Ačkoliv se ČR v návaznosti na směrnici o energetické účinnosti (EED) zavázala mezi lety 2014–2020 uspořit 50 PJ energie v konečné spotřebě, za uplynulé dva roky nebyla schopna vykázat žádné významnější úspory. Bezprostředně tak hrozí, že pro plnění závazku bude ČR nucena přijmout povinné schéma úspor. Důsledkem bude citelný růst cen energií pro domácnosti i firmy a zároveň ČR přijde o možnost čerpání zhruba 80 mld. Kč z Evropských strukturálních a investičních fondů na plnění svých závazků. Celková zátěž tohoto krizového scénáře pro národní ekonomiku by podle analýz dosáhla nejméně 700 mld. Kč, praví se v prohlášení, které podepsali Jaroslav Hanák, prezident Svaz průmyslu a dopravy ČR, Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR a Jan Wiesner, prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. „My, reprezentanti subjektů tvořících více než polovinu české ekonomiky, tímto veřejně deklarujeme, že vláda ČR nečiní nezbytné systémové ani procesní kroky potřebné k naplňování závazků ČR plynoucích ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU o energetické účinnosti (EED). Jelikož naše oficiálně vznášená varování i výzvy na toto téma jsou již dva roky setrvale ignorovány, nezbývá nám jiná možnost, než tímto způsobem veřejně upozornit, že bez okamžité nápravy a výrazně zvýšeného úsilí ze strany odpovědných státních úřadů může být závazek státu již za rok přenesen na bedra firem a domácností a ČR ztratí možnost využít k plnění závazku energetických úspor evropské fondy.“ Ještě v letošním roce EK začne ve 24 členských státech s alternativním schématem energetických úspor kontrolovat naplňování vytyčených závazků. V případě neplnění hrozí sankce a vymáhání povinnosti pravidelné meziroční úspory energie o 1,5 % z koncové spotřeby. I přes realizované úspory energie v soukromém a veřejném sektoru ČR vykázala za první dva roky plnění pouze 3,5 % celkového závazku do roku 2020 (přičemž dosáhnout měla minimálně 25 %), a to pouze kvůli neschopnosti nastavit správné fungování a administraci schématu. Navzdory této hrozbě vláda i nadále pokračuje ve svém pasivním přístupu, zdůrazňují citovaní činitelé. Nástroje energetických úspor jsou předmětem nekončících meziresortních diskusí a sporů. Fungování operačních programů, z nichž mají být úspory naplňovány, paralyzuje všudypřítomná úzká resortní orientace, zbytečné lpění na byrokratické formě a uměle vytvořené nadbytečné administrativní úkony. Navíc k zajištění přehledu o úsporách z podpořených projektů, nezbytně nutného pro vykazování, je stávající monitorovací systém MS2014+ stále nevyužitelný. V důsledku toho první projekty energetických úspor z evropských fondů nebudou realizovány dříve než na sklonku letošního roku, a to jen za předpokladu, že se jim nepostaví do cesty enormně dlouhá povolovací řízení, jejichž zjednodušení vláda již dva roky bezvýsledně slibuje. O tom, že by stát při zvyšování energetické efektivity šel příkladem prostřednictvím renovace svých budov, jak k tomu zavazuje směrnice, pak v ČR nemůže být vůbec řeč. Situace je o to tristnější, že ČR má (především díky úsilí občanů a firem, a nikoliv kvůli cílevědomému a systematickému postupu státu) reálnou šanci splnit ostatní závazky z energeticko-klimatické politiky do roku 2020 (úsporu emisí skleníkových plynů, podíl OZE na koncové spotřebě i snížení emisí tuhých znečišťujících látek na národní úrovni) bez hrozby dodatečné extrémní zátěže podnikatelů a spotřebitelů a mohla by při dobrém plnění závazků energetických úspor na ně získávat dodatečné zdroje financování z centrálních evropských zdrojů. „Jsme přesvědčeni, že je v bytostném zájmu České republiky i jejich občanů a firem tuto možnost využít a vyhnout se zbytečně nákladnému řešení energetických úspor.“ /ot/
