezi svými hotely a jednacím sálem. Během konference nebyly poskytovány hory papírových dokumentů, dárky delegátům byly omezeny na minimum, nebyla poskytována voda v plastových obalech, delegáti třídili odpad do 6 kategorií atd. Takový přístup k životu nelze zpochybnit u národa, kde 36 % obyvatel hlavního města jezdí do práce na kole a procento těch, kteří tak činí v malých městech se ani nedá odhadnout. ENERGETIKA MÍŘÍ DO BUDOUCNOSTI Každá země má plné právo zvolit si energetický mix dle svého přání a především možností. Výroba energie a její spotřeba se stávají klíčovým faktorem ekonomiky, ale toto označení je ošidné. Rozhodující je, jak jsou nastaveny ceny a jakým způsobem se chce ten či onen stát postarat o svoji energetickou nezávislost a o své občany. Energetika se proto stala ideologickou zbraní nejenom mezi skupinami obyvatel, ale i mezi státy. My, tedy Česká republika, v tom máme hluboké zkušenosti. Někteří naši sousedé se s naší energetickou politikou nedokáží ztotožnit. Bohužel dlužno říci, že ani my na tom nejsme jinak a poslední události v Německu a komentáře v českém tisku naznačují, že neradi přijímáme cizí strategii. Je to ideologický boj a v argumentaci se používají i podpásové údery. Občan se v tom dost těžko orientuje, leč má jedno měřítko, které je všem obyvatelům zemí EU společné: cena, kterou za energii platí. Není pravda, že je na společném trhu pro všechny stejná. Hodnotový rozdíl je dán cenovým prostředím, ve kterém se liší. Spotřební koš je jiný v Dánsku a jiný v ČR. A pak jsou tu další kritéria, mezi něž patří i to, zdali nám někdo radí jak energii a tedy své peníze ušetřit, nebo je-li to dokonce státní program. Zajišťovat růst hospodářství, zvyšovat HDP v desítkách procent a omezit přitom spotřebu energie, to je doslova husarský kousek. Ne nadarmo všechny průzkumy veřejného mínění dokazují, že Dánové jsou nejspokojenějším národem v EU. Je jistě velkou otázkou, jak se budou dále vyvíjet alternativní zdroje energie a hlavně, jak se technikům podaří vyřešit jejich hlavní nedostatek, tedy rozkolísanost výkonů. Ale už není pravdou, že energie jimi vyrobená je dražší a je tedy otázkou, jak bude vypadat naše energetická budoucnost. Na dánském příkladu je fascinující, že nejde o přání či ekologické sny, ale o reálně nastavené technologie, které jsou konkurenceschopné. Proto není možné dánskou strategii směřování k levné energii z OZE zesměšňovat nebo zpochybňovat. Moudrá společnost by se jí měla inspirovat, minimálně v programu úspor, tedy toho slavného NEB, Nejlepší energie je ta nevyrobená. Možná právě tato filozofie vydělává dánským firmám více, než kontinuální zdražování elektřiny a tepla, které prožíváme my, navzdory tvrzení, že po liberalizaci a privatizaci to bude právě naopak. ENERGETICKY SOBĚSTAČNÉ BUDOVY Snad žádný druhý program, který přijala EK do svého portfolia direktiv, nevyvolal v ČR takovou slavnou odezvu, jako EPBD II, tedy Směrnice o směřování k nízkoenergetickým objektům. Uvědomíme- li si, kolik dnes platí občané za bydlení a nájem s energiemi, mohl by se každý domnívat, že směřování k technologiím, které jim ušetří tisíce a státu miliardy, bude přijato s otevřenou náručí. Opak je pravdou. Takže je tu otázka: Proč? Jak je možné, že zahraniční a v našem případě dánské firmy se aktivně podílejí na výzkumu nových materiálů, architektury a začlenění fotovoltaiky i tepelných kolektorů do budov tak, aby jejich majitelé platili za energie méně, že je oněch obvyklých 40 % z celkového objemu vyrobené energie, zatímco v našem případě uspořádá dokonce hlava státu odborný seminář s cílem dokázat, že je to plýtvání penězi? Proč zatím nestojí v ČR žádný dům zkoumající skutečné možnosti takové myšlenky? Proč nás musí odborníci z Dánska poučit a donést nám na stůl už desítky projektů tohoto typu? Jsou snad Dánové tak naivní, aby se pouštěli do něčeho, co nemá budoucnost, a co je už při vyslovení termínu soběstačný nesmyslné? /bal